Zkouším, kolik toho páni poslanci unesou, když už v našem parlamentu takové urážky nikoho nevzrušují. Uvidíme.

Jsou určité nepsané, natož psané normy pro společenské chování, které se uplatňuje ve společnosti víceméně podle toho, na které stupnici společenského žebříčku se člověk nachází, resp. působí. Je mezi lidmi vžité, že z velké části ta „spodina“ (z pohledu těch nahoře), má hodnotu společenského chování a vystupování na nižším, resp. nízkém šprušli společenského žebříčku, což lze v porovnání se slovním projevem dokumentovat např. u dělnické profese, že „je sprostý jak dlaždič“, má „vychování řeznického psa“, má „vzdělání jako hajzlbába“ atp.

Nevidím v tom urážku žádného z těch, který byl takto ohodnocený, neboť si to nejspíše (kdysi dávno) zasloužil. Jenže věci se mění a to až tak daleko, že toto přirovnání už zdaleka není poplatné těm, kterým to bylo dříve směrováno (ani si nejsem zcela jist, zda oprávněně a zrovna jim), ale úroveň těchto hodnot se přenesla do nejvyšších pater společenské elity společnosti. Tedy pokud jde o způsob jejich mluvy a vyjadřování se při veřejné prezentaci a projevu jejich názoru, ne nepodobnému hospodskému stylu.

Nevím, zda dnes, ale dříve se na školách vyučovala tzv. občanská výchova, kde mj. byl kladen důraz i na správné chování na veřejnosti, slušnost vůči starším osobám, nemocným aj., byl kladen důraz na jisté základy mravní a etické hodnoty, které měly školáky provázet životem v dospělosti. Jen si nejsem jistý, zda dnešní společenská smetánka, resp. politická reprezentace v tu dobu nepěstovala záškoláctví, tedy že v době výuky toho předmětu vykazovali nepřítomnost. To jediné by mohlo ospravedlnit jejich současný způsob vyjadřování, úroveň diskuzí a způsob jejich mluvy ve „své“ kategorii společenského postavení. A co překvapuje nejvíce, že i lidé ne s jedním, dokonce s několika tituly absolventa VŠ používají mluvu pracovitého, špatně placeného dlaždiče i když přiznávám, nevím, zda i tento dlaždič by používal stejnou řečnickou rétoriku jako páni politici. Možná ano, ale připočteme-li k tomu obsahové souvislosti, pak dlaždič může nadávat snad jen na špatné pracovní podmínky, špatnou dlažbu či písek, nebo že mu nefunguje drndostroj na udusávání dlažby, i když nevylučuji možnost nadávat i na politiku. Přiznávám, že měl by proč! Politik, ten nenadává na špatnou (svoji) práci, on nadává a podle toho se také vyjadřuje k práci druhého, protože odmítá přijmout jeho pracovní postupy či názory.

Titulování „blbeček, lhář, póvl či idiot“ je sice z kategorie těch slušnějších, ale hned na to následuje třeba zvednutí prostředníčku jako důkaz toho, co si o tom druhém myslí, aniž by se slovně vyjádřil. To jsou fakta, i když zdaleka nejsou všechna vyčerpána. Pro názornost stačí, při výčtu jiných vyjádření bych se mohl potkat s názorem, že se v tom vyžívám. Nyní adresněji, aby bylo jasné, o kom a kde je řeč i když nepochybuji, že mnohý již seznal, či poznal, aniž bych jmenoval, nebo popsal místo. Leč udělám to, protože to považuji za důležité vzhledem k meritu věci.

Jestliže jsem zmínil jistý druh školní výchovy s perspektivou uplatnění v dalším společenském životě, musím konstatovat, že jsem šokován vybaveností našich politiků-poslanců co do úrovně společenského, mravního a etického vzdělání, potažmo vystupování a vyjadřování se na půdě vrcholného státního institutu. Neodpustím si citát ze sobotního Práva: Kdyby v českém parlamentu zavládl zvyk jako v parlamentu evropském (doplňuji a nejen tam), pak by někteří čeští poslanci nejen zchudli, ale tu a tam by pracovali ve Sněmovně úplně zadarmo. Což by odpovídalo potřebám PS v rámci reality hodnoty mravní a etickou úrovně některých našich poslanců. Leč nic takového se neděje, stejně jako v případě jiných událostí na půdě parlamentu.

Nehodlám popisovat řadu zahraničních případů, kdy za jisté neurvalé, nedomyšlené či jinak nevhodné vyjadřování byli jisté politické osoby postiženi nejen finančně, ale dokonce byli zcela odejiti z politické scény. Ne, nebyli vyhozeni, byli odejiti sami od sebe na základě svého osobního přístupu a vžitých morálních zásad a principů té které společnosti. Což ovšem naši politikové nějak ne a ne pochopit, natož přijmout jako závaznou normu, byť k tomu byl dán již několikerý impuls tzv. „Etickým kodexem politika“! Oni to totiž nepotřebují, oni jsou nad věcí. A dokonce až tak, že případné přívlastky (výše jmenované) pro ně adresované není nic mimořádného, hanlivého nebo urážejícího, staví se do role mrtvého brouka, neřku-li „na mne to neplatí, já jsem splachovací“.

Člověk by si řekl něco pod fousy, nebo si myslel něco o jejich intelektu a se suchým konstatování, že jsou to „hovada“ by o tom více nepřemýšlel. Jenže je tady jistá skutečnost, kterou, tak jako mnoho jiných, ze zásady nerespektují. Zřejmě aby si to náhodu u někoho nepotentočkovali, co kdyby se mu to někdy vrátilo. Já na bráchu, brácha na mně.! Chci tím naznačit, že to byli právě oni, samotní politici, kteří si odsouhlasili jakýsi pomyslný karabáč a na ty, kteří by se eventuálně něčeho podobného, tedy urážlivého, sprostého, nevhodného dopustili, tedy že existuje sazebník „pokut“, kde podle „úrovně obsahu slova či jiného projevu“ může být poslanec potrestán až do výše poslaneckého platu. Tedy přesněji to znamená téměř 60 ti tisíci korunami. Nicméně v rámci spolupráce a vzájemného pochopení mezi jinak v litém boji se pohybujícími poslanci se ještě nestalo, aby k nějakému takovému finančnímu postihu, tedy pokutě došlo. S výjimkou M. Sládka v r. 1996, kdy byl ztrestán mandátním a imunitním výborem pokutou cca 44 tisíc korun. Jenže to byl Sládek, fanfarón ne tak obyčejný, to se vzpěnila krev všem bez rozdílu politické příslušnosti a dali mu co proto.

Od té doby, nevím, snad mandátní a imunitní výbor neexistuje, resp. není z jeho strany vůle těmto extempore čelit právě možností udílení pokut (v krajním případě i jinak) Prý se zabývají jen případy, pokud se na ně poškozená či dotčená osoba poslance obrátí. Jinak je jim to šumafuk, opravdu kolegiální a nekonfliktní přístup. Mezi námi děvčaty se tomu také říká slabošství, nebo ještě lépe srabařství, když si ti postižení nechají kálet na hlavu, aniž by se nějak ohradili a žádali, jen tak málo, např. veřejnou omluvu. Nic takového se však neděje. U nás dobrý hoši, v parlamentu si dělejte, co chcete, jen bacha, ať nerozbijete lustry, ty jsou drahé a PS na nové nemá!!!

Je mi z toho všeho smutně při pomyšlení, že jak se říká „jaký pán, takový krám!“ Pokud se takové manýry našich představitelů dostanou slechu a do povědomí zahraničních partnerů, jako že jistě, pak je nám nastaveno setsakramentsky nevlídné zrcadlo o jejich mínění o nás, jako národě. Děkujeme vám, páni politici, za vaši prezentaci jak na domácím, tak mezinárodním hřišti. A propó, málo toho, že na mezinárodním kolbišti nestojí náš fotbal za nic, ještě tomu dávají na frak i naši politici. Nejhorší na tom je, že si „prý“ za to můžeme sami. No jak se to vezme, ale něco na tom bude. A to již nezmiňuji výsledky jejich práce! Raději končím, to bych rýpnul do zcela jiného problému a to zrovna nemám v úmyslu.

Jiří Baťa