Toto přání jsme letos rozesílali jako PF Technologické agentury ČR.
Uvozeno je citátem ze Senecových Listů Luciliovi: „Když nevíš, kam pluješ, žádný vítr ti není příznivý.“


To, že se toto rčení objevuje v různých dobách a v různém kontextu, naznačuje, že jde o široce sdílené přesvědčení – není rozumné se vydat na moře, do nekonečného prostoru přírodních sil, které jsou mnohokrát mocnější než člověk a jeho bárka, pokud ten, kdo se na tu hladinu končící až na obzoru vydává, neví, proč se na ni vydává, kterým směrem chce plout a kam chce doplout.

Na rozdíl od dob Senecových (nebo dřívějších, kdy toto rčení vzniklo – jeden náš kolega, vzdělaný ve filosofii a antické literatuře velice usiloval o uvedení jiného zdroje než Senecy, protože, pravil, „ti Římané stejně akorát opsali, na co kde přišli“) dnes víme, jak vypadá mapa světa. Víme, že se lze přeplavit nejen z Malé Asie nebo z Afriky do Evropy, ale také z Evropy do Ameriky, lze plout nekonečným Tichým oceánem a dosáhnout velmi vzdálených břehů. K tomu je však třeba mít náležitou výbavu, cíl a nejlépe ještě znát tu nejvhodnější cestu. Protože i tam, kde to vypadá na „neposkvrněnou“, nikde nekončící hladinu, jde vlastně o spoustu cest a koridorů. Jen je člověk musí znát, musí vědět, že tam jsou, protože jsou výsledkem jeho „bádání“ a jeho abstraktní konstrukce, ovšem založené na znalosti a zkušenosti.

Cesty po moři na krátké, delší i hodně dlouhé vzdálenosti mohou být docela dobrým obrazem pro vysvětlení, proč – nejen v Česku – potřebujeme základní i aplikovaný výzkum a vývoj. Pokud chceme znát mapu světa, nestačí plout jen z jednoho známého přístavu do druhého, ani se vydávat na velké vzdálenosti bez cíle nebo bez zprávy na pevninu, kam až jsme dopluli. Ne každý svého cíle dosáhne. Když si vzpomeneme na dobu Kolumbovu, jen jedna loď dorazila k americkým břehům, ostatní – postiženi zkaženou vodou a kurdějemi – skončili v troskách. Proč by se ale lidé na kratší nebo delší vzdálenosti plavili, pokud jim to nic nepřinese? Cesty přece vždycky byly spojnicemi, po kterých obchodníci vozili tu sůl, tu zlato, tu koření nebo něco jiného – ale vždycky to, co lidé na druhém konci cesty chtěli, ale neměli.

Technologickou agenturu postavili její konstruktéři v evropských docích před několika lety jako loď, kterou moře znalí kapitáni považovali za potřebnou pro plavbu do středně vzdálených destinací. Nechali ji postavit podle vzoru jiných evropských lodí, které již na moře vypluly, tak by se snad nemusela hned potopit pro konstrukční vadu. Nicméně každé moře má své zvláštnosti a loď TA ČR tedy vyplula na hladinu, která je sice docela známá, ale neznamená to, že dostatečně probádaná.

Tak jsme tedy v roce 2015 pluli a prostřednictvím projektů, z jejichž výsledků se snažíme dávat „zprávy z cesty“, kde to jde, popisujeme terén. Myslím, že docela přesně a doufám, že takto budeme pokračovat i v příštím roce. Protože pro loď není asi nic horšího než ztratit směr a pokud její výkon záleží na větru, mít potrhané plachty nebo nedočkat se větru.
Tímto silvestrovským „podobenstvím“ si dovoluji připojit se k PF TA ČR 2016: Přejeme Vám v novém roce příznivý vítr. A taktéž sobě.