Na stěnách pyrenejských jeskyň, které obýval diluviální člověk v době ledové, je neuměle, ale výstižně zobrazena řada zvířat, která pravděpodobně byla tehdy lovena. Jsou mezi nimi i kopytníci divokého typu připomínající koně Převalského. Měl jsem možnost prohlížet nástěnné kresby zvířat na jihu Afriky a na severu Austrálie, kůň mezi nimi nebyl.
S prvním dnem roku 2016 vznikne na území dosavadních vojenských újezdů pět nových obcí, další osady z dosavadních újezdů budou přičleněny k již existujícím obcím ležícím vně hranic újezdů. To vše na základě zákona č. 15/2015, kterým se ruší vojenský újezd Brdy a redukuje se plocha čtyř zbývajících újezdů (Hradiště na Karlovarsku, Boletice na Českokrumlovsku, Libavá na Olomoucku a Březina na Vyškovsku). Problém je, že se změnou hranic vojenských újezdů se na území nově vzniklých i již existujících obcí dostane několik kulturních památek a památkově hodnotných staveb, které jsou ale většinou v dezolátním stavu.
V poslední době jsme o "evropských hodnotách" slýchali dokonce ještě častěji, než jindy. Spojitost s migrační krizí je neoddiskutovatelná. Co je ovšem pozoruhodné, toto slovní spojení zaznívá ze všech stran konfliktu. Jedni říkají, že musíme bránit své hodnoty před přílivem nositelů hodnot jiných, možná přímo rozporných s našimi. Jiní říkají, že odmítnutím migrantů tyto své hodnoty pohřbíme, takže je naší povinností jim pomoci. Otázka je nasnadě - co jsou tyto hodnoty?
Představte si následující novinový titulek: „Terorismus dorazil do Čech!“ A pod titulkem si představte výčet mrtvých zabitých sebevražedným atentátníkem, dejme tomu na některé z přestupních stanic pražského metra. A pod tím působivou fotografii mrtvých lidských těl a panikařícího davu v jejich okolí. A nyní se zkuste zamyslet, kolik našich vydavatelů a novinářů by na uveřejnění podobného článku dost možná vydělalo a kolika českým politikům by přihrál vítr do plachet. Bylo by to tak jednoduché, vystoupit po podobné akci před veřejnost a prohlásit: „Já před těmi „džihádisty“ varoval už dávno! A vidíte, měl jsem pravdu!“ Doufám, že popsaná situace nikdy nenastane, ale dokáži si představit, že kdyby se uskutečnila, měli by z ní radost nikoli naši muslimští spoluobčané, ale právě bulvární novináři a populističtí politici.