Ve čtvrtek 6. srpna 2015 jsem byl na základě zatykače zadržen jakožto celostátně hledaná osoba Policie ČR Kopidlno, převezen na služebnu a po téměř dvou hodinách čekání jsem byl eskortován s pouty na rukou nejdříve do nechvalně známé pražské Bartolomějské ulice a poté do psychiatrické ambulance Žižkov a následně opět zpět do Bartolomějské ulice. Zde jsem byl po krátkém výslechu podroben focení, stěru slin z úst a sejmutí otisků prstů.
Je důležité v tomto kontextu vědět, že jsem se nikdy neskrýval, většinu času jsem trávil v místě svého trvalého bydliště – Milkovicích a pravidelně přebírám poštu.
Arogance policie spočívá také v tom, že vyšetřovatel celé věci je nyní na dovolené, a tak vyslýchajícím byl policista, který nebyl se spisem a celým případem nijak obeznámen. Stejně tak tedy nebyl žádný důvod hledat mojí osobu pomocí celostátního pátrání. Otisky, fotografie a ústní stěry jsou v tomto případě vyloženě šikanoizní. V rámci zacházení a mého zdravotnímu stavu jsou nepřijatelné také použitá pouta na rukou. Otázky typu „Pane Penci, jak dlouho budete ještě naživu?“ hodnotím jako hyenistické.
Za celá léta jsem si na špatnou práci policie ČR již téměř zvykl. Navzdory tomu, že jsem se na počátku choval nevhodně, je podle mého názoru jednání Policie ČR zcela za hranicí a dostává nás do doby, o která jsme si mnozí mysleli, že je pomalu nenávratně pryč.