Když si potřebuju odpočinout, najdu si na YouTube nějaký pořad skryté kamery a potěším se jak reakcemi napálených naivních aktérů, tak nápady tvůrců, kteří jsou ochotni vymýšlet, namáhat se i riskovat (minimálně pár facek). Na pláži spadne vrchlík slunečníku na opalující se dívku, když jej zachránci přiběhnou nadzvednout, zděšeně konstatují, že pod ním nikdo není. Děvče totiž zalezlo do skrýše připravené pod osuškou...

Někdy se to zvrhne, jak dosvědčuje titulek: Chtěl zabít pavouka plamenometem a zapálil celý dům. Bohužel zpráva neuvádí, zda bylo tímto tvůrčím způsobem dosaženo také původního cíle...

Moje genealogické bádání mě dovedlo k závěru, že kreativita je dcerou intuice, matkou umění a sestrou šílenství. Autoři s menším rozletem ji definují jako jako generování nových, neobvyklých, ale přijatelných, užitečných myšlenek, řešení, nápadů, přičemž k jejich pozitivní roli jsou připojována adjektiva „užitečný“ či „využitelný“.

Jste kreativní? Vyzkoušejte si to. V Dunckerově úloze máte k dispozici zápalky, svíčku a krabičku s napínáčky a vašim úkolem je připevnit hořící svíčku na zeď tak, aby vosk nekapal na podlahu.

Je to celkem jednoduché. Pomocí napínáčku připevníte krabičku na stěnu a použijete ji jako stojan pod svíčku. Přestože to nevyžaduje velké myšlenkové úsilí, zvládá tento úkol méně než polovina lidí, kterým je zadán. To jsou ti hodní, slušní, poctiví a poslušní; hned vysvětlím proč.

Narozdíl od Moudrosti, jíž se nikdy nepodařilo najít otce, ačkoliv její matka si dala nick Opatrnost (chachá! to tedy sedí!), podařilo se otce kreativity vypátrat. Je jím jakýsi Fraud, neboli Podvod.

Přišli na to Francesca Gino z Harvardovy univerzity a Scott S. Wiltermuth z University of Southern California v serii pokusů, které potvrdily jejich myšlenku, že překročení hranic v sociální oblasti usnadní také překročení hranic v oblasti tvůrčí. Dokázali to serií mazaných pokusů plných různých podfuků, švindlů a manipulací, ve kterých zjistili, že podvodníci jsou od přírody tvořivější, a když se jim dá šance někoho – v tomto případě experimentátory – oblafnout, míra jejich kreativity ještě stoupne. Co by se stalo, kdyby se dozvěděli, že sami byli oblafnuti, jsem se nedozvěděl. Popis jejich experimentů je příliš dlouhý, než aby se sem vešel, zájemce odkazuji na příští číslo Vesmíru. Nabídnu místo toho pravdivý příběh o symbióze geniálního podvodu a neuvěřitelné kreativity.

Při Norimberském procesu vyšlo mimo jiné najevo, že „sběratel“ umění Gőring koupil vzácný originál Vermeerova obrazu s biblickým výjevem cizoložné ženy od holandského malíře Han van Meegerena za 1 650 000 guldenů. Malíř byl okamžitě zatčen a postaven před soud, kde mu za kolaboraci a výprodej národních uměleckých pokladů hrozil až absolutní trest. Jeho obhajoba však šokovala všechny, včetně Gőringa. Van Meegeren totiž proglásil, že nejde o originál, ale o jím vlastnoručně vyrobený falzifikát. Důkaz své schopnosti vyrobit „pravé Vermeery“ podal přímo v soudní budově, kde zhotovil další. Přes noc se tak změnil z padoucha v národního hrdinu, který napálil nacistické pohlaváry.

Van Meegeren začal s falzifikací starých mistrů již v 30. letech a kromě peněz byla jeho hlavním motivem touha pomstít se kritikům, kteří mu dali pejorativní nálepku tradicionalisty a jeho opravdu kvalitní obrazy přehlíželi. Skutčně se mu to podařilo a napálil všechny včetně doyena Abrahama Brediuse „raným Vermeerovým plátnem“ Kristus a jeho učedníci v Emauzích.

Na falzifikování obrazů není nic tvůrčího (spíš naopak), dokonalá ale byla cesta, jíž van Meegeren dosáhl zdání stáří plátna. To, aby na něm zatvrdly barvy, dokáže jen čas. Van Meegere jej nahradil geniální technikou: k barvám přimíchával umělou pryskyřici – bakelit a obrazy pak vypaloval v peci. Dobrá příprava musí počítat i s únikovou cestou a tu Neovermeer měl. Nastudoval si, že za své umělecké kousky může nafasovat u soudu maximálně dva roky.

S podobně pevnou taxou, ani se spravedlivým procesem nemohli počítat čeští písničkáři za normalizace, přičemž jejich tvorbě nikdy žádný podvod nepředcházel. Jejich vystoupení se konala na podivné hranici narýsované paranoiky z ÚV KSČ a StB, častěji za ní a pokud se nedrželi vzoru x-násobného zlatého slavíka, neměli snadný život. Za otevírání a rozšiřování Popperova „světa 3“ v době pakultury levného konzumu podřadné jakosti jim chci ještě jednou poděkovat: Krylovi, Hutkovi, Plastikům, Mišíkovi, Mertovi, Suchému, Plíhalovi, Třešňákovi, Karáskovi. Spirituál kvintetu, Burianovi a Dědečkovi, Vodňanskému a Skoumalovi a mnoha dalším, jejichž texty přinášely zprávy o skutečné radosti.

Mnoha z nich pomáhal v roli impresaria Ivan Dvořák, který na (nechci říci stará) přece jen už ne mladá kolena ve své aktivitě neuvadá. Jsem proto rád, že zde mohu uveřejnit jeho pozvánku:

Vladimír Merta zahájí druhou kulturní sezónu Dobré trafiky Koncertem uprostřed léta ve čtvrtek 7. srpna ve 20 hodin.
Dobrá trafika se nachází v Praze na Malé Straně (Újezd 37, naproti Tyršovu domu). Předprodej vstupenek po 200 Kč probíhá v obchodě Trafiky, rezervaci můžete uskutečnit SMSkou s textem: MERTA, počet vstupenek, vaše jméno, a to na číslo 732 852 364.

Váš Ivan Dvořák, pořadatel Dobré trafiky