Vláda České republiky věří, že každý občan si zaslouží bezpečný a cenově dostupný domov. Cenově dostupné bydlení je totiž úhelným kamenem soudržných komunit. Pomáhá posilovat střední třídu a rozvíjet ekonomiku.

Jak by mohla vypadat Koncepce bydlení ČR do roku 2028?

Koncepce bydlení ČR stanovuje ambiciózní cíle, které zajistí, že významné investice a nové programování přinesou výsledky. Ty budou zahrnovat 50% snížení chronického bezdomovectví a vyřešení bytové nouze 66 000 domácností. Výsledkem Strategie bydlení bude na 12 500 nových bytových jednotek a 37 500 zprovozněných a rekonstruovaných bytů. Jedná se o desetiletý plán s alokací 85 miliard Kč, který dá více občanům domov.

Budeme stavět bydlení, které je plně integrováno do komunity – dobře dopravně obslužné, blízko k práci a blízko veřejných služeb. Reforma příspěvku na bydlení a perspektiva založená na lidských právech zajistí, že Koncepce bydlení ČR bude prioritizovat ty nejohroženější občany, včetně žen a dětí, které unikají před domácím násilím, Romů, seniorů, lidí s postižením, duševním onemocněním či závislostí, veteránů a mladých dospělých. Všechny programy v Koncepci bydlení ČR budou vycházet z nejlepší evidence a průběžných vstupů od lidí se zkušeností bytové nouze.

Národní Koncepce bydlení je skutečně národní projekt, postavený pro občany. Úspěch našeho plánu vyžaduje spolupráci s mnoha partnery. Koncepce investuje ve všech krajích, aby dosáhly lepšího a dostupnějšího bydlení. Investuje v obcích a posílí samosprávy v boji proti bytové nouzi a bezdomovectví.

To nezní špatně. Bohužel nejde o Koncepci bydlení ČR, ale o doslovný překlad úvodní pasáže nové Koncepce bydlení Kanady (finanční údaje a cíle byly přepočítány podle HDP). Ta naše začíná trochu jinak:

„V současné době je bydlení dostupné pro významnou většinu obyvatelstva, kdy více než 95 % obyvatel České republiky je schopno si zajistit bydlení bez pomoci státu na běžném trhu s bydlením, ať už v segmentu vlastnického, družstevního nebo nájemního bydlení. Cílem státní politiky bydlení je tedy udržet nastoupený trend.

I nadále je základním východiskem teze, že zajištění bydlení zůstává především osobní odpovědností jednotlivce. Posláním státu pak je vytvářet stabilní prostředí posilující tuto odpovědnost a podporovat motivaci občanů k zajištění si svých základních potřeb vlastními silami, zároveň vytvářet vhodné podmínky a nástroje pomoci těm, kteří si své bydlení z objektivních důvodů nejsou schopni zajistit sami.“

Co si pod tím představit? Občané v bytové nouzi mají být údajně rozděleni na ty odpovědné (čti bohatší), kterým stát bude chtít pomoci, ale pouze na omezenou dobu, a ty nezodpovědné (čti chudé), kteří podle státu potřebují převychovat ve zvláštních zařízeních. „Kdo neumí bydlet, má se to naučit v sociálních domovech“, říká dnes ministryně pro místní rozvoj, která má problematiku na starost. Vinu či odpovědnost mají rozhodovat podle ministryně obce, ty přece nejlépe vědí, kdo si pomoc zaslouží a kdo ne.

Česká koncepce si nestanoví žádné cíle, jako třeba snížit o 50 % bezdomovectví. To prý není úlohou státu, a pokud ano, tak lidé bez domova přeci potřebují hlavně povinnou sociální práci a snažit se, ale domov vlastně vůbec nepotřebují. Česká Koncepce se nezakládá na evidenci toho, co funguje, a myšlenka, že by její cíle či implementace byly ovlivněny poznatky lidí se zkušeností bytové nouze, a ne pouze soukromými majiteli nemovitostí zní jako … z jiného kontinentu.

Počet lidí v bytové nouzi se nesnižuje. Co takhle přestat lakovat situaci narůžovo, přestat opakovat staré chyby, a napsat zákon o sociálním bydlení, který bude aspoň z desetiny tak dobrý jako kanadská koncepce? Máme na to?