Nenechat se zotročit prolhanými dějinami. Arsenij Roginskij, zakladatel Memorialu, si dokázal udržet svobodu v SSSR i dnešním Rusku

21. 12. 2017 | 10:38
Přečteno 6436 krát
Odseděl si čtyři roky v sovětských táborech za otevřený přístup k historii. Snahu co nejvěrněji mapovat minulé události to v něm ale nepotlačilo. Naopak. Ještě koncem 80. let stál u zrodu hnutí Memorial, které od té doby neúnavně popisuje sovětské represe. V jeho čele stál posledních 20 let a znovu musel čelit neúprosným tlakům ruského státu. Nevzdal se. Podlehl až nyní v boji s těžkou nemocí. Arsenij Roginskij zemřel v pondělí 18. prosince ve věku 71 let.

Ta zpráva v minulých dnech doslova zaplavila ruský internet a sociální sítě. Mnozí jsme ji už delší dobu čekali, nebylo tajemstvím, že Arsenij Roginskij se již rok léčil v Izraeli a povzbudivé zprávy odtud příliš nepřicházely. Stejně to byl ale šok a moc se tomu nechce věřit. Arsenij Roginskij byl živoucí legendou, jeho přítomnost v Memorialu propojovala atmosféru sovětského disentu a otců zakladatelů sdružení z dob perestrojky v 80. letech se současností, s novou generací a novými technologiemi, netušenými možnostmi zarámovanými paradoxně myšlenkovým návratem ruské společnosti do dob nesvobody.

Arsenij Roginskij (foto Tomasz Kizny)
Arsenij Roginskij (foto Tomasz Kizny)


Byl duší Memorialu, on ztělesňoval jeho kontinuitu, formuloval jeho myšlenkový základ i obecně problematiku pohledu na sovětské dějiny v dnešním Rusku. Tato jeho role se zdála být naprostou samozřejmostí, na kterou si mnozí zvykli. Až teď, když Arsenij Roginskij odešel navždy, se s náhlou intenzitou ukazuje, že to žádná samozřejmost nebyla. Ač se při setkání a při práci choval naprosto normálně a obyčejně, s jemným humorem i věčnou cigaretou v ústech, jeho osobnost byla mimořádná. A bude nám mimořádně chybět.

Čtyři roky lágrů za odmítání prolhané historie

Životní směřování Arsenije Roginského se formovalo od malička. Narodil se v roce 1946 ve vyhnanství, v odlehlém městě Velsk v Archangelské oblasti na severu evropského Ruska. Jeho otec tam byl poslán jako nepřátelský element, v roce 1951 byl podruhé zatčen a zemřel v leningradské věznici. Rodina se o tom dozvěděla ovšem až o čtyři roky později, kdy se mohla z vyhnanství vrátit do Leningradu.

Arsenij počátkem 60. let studoval historii v estonském Tartu, v té době možná nejvíce antisovětském (dá-li se to tak vůbec v sovětských podmínkách říci) městě v celém SSSR. Byl jedním z oblíbených žáků světoznámého sémiotika a kulturologa Jurije Lotmana, jeho spolužáky byli budoucí disidenti Gabriel Superfin či Nikita Ochotin. Aby se pokud možno vyhnul vlivu marxismu-leninismu, rozhodl se studovat dějiny 18. století.

Při pátráních v archivech začal opatrně zjišťovat, jaký je přístup k dokumentům 20. století. Nebyl sovětským historikem, naopak byl u zrodu nezávislé historické vědy v SSSR. Nechoval se anti-sovětsky, spíše ne-sovětsky. Nepublikoval v sovětských historických časopisech, místo toho založil s několika přáteli podzemní almanach Pamjať (Paměť), jediné odborné periodikum vydávané v sovětském samizdatu. V letech 1976-1982 vyšlo celkem pět čísel Pamjati, pro něž Arsenij Roginskij tajně dával dohromady archiv sovětských dokumentů. „Věděli jsme, že nás nezajímá skrznaskrz prolhaná historie, ale ta jiná, reálná, jejíž stopy jsou skryty v nepřístupných státních archivech,“ vzpomínal později Roginskij na toto období.

Mezi jeho přátele patřila také Natálie Gorbaněvská, jedna z účastnic památné demonstrace proti okupaci Československa na Rudém náměstí 25. srpna 1968. Ta začala na jaře 1968 vydávat samizdatovou Kroniku současných událostí, do níž Arsenij Roginskij aktivně přispíval v průběhu 70. let.

Arsenij Roginskij v pracovním táboře, 1982 (archiv Memorial)
Arsenij Roginskij v pracovním táboře, 1982 (archiv Memorial)


Jeho činnost ovšem nezůstala utajena před KGB. Od roku 1977 byl sledován a podstoupil několik domovních prohlídek. V roce 1981 si jej předvolali a nabídli okamžité vystěhování do ciziny. Nucenou emigraci však Roginskij odmítl: „Samotná myšlenka na odjezd mi byla protivná téměř fyzicky.“ Zatkli ho o deset dní později a obvinili z falšování vědeckých doporučení potřebných ke studiu v archivech. Roginskij to odmítl a u soudu se hájil s tím, že sama podstata takových doporučení je nezákonná. Dostal čtyři roky, které si odseděl v táborech v republice Komi a v Murmanské oblasti. I on se tak dostal do soukolí sovětských pracovních táborů, jako jeho velký vzor Varlam Šalamov, jehož Kolymské povídky si později při svých cestách po světě pořád vozil s sebou.

Od euforie po rozpadu SSSR...

Na svobodu se vrátil v roce 1985, tedy s nástupem Gorbačova a Perestrojky. Věci záhy nabraly rychlý spád. Po uvolnění cenzury vznikla v roce 1987 skupina Memorial, jejímž cílem byla stavba památníku obětem stalinských represí v Moskvě. Z této skupiny postupně vzniklo mohutné hnutí, které sesbíralo 50 tisíc podpisů na podporu památníku – občanské vzepětí do té doby naprosto nevídané. V roce 1989 se tomuto hnutí podařilo získat oficiální registraci, a tak vzniká Memorial a jeho nezávislé pobočky (celkem jich je skoro 80) po celém Rusku i v zahraničí.

Pátrá se v archivech, sbírají se svědectví lidí a vše vrcholí přijetím zákona o rehabilitaci obětí politických represí v roce 1991, v předvečer rozpadu Sovětského svazu. To vše byl výsledek práce mnoha lidí, ovšem vždy v pozadí každé této iniciativy bylo možné najít Arsenije Roginského. „On pro nás pro všechny byl duší, motorem a mozkem,“ vzpomíná Alexandr Čerkasov, předseda lidskoprávní skupiny Memorialu. „To on byl tím společným jmenovatelem. Stejně tak pro vznikající občanskou společnost, pro zrození demokratického Ruska, pro celé lidskoprávní hnutí“.

V Moskvě v roce 1990 (archiv Memorial)
V Moskvě v roce 1990 (archiv Memorial)


Kolaps Sovětského svazu přinesl obrovské změny v ruské společnosti a své místo v ní muselo hledat i celé hnutí Memorial. Podle Arsenije Roginského se počátkem 90. let názory na další směřování celého hnutí silně rozcházely: „Jedni nám nabízeli stát se výzkumným ústavem, druzí zas chtěli z Memorialu udělat politickou stranu. Od těchto možností jsme se ale jasně distancovali.“ Memorial zůstal nezávislým hnutím s mnoha pobočkami, z nichž největší je moskevský Mezinárodní Memorial. Od roku 1996 pak Arsenij Roginskij stál v čele celého vedení tohoto širokého společenství.

Jako hlavní cíl si po rozpadu SSSR Memorial vytkl „Účast na obnově historické pravdy o zločinech totalitních režimů proti lidskosti, o nezákonných a teroristických metodách státní vlády, zkoumat jejich příčiny a následky“. Sám sebe označoval za sdružení „historicko-vzdělávací“, k čemuž záhy přibyl i výraz „lidskoprávní“. Jak objasňoval Arsenij Roginskij, „téměř hned začalo být jasné, že není možná zabývat se pouze minulostí bez toho, aniž bychom současně nekladli odpor nejrůznějším totalitním, protiprávním tradicím a tendencím v současnosti“.

...k prohrám v současném Rusku

Snahou Roginského i celého Memorialu bylo zmapování a pojmenování sovětských represí jako neoddělitelné součásti tehdejší politiky Sovětského svazu. V tomto svém směřování se za éry Vladimira Putina a jeho revizionistického přístupu k historii ovšem dostal do situace, kdy byl stále častěji vnímán jako nositel názoru odmítajícího státní pohled, jdoucího proti zájmům ruských obyvatel.

Podle Arsenije Roginského bylo období od roku 2000 dobou návratu k černobílému vnímání historie. „Je to doba obhajoby všech zločinů, jako je kolektivizace nebo Velký teror, vítezstvím ve Velké vlastenecké válce. Je to znovuzrození starých stereotypů o tom, že my jsme dobří, Západ špatný a uvnitř je pátá kolona. (...) Je to takový základní stereotyp stalinismu, který se udržel po smrti Stalina, lehce odvál v 90. let a po roce 2000 se silně obrodil. Co může státní moc dělat s tímto stereotypem? Chce-li vytvořit demokratickou zemi, může s ním bojovat. Anebo ho může naopak podporovat. Dnešní stát si vybral cestu podpory tohoto stereotypu.“

Arsenij Roginskij v roce 2011 (archiv Memorial)
Arsenij Roginskij v roce 2011 (archiv Memorial)


Arsenij Roginskij toto směřování ruské společnosti v bilančním zamyšlení k 25 letům činnosti Memorialu v lednu 2014 vnímal jako prohru: „Vnímání minulosti, kterou se zabýváme, jako zločinu vykonaného jmenovitě státem proti lidem, se nestalo masovým. Lidé si pamatují oběti, uctívají jejich památku, ale lidé (v jejich většině) nejsou připraveni odpovědět na otázky ‚čí jsou to oběti?‘, ‚kdo je zločinec?‘ Pokud jsou to oběti státu, pak to znamená, že náš stát byl zločinným. Ale jak přijmout tuto myšlenku při naší věčné sakralizaci státu?! Je to těžké, téměř nemožné. Opakuji, že masovou se tato myšlenka nestala.“

„Jsou nuceni nás trpět“

Podle Roginského však byl i po 25 letech stále důležitý fakt existence zákona o rehabilitaci, který pomáhal prosazovat: „Samotná existence tohoto zákona je důležitým faktorem působení na vědomí společnosti. Pravda, sice jsme nezvítězili, ale mohlo být i hůře. Ano, státní moc nás nemiluje a nazývá nás všelijak. Ale přesto jsou nuceni nás trpět, občas brát náš názor v potaz, a to je ne zcela malý výsledek naší práce.“

Výsledek celoživotní práce Arsenije Roginského je opravdu nemalý. Je obrovský. A to nehledě na poslední vývoj v Rusku, které na seznam zahraničních agentů před rokem nakonec zařadilo i Roginského Mezinárodní Memorial. Jeho odkaz, přirozená autorita, lehkost, s jakou formuloval myšlenky a dokázal vystihnout podstatu každé epochy, v níž žil, budou nadále ovlivňovat svobodné společenství v dnešním Rusku. A nejsou to jen Roginského vrstevníci.

Jednou z jeho největších zásluh byla schopnost přitáhnout do Memorialu, k tématu zkoumání a dokumentace sovětských represí, celé nové generace. Vždyť páteř pracovníků dnešního Memorialu v Moskvě tvoří lidé kolem třiceti let, kteří se nebojí nových technologií, připravují skvělé webové a interaktivní projekty. Nedávno zveřejnili doplněnou online databázi s více než třemi miliony jmen perzekvovaných (je v ní i tisícovka Čechů), díky crowdfundingu jsou schopni zrealizovat a zafinancovat Roginského nápady (jako akce Navrácení jmen, kdy se veřejně čtou jména obětí sovětského teroru), jsou plní nových a nových nápadů, jak s vlastní historií pracovat.

Odkaz Arsenije Roginského tak bude žít dál a určitě se dočká i nových, lepších časů. A v těch dnešních nás může inspirovat svou odvahou, výdrží a vírou ve smysl boje za nezkreslenou historii.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy