Ve dnech dvacátého výročí pádu československého komunismu vysílala rakouská televizní stanice ORF dvoudílný dokumentární film o hranicích, které dělily totalitní státy od svobodného světa. Přítel z Vídně mně napsal o tomto pořadu, zaujala mne ta část, která se věnovala dosud nediskutovaným okolnostem - o chování jelenů v pohraničním pásmu mezi tehdejším Československem a Západním Německem.
Když jsem četl cestopis Petra Matthiessena „Sněžný leopard“ a sledoval jeho putování himalájskými údolími a průsmyky západního Nepálu, líbilo se mi, že spisovatel nelitoval námahy a času, i když se mu přes veškeré úsilí nepodařilo spatřit vytouženou šelmu. Našel jen její stopy ve sněhu a to stačilo, aby byl spokojen, viděl zemi sněžného leoparda. Tato neobyčejná knížka je uvedena mottem R. M. Rilkeho o odhodlání podniknout třeba i nevýznamnou věc, která se alespoň trochu vymyká našim uspěchaným a již atrofovaným smyslovým či citovým zkušenostem. Nedalo mi spát, proč tento „leitmotiv“ polozapomenutého a více než před sto lety v Praze narozeného básníka si americký spisovatel vybral na první stránku své knihy.
Tak už je to tady. Konečně jsem se dočkal. Co nevidět mi zavolá, nebo mi pošle dopis, nebo mi pošle e-mail. Dlouho jsem o něm jenom slyšel, občas jsem ho i vídal. Ale evidentně na mne neměl čas. Ale už cítím v kostech, že si na mne zase vzpomene. A zase budeme pít víno ve stejné restauraci. Samozřejmě že každý u jiného stolu. Nebo se budeme dívat, zda v sítích u našeho Dolního rybníka neuvízla zlatá rybka, samozřejmě já mezi diváky, ON mezi pozvanými. Zase mi bude klást přesně formulované otázky, které mne vždy donutí mu odpovědět. Třeba je to jen tím, že máme zase ty podzimní plískanice, anebo možná tím, že se blíží VOLBY. To tehdy si na mne POLITIK vždycky vzpomene.