Tak vysvětloval pan Kaplan svou úvahu nad monologem Macbetha o životě. (Pro připomínku, v Saudkově překladu Macbeth říká: Těkavý stín je život, špatný herec, jenž chvíli svou div prkna neprorazí, a pak, kde nic tu nic. Je to příběh vypravovaný blbcem. Hrůzostrašný, však nesmyslný veskrz.)

Aby psychiatrie předešla podobným nedorozuměním, volila řečtinu a latinu jako základ své univerzální hantýrky. Mens sana in corpora sano, neboli v zdravém těle zdravý vzduch, umí každý druhý středoškolák. Ztráta mysli (mens) se pak s předložkou“de“ označuje jako demence.

Frenie je pak řecké označení mysli a její nedostatek s termínem „málo“ je uváděn v učebnicích jako oligofrenie. Nesprávné pochopení závažné poruchy jakožto „rozštěpu“ mysli je dodnes tradováno jako schizofrenie.

Mně by zajímalo, kterým typem nedostatku kvality označované česky jako mysl, trpí spectabilis Pullman a jeho obhájci, jmenovitě naposledy pan Vít Klepárník, když zcela zapomínají, že nad jásajícím lidem od roku 1968 dohlíželo (aby jásot byl patřičný) něco kolem 20 000 ruských tanků s patřičnou ostrými náboji vybavenou posádkou! Které díky Kocábově úsilí se podařilo po více než 30 letech vypudit. Tomu se opravdu nedá říkat svoboda, ani při nejlepší kolaborantské vůli!

Jak říkal Jiří Sovák: Vola ze mne můžete dělat, ale délku rohů si budu určovat sám!