Především je dost peněz a lidé jdou do vzájemného vztahu s naprosto nesmyslnou představou.

Pracoval jsem téměř devět let v podniku, který jsem pro sebe nazval protimanželskou poradnou. Bylo to v osmdesátých létech, počátků nedomyšlené emancipace, kdy samoživitelky byly pod větší ochranou státu než rodina. A ty dámy tehdy říkaly: Na přitlučení skoby nebo na pár nocí do postele vždycky někoho seženu. Pepíčka mu na neděli nepučím, protože „bude nemocnej“.

Rodina jako jednotka má tisíciletou historii, tridentský koncil dodal jen právní a církevní rámec a jeví se stále jako nejlepší hnízdo pro vychování další generace. Ta se dožívá zralosti až po dvacátém roce.

Biologicky podmíněno se cítí otec vázán tak do tří let dítěte, pak už má choutky. Nemáme tolik oxytocinu jako monogamní hraboši (i ti jsou jistou výjimkou mezi savci). Pokud byly na cestě další děti, držely ho doma biologicky. Sociálně pak stmelovala rodinu ekonomická situace.

Devalvace mateřství a výchovy dětí v rodině nastaly už po válce, dokonce profesor Švejcar, vesměs známý jako zastánce kojení, byl ve svých mladých létech propagátorem umělé výživy a společného ustájení, takže v šedesátých létech měl přezdívku JESLE A NESTLÉ. Pak se rodina zase na čas stmelila, ale nevydrželo to dlouho. Přišlo enormní zbohatnutí, ekonomická svoboda a navíc možnost posunout první těhotenství téměř do biblických dob. Manželský sex taky není nic lákavého!

Ženy vstupují do vztahu s přesvědčením, že se jim podaří muže změnit a muži s přesvědčením, že ženy se nezmění. Obojí je blud! Navíc každý a každá ví, že vše by bylo OK, kdyby bylo po jeho, resp. po jejím. Odnaučili jsme se rozhovoru, diskusi, hledání řešení. A tak se rozhodnou zkusit to jinde. Děti pak mají několik tatínků a několik maminek a vzorec rodiny už po dvě generace chybí. Proto začínáme vymírat a mohou se všichni postavit na hlavu, Evropu osídlí jiná populace!