Když jsem začínal s politikou, chtěl jsem přispět k tomu, aby se u nás žilo lépe. Aby lidi měli jednodušší život, aby jim na konci měsíce vždycky zůstalo o něco víc peněz, aby se změny neděly jen naoko, ale doopravdy.


Jsem starostou i poslancem. Těžkopádnost „velké“ politiky mě v kontrastu s tou, kterou děláme v Hradišti, někdy štve. Ne kvůli jednáním ve sněmovně, nebo často zdlouhavému procesu schvalování zákonů. To k tomu patří. Je důležité se o věcech bavit, společnou diskuzí odstraňovat problémy a nastavovat zákony tak, aby byly lidem co nejvíce ku prospěchu. Štve mě kvůli populismu, přetvářce a překrucování faktů. Kvůli změnám, které se dělají jen naoko, místo toho, aby se děly doopravdy.

Jednou takovou je i letošní zvednutí důchodů. I já chci, aby se staří lidé měli dobře a nemuseli obracet každou korunu. Pokud jim stát slíbí, že se o ně ve stáří postará, mělo by to tak skutečně i být. Vláda od nového roku přisypala do peněženek našich rodičů a prarodičů 900 korun měsíčně s tím, že jde o „největší zvýšení důchodů v historii“. No, já si to nemyslím. Proč?

Lidé v důchodu mohou odpovědět za mě. Období přechodu z výplaty na důchod si totiž zažili sami. Právě ve srovnání výše platu a důchodu je totiž klíč. Nazývá se náhradový poměr a ukazuje, jaký je poměr mezi průměrným důchodem a průměrnou hrubou mzdou. Společně s tím, jak se zvyšují mzdy totiž rostou i ceny potravin, léků, služeb… zkrátka všeho. Proto by se náhradový poměr měl zvyšovat také a pokud vláda říká, že zvýšila důchody, bylo by fér zároveň lidem říct i pravdu o tomto čísle. To totiž letos spadlo pod 40 %, přesněji na 38,5 %.

Senioři tak v letošním roce sice budou mít měsíčně více peněz, ale vzhledem k růstu cen energií a služeb si toho vlastně koupí méně. České ekonomice se daří, vláda se ale k důchodcům chová mizerně. Jen si říkám, jaké to asi bude, až přijde ekonomická krize?

Jen tak na okraj – vládě Petra Nečase se při poslední recesi podařilo dostat náhradový poměr na 43 %. To by dnes znamenalo, že by se důchody musely zvednout o 2 500 Kč měsíčně, což by stálo asi 75 miliard.

Když jsem se ministryně Maláčové nedávno ptal, co s tím bude dělat, dostalo se mi neurčité odpovědi ve stylu „sestavíme komisi, pozveme do ní odborníky a uvidíme co dál“. Upřímně vám řeknu, že v tu chvíli jsem měl chuť odpovědět:
„Tak to je skvělé a nevysbíráme k tomu i nějaká víčka? Pomoct by to mohlo zhruba stejně.“