Jestliže jste opravdový Brňan, který v tomto proměnlivém, krásném městě prožil své dětství před více
jak 65 lety, pak si možná vzpomenete, kam vás rodiče v neděli dopoledne vodili, kde jste se náramně
bavili, kam jste se pak celý týden znovu chystali.

Bylo to kino Jalta na Dominikánském náměstí, přeplněné nadšenými dětmi přibližně od pěti do
dvanácti let, které zde každou neděli napjatě sledovaly nové a napínavé příhody Vítka Vševídka.
Plakáty vylepované v úterý či ve středu po celém městě zvaly na Vševídkovy eskapády tučným
písmem. Vítek Vševídek na ledě, Vítek Vševídek hraje fotbal, Vítek Vševídek raketou na měsíc…
A že těch programů za ty tři, čtyři sezony bylo!
Každý týden nová premiéra! Nové dobrodružství!
A kdopak to byl Vítek Vševídek?
Vnuk Děda Vševěda!
Poněkud drzý, trochu chlubivý kluk, kterému při jeho lumpárnách každý v sále fandil. Aby ne…!
Byl tak sympatický, milý, kamarádský…
V blonďaté paruce, krátkých kalhotách vymýšlel si, co ho napadlo, předváděl to okouzleným dětem,
zpíval jim pro každý program zkomponovanou novou písničku a zval děti, odhodlané vystoupit na
podiu, k dramatickým soutěžím o ceny.
Aby se mu tohle všechno dařilo, musel mít pomocníky. Především tetu Helenku, s níž vedl vzrušené
dialogy, když se jí chlubil, co všechno dokázal. A také strýčka Pavla u klavíru, který ho při zpěvu
doprovázel.
A když byl potřeba pro rozvinutí děje ještě někdo další, byl tu vždy připravený strýček Ondra, který
dokázal všechny jaksepatří zkáznit.
Tak. A kdopak byli tito lidé ve skutečnosti?
Vítek Vševídek, kterého vyzval k tehdy tak vzácným akcím pro děti Městský dům osvěty, byl člen
Mahenovy činohry Státního divadla Brno, představitel Vojcka a jiných významných rolí, Oldřich
Celerýn.
Teta Helenka pak byla na prknech stejného divadla skvělou přestavitelkou Lady Macbeth a jiných
velkých rolí, Helena Kružíková.
U klavíru neseděl nikdo jiný než později mezinárodně uznávaný hudební skladatel Pavel Blatný,
bratranec básníka Ivana Blatného a synovec známého moravského kulturtragera a spoluzakladatele
časopisu HOST v r. 1921 Lva Blatného.
V té době Pavel studoval na Filosofické fakultě v Brně ještě hudební vědu a kamarádil se se
studentem dějin umění Romanem Rážem. Právě jeho vyzval Oldřich Celerýn k psaní vševídkovských
rošťáren.
Nastudovali i televizní verzi těchto dětských pořadů a vytvořili zájezdovou skupinku bavící děti
v mnoha sálech jižní Moravy.
Po několika sezonách dětské estrády v Jaltě skončily.
Šedesátá léta přinášela nové podněty a úkoly.
Z čtyřlístku nadšenců se první vytratil nešťastný Vítek Vševídek. Jakkoliv bavil svým povzbudivým
humorem celou generaci dětí, neunesl tíhu zklamání z vlastní rodiny a dobrovolně všechny opustil.
Pavel Blatný okouzloval svou vzrušující moderní hudbou v zahraničí. Po dlouhé nemoci skončil svou
pouť začátkem tohoto roku.
Nedlouho po něm odešla v 92 letech teta Helenka, nositelka ceny Thalia za celoživotní herecké
mistrovství, vzácný člověk a dobrá přítelkyně strýce Ondry.
Ondra dostudoval, do sovětské okupace působil v brněnské televizi a nakonec ho zákaz jakékoliv
práce v kultuře vyhnal do Prahy. Je autorem mnoha knih, scénářů rozhlasových i televizních her.
S nedávným odchodem protagonistů vševídkovských dětských pořadů nabízí se i výzva:
Vy, co jste byli v dětství nadšeni a okouzleni Vítkem Vševídkem, vzpomeňte, prosím, Oldu Celerýna,
Pavla Blatného, Helenku Kružíkovou a popřejte jim klid v tom uměleckém nebi.

Určitě si to zaslouží!