Tak už vím, že jsou zase tady. Včera večer jsem je poprvé zahlédla. Při parkování jsem bočním viděním zaregistrovala mohutný transparent Veselé Vánoce a pod ním známé oblé kádě. Kafilerky vyjely do ulic.
Vytváření a všeobecné sdílení hodnot v každé společnosti je výslednicí dlouhodobého historického, politicko - hospodářského vývoje a náboženských tradic a postojů. Jeho dotváření trvá generace, avšak jeho zpochybnění a rozbití může nastat během velmi krátké doby. To mají na svědomí především válečné konflikty a nástupy totalitních systémů. Způsob přežití takových událostí pak závisí jen na tom, jak vnitřní systém hodnot každého z nás dokáže vzdorovat oficiální ideologii, podobně jako jsme nedávno vzdorovali ideologii třídní nenávisti.
Nestává se mi často, abych se setkal s lidmi, kteří jsou jakoby z jiného světa. Zcela náhodou jsem při svých předvánočních nákupech potkal svého známého, se kterým jsem se léta neviděl. Žije v jiném městě než já a naše setkání po letech a ještě za tak výjimečných okolností nám nedalo a zašli jsme na kávičku. Naše povídání začalo banálně, jak to bývá, co doma, co rodina, děti, jak slouží zdraví, jak tam ten či onen, až přišlo na problémy dnešních dnů. „Člověče, ani mi nevzpomínej, já když si vzpomenu na ten bor..., chci říci binec ve státě a u nás ve městě, tak bych jim to tam nejraději vyhodil do luftu!“
Není cílem tohoto článku řešit a zaujímat stanoviska ke globálnímu oteplování. Od toho je právě probíhající konference v Kodani. Je ale velmi zajímavé pozorovat stanoviska Čechů a Dánů k tomuto problému. Již několik měsíců pečlivě sleduji média, diskuse a blogy v obou zemích a z tohoto pozorování mi vychází závěr, který neilustruje problém globálního oteplování, ale problém zaostalosti a malosti českého myšlení.
Dvacet let liberalizace nabízí možnost ohlédnutí za rámec vývoje liberální ekonomiky, v níž se má každý postarat o sebe a nespoléhat na pomoc státu. Ten vývoj byl svým způsobem zajímavý, zejména pro člověka,který podstatnou část života strávil pilným studiem, aby nejdříve maturoval,pak vystudoval třeba univerzitu, nastoupil do vědeckého ústavu,kde po desítce let získal kandidaturu a po další desítce let velký doktorát.A v šedesáti letech měl plat továrního mistra, starou škodovku a podnikový byt.
Vážení, posílám Vám svůj skromný názor s chutí přispět, alespoň malým dílem do diskuse. Já jsem obyčejným studentem 4. ročníku magisterského studia obor Právo na ZČU v Plzni a po celou dobu studuji v upravené formě studia tzv. „individuál“. Své studijní povinnosti si průběžně plním a nemám (vyjma jednoho zápočtu z minulého semestru) nesplněné studijní povinnosti. Všechny zkoušky jsem vykonal řádně u vyučujících, ke kterým jsem byl v rámci studia přidělen. Na všechny zkoušky jsem se připravoval a vykonal je bez pomůcek (tahák apod.)
Provázanost politiky a vědy tvoří v případě globálních změn klimatu gordický uzel, jehož existence znemožňuje jak provádění relevantního výzkumu tak i efektivní fungování demokracie...
Značná část pořadu Otázky Václava Moravce v neděli 6. prosince byla věnována zdravotní problematice. Vedle ministryně se diskuse zúčastnil její první náměstek M. Šnajdr, stínový ministr D. Rath a členka zdravotní komise sněmovny S. Marková. Prostor pochopitelně dostala i léková problematika.
iDNES na svém portálu uveřejnil výňatky z kanadského deníku The Toronto Star s poznatky kanadských učitelů s problematikou vzdělávání českých romských dětí, přistěhovaných se svými rodiči do Kanady. Mj. se zde také konstatuje, že kanadské učitele zaráží přístup některých romských přistěhovalců ke škole. Jejich děti mají k učení vlažný vztah, nerespektují vyučující, ignorují své povinnosti a vynechávají školní docházku i několik dní.
„Pleteš si pivo a nádraží“ říkával můj děda, když chtěl vyjádřit, že se někdo dopustil opravdu zásadního omylu v chápání významu slov a v interpretaci určitých jevů či situací. Pořekadlo je to sice málo zdvořilé, často však velice trefné. Vybavilo se mi nedávno při četbě textu Ondřeje Šteffla „Ukradnou média školám vzdělávání?“ (autorův blog na Aktualně.cz, 22. 11. 2009).
I české veřejnosti je jistě známo, že na univerzitách v Rakousku protestují studenty. Na první pohled ta zpráva asi nezní příliš zajímavě. Největší posluchárna v Rakousku – Auditorium Maximum (Audimax) na vídenské univerzitě - je obsazená už víc než měsíc (ve chvíli, kdy vychází tento textčtyřicet dní, dvě hodiny a pět minut). Nejde již jenom o Audimax, ale i mnohé další posluchárny devíti univerzit v celé zemi jsou obsazené protestujícími studenty. Vlna protestů už zasáhla i Německo, kde je momentálně 63 univerzit obsazených, vedle toho také Švýcarsko, Itálii, Anglii, Francii, Polsko, Chorvatsko, Srbsko, Albánii, Nizozemí a USA.