Bez migrace nejsou iPhony
Dobrý den, milí přátelé.
Původně jsem vám chtěl na úvod říci něco dojemného, např. že nebýt migrace, tak bych neexistoval. Že nebýt migrace, tak by támhle neseděla moje manželka z Ruska. Že nebýt migrace, nebýt toho, že před 80 000 lety opustil Homo Sapiens Afriku, nikdo z nás by nežil. Ale přišel jsem na něco, co je ještě závažnější, než naše potencionální neexistence.
Víte, kdo je Abdulfatáh Džandálí? To je jeden Syřan z Homsu…a také otec Steva Jobse. Milí přátelé, nebýt migrace, tak nemáme iPhony!
Migrace je člověku, stejně jako celé fauně a flóře, bytostně přirozenou věcí. Stejně jako rozmnožování. Co má společného migrace a sex? Obojí musíme dělat, abychom přežili. A obě tyto přirozené věci naráží na věci nepřirozené, na sociální konstrukty: v případě migrace jsou to hranice, myšlenka existence nějakého čistokrevného a soudržného národa nebo různé regulace pracovního trhu. V případě sexu zase proměnlivé sociální konvence a instituce. Tyto nárazy přirozených potřeb a sociálně vykonstruovaných brzd vytváří třecí plochy.
A stejně jako u sexu, kdy se lidé pokoušeli kontrolovat sexualitu nejrůznějšími způsoby, včetně pásů cudnosti, tak se dnes pokoušíme nasadit pás cudnosti Evropě. Aby nám ji nějaký ten čmoud z Afriky náhodou nepošpinil.
A stejně jako se objevovali fanatici v oblasti sexuální otázky, kteří všechno špatné svalovali především na ženy, tak se dnes objevují jiní fanatici, kteří démonizují imigranty.
Je současná míra imigrace hrozbou pro Evropu? Není. Podívejme se na statistiky. Před ekonomickou krizí, tzn. v roce 2007, dělala čistá migrace v EU 1.5 milionu lidí, z toho 44% byla migrace z jednoho státu EU do jiného státu unie. V roce 2009 toto číslo kleslo na 1.1 milionu lidí. Poslední statistika Eurostatu udává, že v roce 2011 jsme zaznamenali mínus 600 tisíc. Ano, mínus. To znamená, že ze států EU emigrovalo více lidí, než kolik do států EU přišlo (vně i uvnitř EU). Například z Portugalska emigrovalo více lidí do Angoly, než z Angoly do Portugalska. Španělsko, postižené krizí, zaznamenalo odchod velkého počtu obyvatel.
Naproti tomu Německo si vypočítalo, že do roku 2025 bude postrádat 6 milionů pracovníků a spustilo kampaň na přilákání 200 000 kvalifikovaných imigrantů ročně. Ale v Evropě je poptávka nejen po kvalifikovaných migrantech, ale i po nekvalifikovaných a to zejména v oblasti domácí péče. I proto vzrůstá počet migrantů-žen, které mají mimochodem mnohem větší tendenci vracet se do země původu.
Ale upřímně, mně nevadí, když se migranti nebudou vracet. Ani vyšší míra imigrace, než ta současná, totiž není pro Evropu hrozbou. Studie ukazují, že čistě ekonomický dopad imigrace se pohybuje od neutrálního k rozhodně pozitivnímu. Podle OECD přináší imigranti britské ekonomice 7 miliard liber čistého.
Imigranti nám nekradou práci. Neexistuje fixní počet pracovních míst a situace není buď my nebo oni, to vám řekne každý ekonom, který ve škole nespal. Naopak, imigranti zvyšují zaměstnanost „domácích“ obyvatel, také přináší novou energii, nápady a tím pohání inovaci a soutěživost, a tedy konkurenceschopnost země. Čím kvalitnější máme integrační politiku, pokud vůbec, tím lépe jsme schopni využít pozitiv a předejít problémům, které bezpochyby existují.
Ale i kdyby imigranti žádné ekonomické výhody nepřinášeli, stejně nejsou hrozbou. Zvyšují pestrost a tím pádem i odolnost společnosti. A pak tu máme čistě humanitární a humanistické důvody. Já se také nebojím bavit o kulturním přínosu, nejen proto, že se dnes nacházíme zde v DOXu. Odmítám kapitulaci liberálů a levice, kteří se bojí vyslovit slovo multikulturní a dokonce přejímají rétoriku extrémistů, kteří doslova unesli koncept liberální svobody a hodnot a naroubovali na ně svůj druh novodobého rasismu.
Imigrace není hrozbou. Hrozbou jsou politici, kteří si zcela chladnokrevně vykalkulují, kolik mohou získat hlasů šířením strachu a nenávisti.