Ombudsman nám píše, až z britské říše…
A že i ta cibule dovezená do našich obchodů až z Jižní Ameriky svědčí o tak potřebných změnách v uspořádání světa, vedle kterého dotazy na pohlaví přidělené při narození budou, aniž bych se chtěl britského kolegy jakkoliv dotknout, vypadat jako prázdné tlachání za špičku nosu nedohlédnuvších a tedy o skutečných problémech naprosté většiny obyčejných lidí světa nic netušících, elit.
Titulek má parafrázovat z dávných školských vědomostí vybavené posměšné veršování („Šešulka nám píše, až z německé říše, abychom přišli do Frankfurtu, že jim kručí v břiše“…“) doprovázející Palackého „Dopis do Frankfurtu“, kterým tehdy, v r. 1848 „otec národa“ odmítl účast českých politiků na „velkoněmeckém“ frankfurtském sněmu. Jistě budu opraven historiky že onen „Šešulka“ jehož jméno jsem foneticky přepsal se psal jinak a že naše neúčast na tomto sněmu byla možná historickou chybou, ale o to mi dnes nejde.
Nechci samozřejmě dnes nic zesměšňovat, ale mám před sebou dopis z něhož možná plyne, že bychom opět těm, kteří se považují za mocné, měli něco odmítnout, nebo alespoň sdělit. Nebo snad ne? Posuďte sami.
Píše mi britský ombudsman. Nikoliv jen mě, ale všem evropským ombudsmanům a formou dotazníku zjišťuje, jaký měla pandemie koronaviru vliv na jejich činnost v Evropě. Zdá se mi, že otázky zde položené vypovídají o myšlení části evropských elit více než cokoliv jiného a naznačují, jakým směrem by se i naše uvažování mělo ubírat, chceme-li je následovat. Nebo snad ne? Zkusme tedy dotazník vyplnit.
První otázky jsou i v našem prostředí celkem obvyklé: What is your gender identity? Man, Women? Jaká je vaše genderová identita? Odpověď by asi neměla budit žádné pochybnosti, leč další otázky tuto jistotu zpochybňují: I identify in another way? Prefer not to say? Asi není u nás zatím obvyklé, aby někdo na takový dotaz odpověděl, že se hodlá „identifikovat jiným způsobem“ nebo že „raději nebudu odpovídat“.
Další otázky nás pak zavedou do jiného světa, než ve kterém většina z nás v té malé české kotlině zatím žije. At birth, were you assigned? Při narození vám bylo přiděleno (pohlaví)? Položení takové otázky ovšem předpokládá, že dotazovaný má dnes jiné pohlaví, něž které mu „bylo přiděleno“ při narození. Pozdviháte obočí nad tvrzením, že u nás máme asi 50 různých pohlaví? Usmíváte se tvrzením aktivisty, který tvrdí, že menstruace se netýká jen žen? Zdá se, že v současné Evropě ani k pozdvihování obočí ani k úsměvům nad čímkoliv přestává být důvod…
Pokud se rozpomenete, jaké pohlaví jste měl (měla) při narození, je odpověď na tyto otázky již jednoduchá: Male, female, nebo Prefer not to say. Ani pohlaví při narození „raději nebudu sdělovat". A po té následuje asi 25 celkem rozumných otázek o naší práci v domě koronaviru…
Možná že můj údiv nad položenými otázkami, bude označen za politování hodnou neznalost evropských reálií, nebo dokonce za nerespektování všelikých lidských práv, třeba těch, kteří se označují za „translidi". Ale není tomu tak. Možná jen vidím příležitost k zamyšlení nad tím, zda nejrůznější události, kterým musíme čelit – od lidskoprávních a politických kroků a problémů způsobených koronavirovou (nekončící) epidemií, nebo naléhavě se připomínající skutečné příčiny rasových bouří nejen v USA – by nás neměly vést k poznání, že skutečná lidská práva jsou někde úplně jinde, než je nám spíše hlučnými než osvícenými aktivisty tvrzeno. A že i ta cibule dovezená do našich obchodů až z Jižní Ameriky svědčí o tak potřebných změnách v uspořádání světa, vedle kterého dotazy na pohlaví přidělené při narození budou, aniž bych se chtěl britského kolegy jakkoliv dotknout, vypadat jako prázdné tlachání za špičku nosu nedohlédnuvších a tedy o skutečných problémech naprosté většiny obyčejných lidí světa nic netušících, elit.
Právo 22.6.
Titulek má parafrázovat z dávných školských vědomostí vybavené posměšné veršování („Šešulka nám píše, až z německé říše, abychom přišli do Frankfurtu, že jim kručí v břiše“…“) doprovázející Palackého „Dopis do Frankfurtu“, kterým tehdy, v r. 1848 „otec národa“ odmítl účast českých politiků na „velkoněmeckém“ frankfurtském sněmu. Jistě budu opraven historiky že onen „Šešulka“ jehož jméno jsem foneticky přepsal se psal jinak a že naše neúčast na tomto sněmu byla možná historickou chybou, ale o to mi dnes nejde.
Nechci samozřejmě dnes nic zesměšňovat, ale mám před sebou dopis z něhož možná plyne, že bychom opět těm, kteří se považují za mocné, měli něco odmítnout, nebo alespoň sdělit. Nebo snad ne? Posuďte sami.
Píše mi britský ombudsman. Nikoliv jen mě, ale všem evropským ombudsmanům a formou dotazníku zjišťuje, jaký měla pandemie koronaviru vliv na jejich činnost v Evropě. Zdá se mi, že otázky zde položené vypovídají o myšlení části evropských elit více než cokoliv jiného a naznačují, jakým směrem by se i naše uvažování mělo ubírat, chceme-li je následovat. Nebo snad ne? Zkusme tedy dotazník vyplnit.
První otázky jsou i v našem prostředí celkem obvyklé: What is your gender identity? Man, Women? Jaká je vaše genderová identita? Odpověď by asi neměla budit žádné pochybnosti, leč další otázky tuto jistotu zpochybňují: I identify in another way? Prefer not to say? Asi není u nás zatím obvyklé, aby někdo na takový dotaz odpověděl, že se hodlá „identifikovat jiným způsobem“ nebo že „raději nebudu odpovídat“.
Další otázky nás pak zavedou do jiného světa, než ve kterém většina z nás v té malé české kotlině zatím žije. At birth, were you assigned? Při narození vám bylo přiděleno (pohlaví)? Položení takové otázky ovšem předpokládá, že dotazovaný má dnes jiné pohlaví, něž které mu „bylo přiděleno“ při narození. Pozdviháte obočí nad tvrzením, že u nás máme asi 50 různých pohlaví? Usmíváte se tvrzením aktivisty, který tvrdí, že menstruace se netýká jen žen? Zdá se, že v současné Evropě ani k pozdvihování obočí ani k úsměvům nad čímkoliv přestává být důvod…
Pokud se rozpomenete, jaké pohlaví jste měl (měla) při narození, je odpověď na tyto otázky již jednoduchá: Male, female, nebo Prefer not to say. Ani pohlaví při narození „raději nebudu sdělovat". A po té následuje asi 25 celkem rozumných otázek o naší práci v domě koronaviru…
Možná že můj údiv nad položenými otázkami, bude označen za politování hodnou neznalost evropských reálií, nebo dokonce za nerespektování všelikých lidských práv, třeba těch, kteří se označují za „translidi". Ale není tomu tak. Možná jen vidím příležitost k zamyšlení nad tím, zda nejrůznější události, kterým musíme čelit – od lidskoprávních a politických kroků a problémů způsobených koronavirovou (nekončící) epidemií, nebo naléhavě se připomínající skutečné příčiny rasových bouří nejen v USA – by nás neměly vést k poznání, že skutečná lidská práva jsou někde úplně jinde, než je nám spíše hlučnými než osvícenými aktivisty tvrzeno. A že i ta cibule dovezená do našich obchodů až z Jižní Ameriky svědčí o tak potřebných změnách v uspořádání světa, vedle kterého dotazy na pohlaví přidělené při narození budou, aniž bych se chtěl britského kolegy jakkoliv dotknout, vypadat jako prázdné tlachání za špičku nosu nedohlédnuvších a tedy o skutečných problémech naprosté většiny obyčejných lidí světa nic netušících, elit.
Právo 22.6.