Facebooková generace
V dnešní době má profil na facebooku více než čtyři miliony obyvatel naší země, což je přibližně dvě třetiny tuzemské internetové populace. Mezi mladými má profil na nejužívanější sociální síti prakticky každý. A jak reaguje na tento fenomén české školství? Bohužel nijak.
Základní škola má za úkol připravit žáka na život. Bohužel místo potřebných věcí se naši žáci učí hromadu nesmyslů a pouček. Zcela jistě není špatné znát všechny čeledi, řády, třídy atd. v přírodopise. Je nepochybně dobré umět všechna hlavní města světa a vědět, kde přesně se co těží a pěstuje. Je dobré, když žák umí spousty vzorců v chemii. A tak bychom mohli pokračovat dlouho. K čemu žákovi všechny tyto znalosti jsou (narovinu si řekněme, že většinu z nich stejně zapomene), když neovládá každodenní činnosti, které ho v životě čekají?
Dospěli jsme do doby, kdy pro drtivou většinu mladých lidí je počítač naprostou samozřejmostí. I proto se zdá logické, že se na základních školách práce s počítačem vyučuje. Prakticky se ale opět vyučuje něco, co upotřebí jen minimum žáků. Sice vás naučí pracovat v různých grafických programech, ale pracovat se sociální sítí, se kterou pracuje mezi mladými dnes každý, to už vás nikdo nenaučí. A zrovna při používání sociálních sítí si řada mladých lidí vůbec neuvědomuje rizika, která jsou s tím spojena. Většina mladých například téměř vůbec neřeší nastavení soukromí svých fotek a příspěvků. Obvykle to začínají řešit až ve chvíli, kdy si je chtějí mezi své přátele přidat jejich rodiče. Některé školy jdou ještě dále a přístup na sociální sítě blokují, aby nemusely řešit problémy s tím spojené. I když vpustit děti ve výuce na širé vody sociálních sítí je značně složité, řešením jsou například výukové verze, které jsou právě k těmto účelům určené.
Velkým problémem zde je chybějící soustavné vzdělávání současných učitelů. Je to podobné jako kdyby se lékař v sedmdesátých letech naučil, že v dané diagnóze se noha amputuje a tuto skutečnost aplikoval dnes, kdy už ale tuto diagnózu umíme třeba léčit. Argument, že facebook je pomíjivý a nemá ho smysl vyučovat je nesmysl. Lidé už na facebooku jsou a pravděpodobně na něčem podobném budou i v budoucnu.
Bohužel české školství strká hlavu do písku. Je to podobné, jako kdyby v devadesátých letech někdo tvrdil, že emaily nemají budoucnost, a proto se vyučovat nebudou. Ba naopak, ve školách přístup na internet zcela zablokujeme a budeme se věnovat programování, ideálně s papírem a tužkou.
A co je řešením? Zkrátka učit žáky to, co budou potřebovat. V dnešní době je to primárně umět myslet a umět si informace najít. K tomu je potřeba, aby to pochopili jejich pedagogové. V podfinancovaném školství se těžko nějaká reforma dělá, ale prvním krůčkem by mohl být například kariérní řád, který by motivoval samotné učitele. Dalším krokem třeba reforma pedagogických fakult. Ale o tom až příště.
Základní škola má za úkol připravit žáka na život. Bohužel místo potřebných věcí se naši žáci učí hromadu nesmyslů a pouček. Zcela jistě není špatné znát všechny čeledi, řády, třídy atd. v přírodopise. Je nepochybně dobré umět všechna hlavní města světa a vědět, kde přesně se co těží a pěstuje. Je dobré, když žák umí spousty vzorců v chemii. A tak bychom mohli pokračovat dlouho. K čemu žákovi všechny tyto znalosti jsou (narovinu si řekněme, že většinu z nich stejně zapomene), když neovládá každodenní činnosti, které ho v životě čekají?
Dospěli jsme do doby, kdy pro drtivou většinu mladých lidí je počítač naprostou samozřejmostí. I proto se zdá logické, že se na základních školách práce s počítačem vyučuje. Prakticky se ale opět vyučuje něco, co upotřebí jen minimum žáků. Sice vás naučí pracovat v různých grafických programech, ale pracovat se sociální sítí, se kterou pracuje mezi mladými dnes každý, to už vás nikdo nenaučí. A zrovna při používání sociálních sítí si řada mladých lidí vůbec neuvědomuje rizika, která jsou s tím spojena. Většina mladých například téměř vůbec neřeší nastavení soukromí svých fotek a příspěvků. Obvykle to začínají řešit až ve chvíli, kdy si je chtějí mezi své přátele přidat jejich rodiče. Některé školy jdou ještě dále a přístup na sociální sítě blokují, aby nemusely řešit problémy s tím spojené. I když vpustit děti ve výuce na širé vody sociálních sítí je značně složité, řešením jsou například výukové verze, které jsou právě k těmto účelům určené.
Velkým problémem zde je chybějící soustavné vzdělávání současných učitelů. Je to podobné jako kdyby se lékař v sedmdesátých letech naučil, že v dané diagnóze se noha amputuje a tuto skutečnost aplikoval dnes, kdy už ale tuto diagnózu umíme třeba léčit. Argument, že facebook je pomíjivý a nemá ho smysl vyučovat je nesmysl. Lidé už na facebooku jsou a pravděpodobně na něčem podobném budou i v budoucnu.
Bohužel české školství strká hlavu do písku. Je to podobné, jako kdyby v devadesátých letech někdo tvrdil, že emaily nemají budoucnost, a proto se vyučovat nebudou. Ba naopak, ve školách přístup na internet zcela zablokujeme a budeme se věnovat programování, ideálně s papírem a tužkou.
A co je řešením? Zkrátka učit žáky to, co budou potřebovat. V dnešní době je to primárně umět myslet a umět si informace najít. K tomu je potřeba, aby to pochopili jejich pedagogové. V podfinancovaném školství se těžko nějaká reforma dělá, ale prvním krůčkem by mohl být například kariérní řád, který by motivoval samotné učitele. Dalším krokem třeba reforma pedagogických fakult. Ale o tom až příště.