Jak se tak zdá, možná jsme na naše politiky byli příliš tvrdí. Co na tom, že jejich západní kolegové odstoupí z funkce hned na začátku politického skandálu. Vždyť tu máme demokracii teprve dvacet let. Každý se učí, každý přece dělá chyby. Stanislav Gross, Jiří Čunek nebo teď Martin Barták můžou být navíc jen oběťmi politických pletich, nájemných novinářů nebo nepřejících amerických ex-velvyslanců. Mějme trochu toho lidského porozumění, vždyť aplikací presumpce viny bychom přišli možná o celou vládu i parlament! Zaveďme raději v politice obdobu silničního bodového systému a dejme našim politikům šanci!

Tak třeba za neprokázaný, byť pravděpodobný úplatek do výše půl milionu korun – dva body. Za neprokázaný, byť pravděpodobný úplatek nad půl milionu korun – tři body a za každý půl milion navíc, bod navíc. Za neprokázané, byť pravděpodobné zneužití funkce k vlastnímu obohacení (jinak než přímým úplatkem) – viz. úplatky. Za zneužití imunity – dva body. Za prokazatelné lhaní – čtvrt bodu (přeci jen, politika bez zalhání? Nebuďme naivní). Za snahu nespravedlivě očernit politického protivníka – dva body. A tak dále a tak dále. Pokud by daný politik nebo politička dosáhli dvanácti bodů, pak v ten okamžik po nich můžeme s klidným svědomím požadovat odstoupení z funkce, neboť jsme se v nich patrně nemýlili.

Ovšem, abychom to nepřepískli: za účast na speciálním kurzu etického chování – mínus bod. Za každý rok bez připsaného bodu – mínus dva body.

Ale i těch dvanáct bodů by nemuselo nutně znamenat konec politické kariéry. K návratu by mohlo stačit předložení dokladu o přezkoušení ze způsobilosti k řízení státu a z porozumění moderních etických politických principů.