Skoro přesně před pěti lety jsem ležel večer po vědecké konferenci v malém pokoji hotýlku ve Štýrském Hradci. V televizi jsem tehdy poprvé uviděl cestovatelsko-gastronomický pořad, v němž šedovlasý, vytáhlý elegán zaplouvá do života místních společností, aby s nimi ochutnal jejich běžné i neběžné pokrmy v domácí a nestrojené atmosféře. Bylo pro mne tehdy šok, jak vysoký Američan dokáže popsat kouzlo lidských kultur, mnohem lépe než příspěvky na vědecké konferenci, které jsem se tehdy účastnil.
Na římském letišti se vítá italský kněz s japonským knězem a jeho družinou. Při čekání na odvoz jeden mladík z japonské křesťanské družiny hraje na kytaru rokenrol. Japonský kněz mluví italsky, používá italskou gestikulaci a já se na tu scénu dívám fascinovaně a s údivem. Toto je jedna z podob světa roku 2018.