Kdybych lákal voliče, aby dali své hlasy KSČM, byl bych možná věrohodnější, než jsou dva čerství boleslavští zvěrozvěsti (ano, zvěrozvěsti), obžerný Narcis, nyní místo diplomatických povinností se veselící s Rusy na Rhodu a barokní tajtrdlík, co si vozí zadek ve zlatém kočáru, kteří při svatováclavské vzpomínce obracejí český národ ke křesťanským hodnotám.

Co já vím, tohle společenství, z neznámých důvodů na ateismus hrdé, zato při hledání spirituality špiritusem nasáklé, se hlásí k svatému Václavu, když mu teče do bot. Svatováclavský chorál pěli všichni za Protektorátu, posléze se na něj pamatuju v roce 68 a úplně naposled je v mé paměti v statisícihlasém provedení v listopadu 1989. To byla vzývána také svatá Anežka. Že máme ještě Vojtěcha, Prokopa a Ludmilu (tedy z těch, co již delší čas postávají na Václaváku) tehdy nikdo nevzpomněl, ale také jim nikdo předtím nesložil chytlavé písničky.

Víra, naděje, láska, moudrost, spravedlnost, statečnost a mírnost jsou ctnosti, které z obou hlasatelů křesťanství vskutku jen kapou. Něco z toho měli, když byli mladými buřiči, ale u starých hofrátů se i ti nejpečlivější po nich budou marně pídit. Zato pýchy, obžerství, závisti a hněvu je tam dost.

Chlapci, abyste byli věrohodní, bylo by potřeba – nejen pro nás, kteří už hodně pamatujem a nenecháme se hned tak něčím oblbnout – předvést trochu toho, čemu se říká křesťanská pokora. Tu má, pane arcibiskupe Duko, například papež František, který vás tím značně irituje, takže je nutné mu připomenout, odkud je. Panu prezidentovi je zbytečné tahle slova předkládat, protože o nich a o jejich náplni nemá a patrně nikdy neměl tušení. Bral by možná spíš pravoslaví, což je nakonec taky křesťanství. Třeba na ně dojde, jestli tohle apoštolské ochotničení má řídícím orgánem povolené jen dočasně.

Bylo by ale záslužné, pane arcibiskupe, kdybyste si se svým spoluagitátorem přeříkali evangelium svatého Matouše, kde je psáno: Pokrytče, vytáhni nejdříve trám ze svého oka a tehdy prohlédneš, abys vytáhl třísku z oka svého bratra. Text také nám, kteří si to občas opakujeme, naléhavě připomíná: Dávejte si pozor na falešné proroky, kteří k vám přicházejí v ovčím rouše, ale uvnitř jsou to draví vlci.

Až tedy vytaháte trámy a předvedete nám na svých příkladných životech, co jsou křesťanské hodnoty, můžete třeba počítat i s tím, že se najdou lidé, kteří vás budou považovat za věrohodné. Obávám se, že mezi nimi nebudu, i kdyby k tomu nakrásně došlo, protože celník Matouš přece jen o životě něco zachytil a zapsal: Poznáte je podle jejich ovoce. Sklízejí se snad hrozny z trní a fíky z bodláčí? Řekl bych, že i Pilát, který se ptal, co je pravda (což pan prezident ví), měl ke křesťanskému ideálu blíž, než vy dva.