Takže nás čekají mnohé nejistoty, ale také jedna jistota. Pokud já budu v této funkci, zůstane úřad veřejného ochránce práv, tedy ombudsman, institucí zcela nezávislou na čemkoliv kromě zákonů tohoto státu. Bude nezávislý na jakékoliv politické moci, ale i na představách a názorech nejrůznějších skupin občanů!


„Očekáváte vůbec, že se kandidáti najdou, když nyní vědí, jak se pan Křeček zachoval k paní Šimůnkové a že jí odebral její práci a ona pak nic nemohla dělat?
To je skvělá a správná otázka, to je právě to poškození toho úřadu, ke kterému dochází výsledkem špatné činnosti pana Křečka.“
Takto odpovídá na položenou otázku v jednom z četných rozhovoru předsedkyně Poslanecké sněmovny paní Pekarová – Adamová . Je v tom všechno: minulá činnost ombudsmana, současný stav v ombudsmanově a budoucí jeho uspořádání. A všechno špatně.
Neodebral jsem zástupkyni „její práci“, nýbrž jen tu, kterou jsem jí podle zákona dočasně svěřil, není pravda že „nic nemohla dělat“, mohla dělat cokoliv, ale jen to k čemu byla zvolena, totiž zástupkyni ombudsmana a to se jí nechtělo. K žádnému poškození úřadu nedochází, neboť jsem se k „zachoval“ jen tak, že byla vytvořena situace, se kterou zákon počítá a která na obdobné instituci, Nejvyšším kontrolním úřadě, existuje, bez hysterické pozornosti politiků a medií při stejné právní úpravě již více než deset let: zástupce žádné pravomoci svěřeny nemá.
Mediální kampaň, která byla kolem celé záležitosti rozpoutána je i není překvapivá. Není jistě překvapující, že někteří politici si chtějí odpočinout od dotěrných otázek týkajících se jejich odpovědnosti za úroveň života občanů, na straně druhé je překvapující, že někteří politici předsednictví EU spojí s dehonestací a snahou politicky ovlivňovat dosud nezávislou instituce ombudsmana v rozsahu, kterou si žádný právní stát nemůže, bez ohrožení své pověsti dovolit. Překvapující také je s jakou vehemencí se bez znalosti věci pustili do osobních útoků a nesmyslných pomluv ti, jejichž názory si jinak člověk rád vyslechne nebo přečte: pan Veis z Lidovek, pan Jelínek z Práva, pan Kubíčko z Českého rozhlasu. Smutné čtení…

A tak se raději na tu současnost a budoucnost ombudsmanství podívejme podrobněji. Jednou z výtek je, že jsem paní Šimůnkovou odvolal z vládních Rad. Má samozřejmě pravdu, ale abych jí mohl odvolat nejprve jsem jí sám musel do těchto rad za náš úřad jmenovat, což ovšem vůbec nebylo samozřejmé: když jsem já vykonával šest let funkci zástupce paní Šabatové nikdy od ní žádné jmenování do jakékoliv vládní Rady neobdržel, ale nepovažoval jsem to za nějaký osobní útok jak to dnes posuzuje paní Šimůnková. Bral jsem to tak, že jsem zástupce a je pouze věcí ochránce koho jmenuje a koho nikoliv. V té době totiž ještě byl vztah ochránce a jeho zástupce brán tak jak měl na mysli zákonodárce.

Zatím co paní Šimůnková, jak několikrát ve svých televizních vystoupeních zdůraznila, od počátku věděla, že máme odlišné názory a že to mezi námi klapat nebude,
já jsem to netušil: ihned po nástupu jsem ji jmenoval do několika vládních Rad a Komisí, protože jsem to považoval za vhodné. A odvolal jsem ji po té, co v rozhovoru pro jeden významný deník prohlásila, že s mými názory nesouhlasí. Pokud někdo s někým nesouhlasí pak ho asi také nemůže nikde zatupovat, ne ? Mohl by za jakékoliv ministerstvo hovořit člověk, který veřejně prohlašuje že s názory ministra nesouhlasí? Asi nikoliv a proč by to u ombudsmana mělo být jinak?
Obdobné to pak bylo s dalším obviněním: prý jsem paní Šimůnkové zakázal účast na právních poradách a tím jsem jí znemožnil účast na práci úřadu. Tzv. právní porady, které má na mysli, se konají na úřadě zpravidla v úterý a hovoří se na nich o řešení podnětů od občanů. A opět: když jsem já vykovával funkci zástupce paní Šabatové, nikdy jsem na žádnou takovou právní poradu za celých šest let pozván nebyl a přesto jsem se na práci úřadu významně podílel. Za nic mimořádného jsem to opět nepovažoval, ochránce odpovídá za úřad a považoval jsem - na rozdíl od paní Šimůnkové - za zcela přirozené, že si může na porady zvát koho chce. Za mého ombudsmanování se paní Šimůnková celé dva roky těchto porad pravidelně účastnila, ovšem po té, co její podíl na vyřizování podnětů občanů skončil, stala se zde její účast zbytečnou.

Také jsem prý zabránil, aby paní Šimůnková mohla vyšetřovat zákaz účasti otců u porodu, který v době koronavirové krize od určitého data nařídila vláda. Můžeme si o tomto opatření myslet cokoliv a také jsme si to mysleli, ale co na tom chcete vyšetřovat? Vyšetřování přece znamená, že zjišťuji další okolnosti a příčiny šetřené věci, ale zde jsme vše od počátku věděli a znali. Považoval jsem za zbytečné zakládat o tom zvláštní spis, dotazovat se vlády proč a k čemu to bylo zavedeno. Všichni si jistě pamatujeme atmosféru, která tehdy opanovala ve společnosti a situaci vlády, která musela řešit stovky vážných problémů. Ostatně šlo o dočasné opatření, jeho platnost končila dříve než bychom cokoliv vyšetřili. Ale paní Šimůnková chtěla vyšetřovat. Ale na zbytečnou práci jsme neměli tehdy čas.
A nemáme ji ani dnes. Dalším šetřením k němuž, přes mé varování zástupkyně přistoupila byly okolnosti úmrtí Roma Stanislava v Teplicích. Hlavním výsledkem jejího šetření bylo zjištění, že policie měla záchranou službu zavolat o několik minut dříve. Pokud si čtenáři pamatují na tuto událost a vědí, alespoň z televizních záběrů jaká tam tehdy byla situace jistě pochopí, že nad takovým vyšetřováním mně došla trpělivost….
Také jsem prý řekl, že účast otců u u porodu není právo, ale možnost, Tento můj výrok skutečně vychází z mého dlouholetého přesvědčení, že jsou oba pojmy zaměňovány a že za právo je vydáváno kde co. Ale definice práva je taková, že právo je to, co je vynutitelné státní mocí, pomocí zákonů. Platí to účasti otců u porodu:? Lze je vynutit žalobou u soudu ať již žalobou matky, která si účast přeje nebo nepřeje, nebo otce, který si také přeje nebo nepřeje svoji účast? V jakém světě bychom žili? Nejde tedy skutečně spíše o možnost než o skutečné právo?
Rychlou karieru by mohl paní Šimůnkové kde kdo závidět. Když byla vybrána na funkci vládní zmocněnkyně o nějaké obecné známosti se nedalo hovořit když se tehdy psalo se o ní takto: "S naším úřadem nikdy nejednala a nespolupracovala. Nicméně to nic neznamená," řekl vrchní ředitel Sekce pro lidská práva Úřadu vlády Czeslaw Walek. Podobně mluví i ředitel Agentury pro sociální začleňování Martin Šimáček. "Nikdy jsem o ní neslyšel, je ale dobře, že místo bude konečně obsazeno, už na to čekáme opravdu dlouho," uvedl. (Zdroj: https://www.lidovky.cz/domov/premier-nasel-nahradu-za-kocaba-lidska-prava-povedsimunkova.A110214_100250_ln_domov_spa).

Od té doby stačila vykonávat funkci vedoucího odboru na Úřadu vlády odkud byla pro řadu nedostatků v práci odvolána a funkci vládní zmocněnkyně pro lidská práva na kterou resignovala protože jí ostatní ubližovali. Dále vykonávala funkci zástupce veřejného ochránce práv na což také resignovala, protože jí ostatní ubližovali. A stala se, podle názoru některých „uznávanou expertkou na lidská práva“. Mezi tím ovšem se stát musel za chyby v její práci omluvit a vyplatit odškodnění za její činnost, ale to dnes jakoby nikoho nezajímá. ….
Pojďme raději k té budoucnosti. Ustanovení §2 odst. 4 zákona o veřejném ochránci práv, které ohledně pravomocí zástupce stanoví, že „ochránce ho může pověřit výkonem části své působnosti“ se v praxi neosvědčilo. Již více než deset let jej nevyužil ani již zmíněný president Nejvyššího kontrolního úřadu a současné události v ombudsmanově ukazují, že jej naopak lze zneužít k pochybnostem o monokratickém principu ombudsmana, nebo k úvahám o prolomení jeho nezávislosti na politické moci. Obojí nepřípustné, nemá-li funkce ombudsmana ztratit jakýkoliv smysl. Nadále tedy zástupce presidenta Nejvyššího kontrolního úřadu i zástupce veřejného ochránce práv budou zástupci.

Máme nyní v ombudsmanově před sebou možná troje volby. Především nového zástupce, které se musí uskutečnit do šedesáti dnů od resignace nynější zástupkyně. Jeho kompetence jsou v současném zákoně jasně stanoveny...
Dále pak nás patrně čeká volba dětského ombudsmana, o jehož zřízení je již v Poslanecké sněmovně předložen návrh. Sice jako samostatné instituce, ale neumím si představit příčetného poslance, který by za současné situace státu hlasoval o zřízení takové nové instituce s mnohamilionovým rozpočtem. Proto se domnívám, že by měl být spíše přijat kompromisní návrh, totiž aby dětským ombudsmanem byl - podobně jako v jiných státech – zástupcem ombudsmana. Samozřejmě s jasnými, zákonem stanovenými kompetencemi, které by zajištovaly jeho nezávislost. Na rozdíl od současné právní úpravy, podle které nynější , ale i nově zvolená zástupkyně žádné kompetence svěřeny nemá.
A konečně je Česká republika na mezinárodní úrovni kritizována, že dosud nemá Národní instituci na ochranu lidských práv (NHRI ) a jejíž zřízení nyní připravuje vládní zmocněnkyně pro lidská práva. Platí o tom, podle mého názoru totéž co o dětském ombudsmanovi.

Takže nás čekají mnohé nejistoty, ale také jedna jistota. Pokud já budu v této funkci, zůstane úřad veřejného ochránce práv, tedy ombudsman, institucí zcela nezávislou na čemkoliv kromě zákonů tohoto státu. Bude nezávislý na jakékoliv politické moci, ale i na představách a názorech nejrůznějších skupin občanů!
Stanislav K ř e č e k