Ale já rozhodně nejsem proti „sňatkům“ kohokoliv s kýmkoliv a obecně proti tomu
aby každý si žil podle svého. Jde mi jedině a pouze o právní stránku věci.

1) V těchto dnech se opět veřejně diskutovalo o manželství pro všechny, tedy
úpravě, díky které by klasické sňatky mohly uzavírat i osoby stejného pohlaví. Vy
jste proti tomu. Proč?

Ale já rozhodně nejsem proti „sňatkům“ kohokoliv s kýmkoliv a obecně proti tomu
aby každý si žil podle svého. Jde mi jedině a pouze o právní stránku věci. Aby to co
je obecně srozumitelné , klasické jak říkáte, nebylo zbytečně naplňováno jiným
obsahem, který je bude činit nesrozumitelným.

2) Není ale umožnění manželství pro všechny jen obyčejné zrovnoprávnění? Lidé s
jinou než heterosexuální orientací se mohou cítit jako občané druhé kategorie. A
většinové obyvatelstvo to přece nijak nepoškodí….

O jaké potřebě zrovnoprávnění to mluvíme? Odkdy se různá pojmenování různých
lidských vztahů a různých činností považují za nerovnoprávné? V atletice kdo běhá
je běžec, kdo skáče je skokan a kdo vrhá koulí je koulař. Jakápak druhá kategorie a
nerovnoprávnost? Právní pojem „manželství“ již mnoho let znamená vztah muže a
ženy. Pokud spolu žijí dva muži nebo dvě ženy je to něco jiného, jde o jiný vztah a
bylo by, jak si myslím, dobré, aby tento vztah měl jiné pojmenování. Aby bylo
zřejmé o co ve skutečnosti jde. A že vztahy muže a ženy jsou jiné než vztahy dvou
mužů nebo dvou žen snad nebude popíráno. Nebo ano ? Žádné kategorizování
občanů s tím nemají nic společného. Je v zájmu občanů, aby právní řád byl
přehledný a aby každému bylo zřejmé, co který institut ve skutečnosti znamená.

3) Napsal jste v Právu, že jiný než přirozený způsob reprodukce poruší garantované
právo dítěte znát své biologické rodiče. Nakolik je takový argument platný v
situaci, kdy dnes lze zajistit umělé oplodnění od anonymního dárce? Tam také dítě
identitu otce nezná. Nadto, homosexuální páry často situaci dnes řeší tak, že
homosexuální muž se domluví se svou homosexuální kamarádkou, mají dvě děti a
každý vychovává jedno. Nebylo by lepší to tzv. zlegalizovat, aby se nemusela
obcházet pravidla?

To je samozřejmě pravda, ale zde jde o mimořádné případy, kdy rozvoj vědy
umožňuje napravit to, co není možné přirozenou cestou. Ale při stejnopohlavním
„manželství“ se programově vytváří institut, kdy přirozené početí dítěte rodiči
nebude již z povahy věci možný a nebude tedy také s ním počítáno. To je v lidských
dějinách něco nového a již proto by to mělo mít jiný název.

4) Kritici manželství pro všechny často argumentují hodnotami tradiční rodiny a
mluví o hrozbě zničení tohoto institutu. Jak ale homosexuální sezdaný pár zničí
jiné, heterosexuální manželství? Registrované partnerství bylo též hodně
kritizováno a po jeho schválení o tom již nikdo nemluví, nikoho to nijak
neobtěžuje.


O zničení rodiny lze hovořit pouze ve shora již uvedeném smyslu, totiž tak, že nikdo
nebude vědět co to ta „rodina“ vlastně znamená. Registrované partnerství jsem – i
jako poslanec – vždy podporoval v vidím v tomto institutu východisko z dnešní
zmatené situace: lidé mají právo na to aby jejich vztahy byly upraveny podle jejich
přání, ale nemají žádné právo na název. A manželství – znovu to připomínám – je
název pro něco zcela jiného. A nezapomínejte na důležité: registrované
partnerství nikomu nevadí, ale také není, v rozporu s původními předpoklady, nijak
zvlášť využíváno. Kolik vlastně za těch deset let od přijetí zákona existuje takových
svazků? A kolik případně bude těch homosexuálních „svateb“ ? Vím, že práva
všech občanů mají stejnou váhu, ale stojí ta další společnost rozvracející „kulturní
válka“ vůbec ta to ?

5) V minulých týdnech se začalo opět více mluvit o tzv. Istanbulské úmluvě. Četl
jste její text? Co je podle Vás na úmluvě tak špatného, že bychom ji měli
odmítnout? Podle autorů jde o dokument, který má pomoci v boji proti násilí na
ženách.

Odhlédnu-li od toho, že ptát se mě, zda jsem vůbec četl Istanbulskou smlouvu když
o ní několik let píši je skoro urážlivé, zeptám naopak se já : opravdu si myslíte že
potřebujeme smlouvu, která u nás zakáže ženskou obřízku nebo obecně násilí na
ženách? Nepatří volání po instalace takových zákazů do jiných část světa, tak de
tomu tak není? Nebo jinak: není toto vše již dávno v našem právním řádu zakotveno
i bez pomoci istanbulských dobrodějů? V Istanbulské smlouvě je stanoveno, že státy
mají vytvořit „ jeden nebo více“ institucí, které budou na dodržování smlouvy
dohlížet. Není snad představa o členství v neziskovce vybavené miliony ze státního
rozpočtu a mající „za úkol“ dohlížet na to, aby ženám nebylo ubližováno,
dostatečným důvodem k podpoře takové smlouvy ?

6) Vaše předchůdkyně ve funkci Anna Šabatová Istanbulskou úmluvu hájí a
zdůrazňuje, že bychom ji ratifikovat měli. Česká Republika podle ní nesplňuje
některé standardy lidských práv. Co na to říkáte? Neměli bychom ohrožené
skupiny více chránit?

Česká republika nesplňuje ? A která státy splňují ? Nejsme dokonalí, ale podívejte
se, jak to vypadá tam, odkud nás jiní, třeba právě ti tvořící onu letošní zprávu
Social Watch 2020 , přicházejí poučovat o našich právech a povinnostech: neměli
bychom být v mnoha směrech spíše vzorem, než předmětem výtek a odsuzování?
K takovýmto obecným odsudkům, plynoucím z představy o moralizujícím
nadhledu nad obyčejnými lidmi se Veřejný ochránce práv nepřipojí.

7) Vládní zmocněnkyně pro lidská práva Helena Válková tvrdí, že dokument u nás
dostal nálepku genderové úmluvy a je ovlivněná dezinformacemi. Ve státech, kde ji
už přijali, se prý žádné katastrofické scénáře kritiků nenaplnily a naopak prý
zástupci těchto států vnímají především pozitiva a slouží jako symbol odmítání
násilí a v řadě zemí prý skutečně pomáhá, že se o tématu více mluví. Nestojí za to,
abychom to také zkusili?

Tomu rozumím a v podstatě souhlasím, jen si nejsem zcela jist, zda zákonodárci
zrovna v těchto dnech a týdnech nemají na práci nic důležitějšího než zabývat se
„symboly odmítání“ a přispívat k tomu aby se o něčem více mluvilo. Čtu- li v této
smlouvě že „mužům a chlapcům““ je třeba vysvětlovat, že násilí na ženách je
špatné, nelze o genderovém zaměření úmluvy vůbec pochybovat. Ale nemělo by
snad být odsouzeno každé násilí?

8) Začátkem týdne přišla zpráva, že Evropská unie chce upravit pravidla pro
čerpání rodičovské dovolené. Směrnice stanoví, že dva měsíce z celkové doby
budou nepřenosné na druhého partnera, nejčastěji v praxi na muže a žena se bude
moci například snáze připravit na nástup do práce. Jak na tuto možnou změnu
pohlížíte?

Považoval jsem tuto zprávu nejprve za hoax, ale jde-li o skutečný záměr pak je to
jen další z těch, které dokládají snahu některých evropských orgánů zasahovat do
života občanů aniž by o skutečných životech a zejména přání těchto lidí něco
věděli. Budu doufat že jde o opatření, které zůstane v konečné pravomoci
jednotlivých národních států a že z žádných voleb nevzejde zákonodárný sbor, který
by toto posvětil.

9) V souvislosti s hnutí Black Lives Matter ve Spojených státech se dostalo toto
téma i do Evropy. V souvislosti s naší zemí se mluvilo hlavně ve spojitosti s
údajnou diskriminací Romů. Vy říkáte, že se jim nemá dostávat zvláštního
zacházení. Proč myslíte? Nepovede to k tomu, že se jejich situace nijak nezmění?

K nespravedlivé diskriminaci Romů bezpochyby dochází, zjišťovat toto je náplní má
práce a s politováním to musím potvrdit. Mnohem důležitější je však to, že aktivisté
a obecně ti, kteří se zajímají o tento problém se dostali do situace, kdy konstatování
přítomnosti samotné diskriminace považují za úspěch, ale vůbec je nezajímá proč
se tak děje a jak se vypořádat s důsledky takové diskriminace. Anticikánští Češi
diskriminují a hotovo! Ale to konstatování k ničemu nevede: to že majitelé bytů a
realitní kanceláře přestanou do svých inzerátů psát „Romy nechceme“ sice povede
k tomu, že ve veřejném prostoru nebude patrna žádná diskriminace, ale Rom byt
stejně nedostane. A důvody proč tomu tak je by nás měly zajímat především, ale o
těch nechce – důvodů tzv. politické korektnosti, nikdo nic slyšet. Nebo se opravdu
začneme vážně bavit o věcech počínajících vznikem vyloučených lokalit a
vyhazování odpadků z oken bytů konče ?

10) Z druhé strany, jak řešit problémy, kterým romská komunita čelí a z druhé
strany problémy, kterým může čelit majorita ze strany romské komunity? Existují
desítky, ne-li stovky neziskových organizací, dostávají dotace na řešení tohoto
problémů, ale krom vyplácení dotací se nic viditelně k lepšímu nemění…

Já takové problémy, pokud spadají do kompetence ombudsmana řešit musím, ale
odpověď na otázku „jak vyřešit“ by mohla snad obsahovat disertační práce
opravňující k vysoké akademické hodnosti, ale nikoliv pouhý rozhovor zde. Mohu
pouze sdělit to, co podle mého názoru bude při hledání řešení třeba vzít vážně
v úvahu, pokud opravdu chceme něco řešit. Především to, že dnešní způsob řešení
této problematiky, pokud do ohně nepřilévá oleje, tak jej rozhodně nehasí. Nejen
stovka neziskovek, ale i státní orgány jako je Rada vlády pro záležitosti romské
menšiny nebo Agentura pro sociální začleňování jsou v podstatě spíše kouřovou
clonou než nástrojem řešení. Dále pak to, že Romové nejsou žádní migranti, žijí
zde již několik století a vzájemné zkušenosti se soužitím jsou takové, jako jsou.
Romové se sami musí rozhodnou, zda budou hrdým národem se všemi atributy
národnostní menšiny nebo jen etnicky poněkud odlišní Češi, Moravané nebo
Slezané. A pak ovšem s tím, že práva a povinnosti jsou pro všechny a že jakákoliv
odlišnost žádná zvláštní práva nepřináší. A hlavně: lidé již nepřipustí instalaci
práva bez povinností! A na to mají plné právo!: