Praze vydávaného časopisu o národním parku v Thájsku a zmínce o slonech, jsem si vzpoměl na mého prvního sloního pacienta. Před mým odchodem z republiky jsem působil na veterinárním středisku jednoho severočeského okresu, hostující cirkus požádal o intervenci k nemocnému slonu. Šlo o zánět na šlapadle, dopadlo to dobře pro slona i pro mne a principál mně dal volňáska na gala představení pro celou rodinu. Slon mne tam při defilé poznal, zastavil , obrátil se ke mne, zvedl chobot a zatroubil. Co si může zvěrolékař více přát? Moje snaha pracovat v české zoologické zahradě byla marná, stranickým hroznýšům a hyenám jsem nevyhovoval.

Pracoval jsem potom v téměř tři roky v Tanzánii a dva roky v Botswaně, chování afrických slonů ve volné přírodě je poněkud rozdílné než těch v českém cirkusu. V Botswaně jsme si koupili figurku slona vyřezanou ze steatitu (česky tuček), manželka do seznamu v bedně přepravovaných věcí napsala: elefant. Při karanténí kontrole v Melbourne zvídavá celnice přes mé rameno nahlédla do seznamu a vystřelila na mne: „Where is the elephant?“ (Kde je slon?) „Tranquilised in the crate“ (Uspán v bedně), úřední osoba neměla smysl pro žert, nazlobená zavřela slohu s dokumenty a řekla mi, abych přišel znovu za týden.

Na ostrově Papua Nová Guinea sloni nejsou, působil jsem tam dva roky. Takže na setkání se slony zblízka jsem musel několik roků počkat, došlo k němu až v oblasti Pattaya poblíž města Chiang Mei v severním Thájsku. Asijský slon (Elephas maximus) sdílí svůj život s Thájci po staletí, byl používán k těžké práci, např. přibližování kmenů poražených stromů v džungli. Pestře ceremoniálně vyzdoben kráčí na tradičních slavnostech. Slon je v jihovýchodní Asii mythologické zvíře se silným náboženským akcentem. Dnes hraje nemalou úlohu v turistickém ruchu. Ukazují se, jak umí pochodovat za sebou i vedle sebe, jak hrají kopanou a jak umí malovat. V chobotu drží štětec, namočí jej v barvě a na archu papíru připevněném na prkně umělecky tvoří, turisté si pak tato díla kupují. Sloní chobot je velmi složitý orgán s více než čtyřiceti tisíci svaly, člověk jich má v celém těle osmsetčtyřicet.

Tak jako na českém a moravském venkově se v mé době ještě udržovaly lidové zvyky léčení domácích zvířat i když veterinární medicina tam byla po desetiletí přístupná, územím severního Thájska zvěrolékaři prozatím nekřižují a tak k domorodým zákrokům při onemocnění slonů stále dochází. Mahut, vodič a ošetřovatel, který se svým slonem vlastně stále žije, zná lokální vegetaci a dovede si vybrat listy či kořeny k pomoci při onemocnění svého svěřence. Pro zajímavost se zmíním o těch léčebných zákrocích, s kterými jsem se tam v džungli setkal. Šlo zejména o časté onemocnění očí, o rány nejrůznějšího původu včetně častých nášlapů, abscesy, napadení plísní a vnějšími a vnitřními cizopasníky. Slon může také trpět kolikou a meteorismem, samozřejmě průjmem a celkovou slabostí. Jak jsem zjistil, mnoho těchto prostředků bylo shodné s těmi, které vesničtí léčitelé používali či ještě používají u nemocných lidí. Ty specificky sloní byly v minulosti odpozorovány, když si neduživý slon vyhledával v přírodě jisté rostliny anebo jistý jíl. Dosud nevím, zda to byla šťastná náhoda nebo naopak, v době, kdy jsem se zabýval v Thájsku interakcemi mezi vesnickým a “západním“ zvěrolékařstvím, po tříletém vyjednávání došlo k realizaci thájské a australské dohody a vývozu osmi slonů, čtyř samic a jednoho samce do zoologické zahrady v Sydney, kde se budovalo pro ně nové ustájení na jednohektarovém pozemku simulujícím dešťový prales s jezerem i vodopádem za 37 milionů dolarů a podobně tři samic do Melbourne.

V Thajsku tato exportní akce vyvolala neslýchané pobouření, obchoduje se s posvátnými zvířaty! V Austrálii rozruch byl sice o něco menší, organizace milovníků zvířat nesouhlasily s převodem domestikovaných zvířat do zajetí i když přepychovým. Celkem oprávněně se zdůrazňovalo riziko transportu osmi dospělých slonů na jiný světadíl s rozdílnými klimatickými a kulturními podmínkami. Rozruch na všech stranách. Viděl jsem nakládání slonů do nahoře otevřených rozměrnýchbeden na nákladní auta, jedno zvíře přes veškerou péči z vozidla téměř vyskočilo. Silnice byla lemována rozčilenými Thájci, na slony nám nesahejte, provoz na silnici nebyl zastaven a tak se vozovka jen hemžila kličkujícími troubícími auty a motocykly pokoušejícími se kavalkádu zastavit. Jízda osmi nákladních aut s osmi slony trvala téměř 24 hodin, na krátkých zastavkách byla zvířata na autech stříkána vodou a poněkud krmena travou a kokosovými ořechy (dospělý asijský slon vyžaduje denně nejméně 100 kg potravy a více než 100 l vody, zanechá za sebou 75 kg výkalů). Snad všichni thájští policisté patrolovali podél trasy, ne vždy úspěšně. Bez úrazu všech osm slonů dorazilo na letiště U-Tapao, kde byli všichni v bednách přeloženi do ruského nákladního Antonova. Aktivisté vyžadovali DNA testy k prokázání, že nejde o ilegálně odchycená divoce žijící zvířata. Šlo již o druhý pokus převozu na letiště, při prvním byly nepokoje tak silné, že sloni byli vrácení do domácího místa, Kanchanaburi v západní provincii. Nepomohlo ani to, že zoologická zahrada v Chiang Mei dostala darem z Austrálie sto vačnatých zvířat.

Formálním důvodem australských zoologických zahrad bylo “udržení druhu“ a samozřejmě obohacení genetické základny mezi již v Austrálii žijícími asijskými slony. Tedy chov slonů. To zní hezky. Zoologickými zahradami na celém světě zdůrazňování, že tyto akce napomáhají udržení ohroženého druhu beru v pří-padě asijských slonů s jistou rezervou i když vzhledem k modernizaci zeměděl-ství a deforestraci jejich stavy se silně zmenšují, naposledy jich tam bylo kro-mě domestikovaných napočítáno v divočině přes třicet tisíc. Domnívám se, že sloni v zoologických zahradách zvyšují návštěvnost, tedy se prodává více vstupenek, podívaná na sloní mláďata silně přitahuje zejména dětské návštěv-níky většinou v doprovodu dospělých. V souhlasu s tímto názorem Austrálie slibuje, že bude finančně podporovat thájskou organizaci pro ochranu přírody.

Opomenu-li jakékoliv argumenty dovozu slonů do Austrálie, pro či proti, pro veterináře měl a má tento import nemalou profesionální přítažlivost, při nej-menším pro toho, který se zajímá o tropickou veterinární medicinu. Biologie, anatomie, fysiologie, patologie, therapie slonů! Zůstanu u jednoho aspektu, který přitahuje nemalou pozornost. Narození slůněte v zajetí. Úspěch v Sydney i Melbourne je fenomenální, narodilo se tam již pět slůňat, další je na cestě, neuhynulo žádné, zvláště když uvážíme, že do cizího prostředí přesunuté slonice byly prvničky. V této akci importovaný samec oplodnil v Sydney přirozenou cestou dvě s ním do Austrálie dopravené samice. Tři slonice byly uměle inseminovány semenem získaným ze staršího slona, který byl obyvatelem melbournské ZOO již delší dobu. Geneticky bylo toto velmi důležité a navíc, tento samec nebyl otcem nikdy před tím, nikdy neprojevoval snahu o kopulaci i když byl obklopen mladými samicemi. Takže program, o kterém podávám zprávu, může být vodítkem i pro jiné zoologické zahrady a zejména snad v příštích desetiletích, kdy se stavy asijského divoce žijícího slona mohou nebezpečně zmenšit.

Miloš Ondrášek
Melbourne