Psal jsem nedávno pojednání, které zde bylo uveřejněno v rubrice Čtenářův blog, o věcech týkajících se úrazů, nehod a jejich léčení. Při koncepci textu jsem se setkal s mnohými lidmi, jichž se se nehody a neštěstí dotýkají velmi osobně. Setkal jsem se s lidmi, kteří v životě neklesli na duchu, ani když ztratili osobu z kruhu své rodiny, své dítě či matku. To mi mimojiné pomoho se snadněji vypořádat i se svým vlastním nitrem, které se léta potýkalo s obdobnou situací. Udělalo to na mně silný dojem, a proto bych rád seznámil veřejnost a čtenáře s dobrovolnickým sdružením, které bylo založeno v převážné míře těmi, kteří při dopravních nehodách přišli o své blízké. Jde o České sdružení obětí dopravních nehod.



Posláním Českého sdružení obětí dopravních nehod (ČSODN) je především poskytování morální podpory a podpory zájmů a práv poškozených lidí při dopravních nehodách a pozůstalých. Zároveň je jeho cílem také snižovat počet mrtvých a těžce zraněných na českých silnicích a posilovat bezpečnost silničního provozu. Sdružení vybudovalo a udržuje Památník obětem dopravních nehod poblíž nultého kilometru D1 na Chodově a věnuje velkou část svých kapacit prevenci nehod. ČSODN je signatářem Evropské charty bezpečnosti silničního provozu a zapojuje se pravidelně do do celostátních preventivních akcí pro zvýšení bezpečnosti na silnicích s cílem snížit počet nehod a tím i neštěstí mezi námi.

Mottem sdružení na vlastních stránkách je tato věta - „Jednou zase bude vycházet slunce …“, je to případné a správně pronesené slovo – cítím to tak i já. Podrobnější informace o ČSODN lze nalézt na této webové adrese.

Zvýšení bezpečnosti a snížení počtu nehod znamená nižší počet raněných a mrtvých. To je, myslím, velmi potřebné vědomí i pro ty rodiny, jejichž příbuzní mají své pomníčky a kříže po celé vlasti. Velikonoční období, které se ponenáhlu vynořuje po náročné zimě a zimních podmínkách je v mých očích právě tím, co by mělo k motoristické opatrnosti vést především. Lepší provozní podmínky na silnicích po dlouhé a náročné zimě lákají mnohdy až k nepředloženostem. Neuškodí proto nikomu z mistrů volantu patřičná dávka opatrnosti a zamyšlení nad vlastní sebezáchovou namísto závodního sebevědomí a dojetí do cíle za každou cenu. FESTINA LENTE. Pospíchej pomalu je rozhodně lepší nápad. Osudovou vteřinu či moment již nevrátí žádná lítost nebo výčitky svědomí, tělo se poté spravuje těžce, s duší to někdy nejde vůbec.

Na českých silnicích není obecně nijak bezpečno a ani na dálnicích tomu není jinak, zato se ale na našich silnicích běžně a denodenně setkáváme a zažíváme neukázněnost, riskování a hazardérství. Dodržování pravidel silničního provozu je také kapitola svědomí každého z nás. Není možné si vše jen podřídit vlastnímu chtění a myšlení, není možné, aby naše chyby na silnicích odnášeli nevinní nebo ti, které máme na zodpovědnosti jako cestující.

Takové souvislosti mne napadají mimojiné proto, že tragická bilance jedné autobusové nehody u Nažidel z roku 2003, žeň smrti na silnici, byla před několika málo dny překonána další tragickou nehodou. Nehoda belgického autobusu se školáky ve švýcarském tunelu je opravdu tak silným mementem pro bezpečnost, že k tomu těžko nacházím slov…

U Nažidel 20 osudů, které chybí v dalším životě. V belgickém autobusu v dálničním tunelu ve Švýcarsku zahynulo 28 lidí, z toho 22 dětí. To jsou strašlivé bilance posledních chvil nic netušících cestujích.

Kladu si otázku, zda je vůbec možné a v silách člověka odhadnout, zda se jako cestující autobusu nestane obětí nehody a zda se vrátí v klidu domů. On sám nebo někdo z jeho rodiny… Občas je i pro mně složité sledovat „činnost“ řidičů autobusů nejen městských ale i dálkových, v nichž cestuji. Nehoda totiž není v žádném případě nic, co bychom si měli přát, a víme jistě všichni, kolikrát stačilo málo a jak často jsme měli štěstí, o kterém se raději ani nehovoří.

Jak to tedy bude na našich silnicích s příchodem Velikonoc – doufejme všichni a snažme se, aby to bylo bez kritických situací, bez náznaků nevhodného chování a jednání a zejména bez nehod. Aby se ani nikdo ze čtenářů později nenašel ve statistikách obětí dopravních nehod. Je to podstatné a důležité, neboť se všichni setkáváme na našich silnicích stále s těmi, kteří o tragédiích vyplývajících z riskování za volantem a o těžkých tragických nehodách a jejich následcích neví vůbec nic. Je vždy nutné vědět kam až může neuvážlivost vést a myslet na návrat domů. Je to snad ta nejdůležitější rada, kterou mohu zde všem poskytnout a kterou se dnes řídím především já sám.

Máme již i u nás místa, kde si je možno kdykoliv připomenout pietou oběti silnic i dálnic, své příbuzné či známé nebo ty, jejichž pomníky a kříže míjíme na našich silnicích denodenně. A stále přibývají. Zde popsaný Památník obětem dopravních nehod na D1, 0.km na Chodově a Kapli smíření u Šlovic na D5, 83.km jsou místa, která bychom neměli minout alespoň s úctou k tomu, co se již na silnicích odehrálo. Zastavit se a zamyslet nad vším vlastním konáním je lepší než nesmyslný spěch a jízda na plný plyn o alkoholu za volantem ani nemluvě. Nehody se mohou stát na každém kilometru, prosím, buďme a buďte opatrní, nemocnice a rehabilitační ústavy mohou být sice záchranou, nejsou však ani dnes všemocné…..

S blížícím se příchodem Velikonočních svátků proto přeji tedy všem řidičům a jejich cestujícím šťastný návrat domů a pohodu v duších.

**

Zdeněk Wachfaitl

23.3.2012