Současné zdravotnictví na bázi veřejného zdravotního pojištění je založeno na principu, že ten kdo onemocní, má právo být léčen na současné úrovni lékařství a to z prostředků veřejného zdravotního pojištění.

Tento princip naráží v současné době v ČR na ekonomické problémy, které jsou z části způsobeny rozvojem lékařským metod a zařízení, ale z části i naprostým plýtvání prostředky ve zdravotnictví. Řešení je několik. V prvé řadě udělat ve zdravotnictví (včetně zdravotních pojišťoven) pořádek a zamezit očividnému plýtvání. Zde by měly důležitou úlohu sehrát zdravotní pojišťovny systematickou kontrolou pacientů, lékařů a nemocnic. Dále pak zavést tvrdou lékovou politiku a tvrdou kontrolu investic ve veřejných zařízeních. V závěru pak případně upravit sazbu zdravotního pojištění.

Toho se současná vláda bojí jako čert kříže, protože by si udělala řadu vlivných nepřátel. Namísto toho se vrátila k systému první republiky a zavádí opět pacientské třídy. Ten kdo bude chtít mít lepší léčebnou péči než je péče „základní“, lepší zdravotnické prostředky, lepší operace, lepší léky, lepší vybavení v nemocnici, atd. atd. si bude muset pořádně, a to přímo, připlatit. Tato myšlenka má sice racionální jádro – když chci více, platím více, ale řadu nedořešených otazníků, počínaje tím, který „velký bratr“ určí definicí toho co je „základní péče“, přes cenové problémy, způsob plateb, atd. V civilizovaných zemích se to sice zpravidla řeší komerčním připojištěním. Navíc vláda všechny pacienty zatěžuje nesmyslnými poplatky za recept, za pobyt v nemocnici, za specialistu atd., za které pacient vůbec nic konkrétního nedostane.

Nyní přišli stomatologové s dalším „průlomem“ zdravotnických principů, a to presumpcí viny. Nečistíš si zuby? Nechodíš na preventivní prohlídky? Tak si sám vinen a plať v hotovosti amalgamové plomby!

Tento princip spoluzodpovědnosti pacienta je v civilizovaných zemích zakotven v pojistných sazbách a ne v úhradách lékařům. Přijetí tohoto principu v úhradách by znamenalo, zásadní změnu přístupu v celém zdravotnictví. Ten kdo kouří a nechodí na screening, si v hotovosti zaplatí operaci rakoviny plic, kdo intensivně pracuje a nechodí na kontroly, si v hotovosti zaplatí operaci srdce, kdo často v práci stojí a nechodí na kontroly, si v hotovosti zaplatí operaci křečových žil, atd. A opět bude nějaký velký bratr, který bude všem určovat, co kdo smí a nesmí a kdy chodit na kontrolu. Zásada spoluodpovědnosti pacienta za jeho zdraví je zde dovedena v rámci veřejného zdravotnictví ad absurdum.

Pokud stomatologové nejsou spokojeni s platbou zdravotních pojišťoven za amalgamové plomby, a nedohodnou se, ať tedy klidně zruší se zdravotními pojišťovnami smlouvy a pracují jen na soukromé bázi. Ale zcela důsledně. Nikdo jim v tom nebrání.

Jen tak mimochodem – pamatuji doby, kdy byly ve školách každoroční lékařské prohlídky chrupu dospívajících dětí jako účinný nástroj prevence. Kdopak je odstranil pod heslem, že každý si za svůj chrup zodpovídá sám? O kolik se zvýšila kazivost dětských chrupů od roku 1989? A kdo na tom vydělává?

Antonín Hrbek