NENÍ STRES JAKO STRES!
Není Němec jako Němec, třeba taková Božena Němcová.
Není Němec jako Němec, třeba taková Božena Němcová.
To je výrok Zdenka Nejedlého v roli ministra školství ČSR.
Pochází z dob, kdy nás poučovali, že Němci z DDR jsou ti hodní (stříleli u Stalingradu do vzduchu), zatímco Němci z BDR jsou revanšisti toužící po pohraničních chaloupkách, které čeští machři napřed vykradli a pak obsadili nebo v hraničním pásmu rozstříleli. Ačkoliv kolem toho od roku 1945 bylo mnoho stresu, ten není zaznamenán. Utrpení nám zůstává jen ve vzpomínkách, a to není žádná věda.
Nicméně medicína začala psychosociální stres brát doopravdy a v roce 1968 vznikla Holmesova a Raheho inventura životních událostí, soubor 43 malérů, které se mohou přihodit v životě člověka obodovaný amerikánským způsobem příslušnými „trestnými“ body kvantifikující předpokládanou zátěž. A tím také neblahý vliv na organismus.
Sto bodů, tedy maximum, patří úmrtí partnera a také ostatní události týkající se rodiny jsou hodnoceny dost vysoko. Za padesát bodů je těhotenství stejně jako kriminál. Nejlevnější jsou Vánoce (12 bodů) a řešení přestupku na Úřadě (11 bodů). Komu se za posledních 12 měsíců podařilo nashromáždit 250 a více bodů, byl v kategorii ohrožených a kdo měl víc než 350 bodů byl náš, buď jako „zhroucený“ nebo z poruchou s psychosomatickými kořeny.
Nic nepoznáte lépe, než když to musíte začít vyučovat a nikoho nepoznáte lépe než ve společné práci. Vyhrál jsem po první atestaci konkurs na místo konziliárního psychiatra do Ústavu pro výzkum výživy lidu (ÚVVL), který byl posléze integrován do IKEM. Mým bezprostředním šéfem byl tehdy doc. MUDr. Eduard Kuhn, kterému nikdo neřekl jinak, než „otec Kuhn“.
Nikoho nepoznáte lépe, než když s ním pracujete a vedle práce, také spoustu času prokecáte. Otec Kuhn byl patronem programu „nespavců“, spánkové deprivace 120 hodin. Několik dost nocí jsem měl tu čest a to potěšení a tu povinnost (a někdy taky tu otravu) s ním pobýt. Patřil mezi ty nadané chudé chlapce, pro které Hlávka nabídl stipendium a postavil kolej, z níž se rychle a nepohodlně stěhoval do koncentráku po studentské demonstraci v roce 1939.
Mám za to, že jeho zážitek z cesty byl určující a vždy se potěšil, když někomu se protlačil sen do napůl bdělého stavu, protože on něco takového zažil cestou v dobytčáku bez pití, jídla a spánku. Podle mě se potřeboval ujistit, že to není známka šílenství. Bohužel, na stará kolena, se zachoval trochu jako král Lear. Bylo mi to líto, protože v době svého plného rozumu byl maximálně spravedlivý. Nechtěl bych tyhle konce, je to vždy škoda zmaru předchozího života. Chtěl bych umřít zdravej. A tak nezbývá, než se za něj modlit.
Ale vraťme se z této okliky. Není stres, jako stres. Měřili jsme všechny stresové parametry, když chlapci nespali a pak přišlo mistrovství světa v hokeji, kde zdravé kontroly, normálně spící, vykázaly větší objektivní stres. Pročež jsem se za tím jistil a zjistil, že během mistrovství svět ve fotbale v Německu v roce 2006 se výskyt lokálního akutního koronárního syndromu zvýšil 2,7krát ve dnech, kdy hrálo Německo, a 6krát ve dnech, kdy Německo hrálo vyřazovací nebo vyrovnané zápasy.
Zdaleka nejde o to, co se děje, ale o to, jak si to lidé berou a to nás vrací zpět do spirituální scény, kdy religiózní spoluobčané jdou raději na mši než na fotbal.
Není Němec jako Němec, třeba taková Božena Němcová.
To je výrok Zdenka Nejedlého v roli ministra školství ČSR.
Pochází z dob, kdy nás poučovali, že Němci z DDR jsou ti hodní (stříleli u Stalingradu do vzduchu), zatímco Němci z BDR jsou revanšisti toužící po pohraničních chaloupkách, které čeští machři napřed vykradli a pak obsadili nebo v hraničním pásmu rozstříleli. Ačkoliv kolem toho od roku 1945 bylo mnoho stresu, ten není zaznamenán. Utrpení nám zůstává jen ve vzpomínkách, a to není žádná věda.
Nicméně medicína začala psychosociální stres brát doopravdy a v roce 1968 vznikla Holmesova a Raheho inventura životních událostí, soubor 43 malérů, které se mohou přihodit v životě člověka obodovaný amerikánským způsobem příslušnými „trestnými“ body kvantifikující předpokládanou zátěž. A tím také neblahý vliv na organismus.
Sto bodů, tedy maximum, patří úmrtí partnera a také ostatní události týkající se rodiny jsou hodnoceny dost vysoko. Za padesát bodů je těhotenství stejně jako kriminál. Nejlevnější jsou Vánoce (12 bodů) a řešení přestupku na Úřadě (11 bodů). Komu se za posledních 12 měsíců podařilo nashromáždit 250 a více bodů, byl v kategorii ohrožených a kdo měl víc než 350 bodů byl náš, buď jako „zhroucený“ nebo z poruchou s psychosomatickými kořeny.
Nic nepoznáte lépe, než když to musíte začít vyučovat a nikoho nepoznáte lépe než ve společné práci. Vyhrál jsem po první atestaci konkurs na místo konziliárního psychiatra do Ústavu pro výzkum výživy lidu (ÚVVL), který byl posléze integrován do IKEM. Mým bezprostředním šéfem byl tehdy doc. MUDr. Eduard Kuhn, kterému nikdo neřekl jinak, než „otec Kuhn“.
Nikoho nepoznáte lépe, než když s ním pracujete a vedle práce, také spoustu času prokecáte. Otec Kuhn byl patronem programu „nespavců“, spánkové deprivace 120 hodin. Několik dost nocí jsem měl tu čest a to potěšení a tu povinnost (a někdy taky tu otravu) s ním pobýt. Patřil mezi ty nadané chudé chlapce, pro které Hlávka nabídl stipendium a postavil kolej, z níž se rychle a nepohodlně stěhoval do koncentráku po studentské demonstraci v roce 1939.
Mám za to, že jeho zážitek z cesty byl určující a vždy se potěšil, když někomu se protlačil sen do napůl bdělého stavu, protože on něco takového zažil cestou v dobytčáku bez pití, jídla a spánku. Podle mě se potřeboval ujistit, že to není známka šílenství. Bohužel, na stará kolena, se zachoval trochu jako král Lear. Bylo mi to líto, protože v době svého plného rozumu byl maximálně spravedlivý. Nechtěl bych tyhle konce, je to vždy škoda zmaru předchozího života. Chtěl bych umřít zdravej. A tak nezbývá, než se za něj modlit.
Ale vraťme se z této okliky. Není stres, jako stres. Měřili jsme všechny stresové parametry, když chlapci nespali a pak přišlo mistrovství světa v hokeji, kde zdravé kontroly, normálně spící, vykázaly větší objektivní stres. Pročež jsem se za tím jistil a zjistil, že během mistrovství svět ve fotbale v Německu v roce 2006 se výskyt lokálního akutního koronárního syndromu zvýšil 2,7krát ve dnech, kdy hrálo Německo, a 6krát ve dnech, kdy Německo hrálo vyřazovací nebo vyrovnané zápasy.
Zdaleka nejde o to, co se děje, ale o to, jak si to lidé berou a to nás vrací zpět do spirituální scény, kdy religiózní spoluobčané jdou raději na mši než na fotbal.