Myslím, a dúfam, že „zdejší“ zdejší sú prístupní i nejakému zamysleniu, a nemusia mať všetko podané jednoznačne, ako na tanieri, aby sa rozhodli vysloviť a vyjadriť svoj názor.
Nedávno sa skončil ďalší ročník veľmi obľúbenej súťaže – Česko hľadá spasiteľa. A skončil úspešne. Našli sa spasitelia hneď dvaja. Pravda, v prípade parlamentných volieb bol režisér nútený siahnuť do svojich kádrových rezerv v zahraničí, no, čo je doma, to sa počíta, ako sa hovorí. A tiež, ako sa spieva v jednej piesni, keď sú dvaja šťastní, nechýba im tretí (inak, názov tej piesne je tiež z toho pohľadu zaujímavý – Poďme spolu lietať). Lebo ten tretí naozaj momentálne nechýba, lebo svoju prácu odviedol na výbornú.
Média hodnotí volbu prezidenta z mnoha hledisek. Proti sobě stáli vrcholný představitel české vědy a post obhajoval člověk, který se pohybuje v politice 28 let a nese velkou odpovědnost za současný stav naší společnosti. Vyhrálo přání pocitu bezpečí? Byla by volba známého vědce skokem do neznáma? Odpověděla prezidentská kampaň na zásadní problémy naší společnosti?
Zatímco na počátku devadesátých let to mohlo vypadat, že na celém světě postupně zvítězí demokracie a dále přijde již jen nudné a zdlouhavé vylepšování její efektivity a prosperity, nyní se k nám velké dějiny vracejí. To co nám Andrej s Milošem v příštích letech předvedou, nad tím se nám budou protáčet panenky. Autorova politická fantazie je jen omezená, ale jsou nasnadě například věci následující: