Čím víc tuhle část odkládám, tím méně se mi chce ji psát. Přitom vím, že je pravděpodobně nejdůležitější z těch všech, které jsem o koronaviru dosud napsala.

Nechce se mi do toho proto, že si budu muset připomenout všechno, co se lidem v Číně dělo, budu muset myslet na všechna ta uniklá drastická videa z nemocnic v kontrastu s čínskou propagandou i oficiálními zprávami čínské televize. Na audiovizuální materiály zachycující utrpení, vyčerpání, stovky smutných příběhů a beznadějný boj se zákeřným neviditelným nepřítelem.

A také si budu muset znovu připomínat, což mě štve, že jsme se mohli poučit a katastrofa v Itálii mohla být o tolik menší, kdyby odborníci i politici dokázali nebezpečí včas pochopit, vysvětlit nakažlivost a nebezpečí neznámého viru, nenechali lidi v médiích opakovat neskutečné pindy o zbytečné panice, běžné chřipce a nepodcenili ochranu obyvatel vlastních zemí.

Nakažení zdravotníci a záplava pacientů

Poté, co Čína zametla pod koberec varování doktora Li a jeho kolegů, se v prvních lednových týdnech situace ve Wu-chanu rychle zkomplikovala. První na ráně byli samozřejmě zdravotníci, kteří nic netušili a nemohli se nijak chránit. Lékaři, sestry, recepční v nemocnicích, řidiči sanitek a další profese, ti všichni, riskovali nákazu, aniž by o tom věděli. A nikdo je nevaroval. Mnoho z nich se nakazilo a teprve děsivá zkušenost je donutila obléknout ochranné obleky, brýle, respirátory, plastové štíty. Také přestali chodit domů, aby nenakazili příbuzné. Situace byla tak zlá, že aby zůstali ochráněni, co nejdelší dobu, nemohli si ochranné oděvy během služby sundavat. Nemohli pít, jíst, ani chodit na záchod. Když si stěžovali, dostali doporučení nosit pod ochranné obleky pleny.

Pacienti se stejnými potížemi (horečka, schvácenost, kašel, v horších případech nedostatečnost dechu, zhoršené dýchání, dušení) začali nejprve po desítkách a později po stovkách zaplavovat všechny nemocnice ve Wu-chanu, v provincii Chupej. Nastal chaos, panika a rychlé zahlcení zdravotních kapacit.

K tomu přispělo také vládní nařízení, že léčení bude v Číně zdarma jen u pacientů s prokázanou nákazou. Proto nemocní lidé s příznaky stáli nekonečné fronty v nemocnici, aby byli otestováni a nemuseli platit. Testů však každý den přišlo jen určité množství. Byla to naprosto zoufalá situace. Podobné apokalyptické fotografie nemocnic zaplavených lidmi nyní na twitteru najdete z Íránu.



Video můžete vidět ZDE


Kvůli chřipce se nezavírají 11milionová města

Ve chvíli, kdy Wu-chan vyhlásil karanténu pro 11 miliónů obyvatel a začal omezovat městskou dopravu a hranice města obsadila armáda, bylo jasné, že je sakra zle. Nikdo – ani komunistická Čína – neuzavře hlavní město čínské provincie Chu-pej a nejlidnatější město ve střední Číně jen tak – kvůli nějaké rýmičce. Pokud to udělá – a je ochotna riskovat ekonomické dopady takového opatření – musí být situace skutečně vážná. Proto mě to zaujalo a řeči o běžné nebo těžší chřipce mi přišly zcestné už tehdy.

Svědectví z místa přímo na twitteru

V našich médiích se o koronaviru v půlce ledna ještě mluvilo celkem málo, vydala jsem se proto na twitter, který moc často nepoužívám a spíš si tam ukládám články a poznámky, které mě zaujmou. Měla jsem s touto sociální sítí dobré zkušenosti z doby, když se na Ameriku řítil hurikán Irma v roce 2017 a lidé, kteří nestihli evakuaci nebo ji odmítli, nahrávali aktuální přímá videa z oblastí, které byly zasaženy, a kam by se oficiální média ani neodvažovala vydat. Přímá svědectví z místa pro mě byla cenným zdrojem informací, jako doplnění k oficiálním zdrojům.

Stačilo tedy zadat #coronavirus #coronavirusoutbreak a videa z Wu-chanu se začala nořit jedno po druhém. Dnes už část z těch úplně prvních bohužel není k nalezení, ale zpočátku byla čínská cenzura trochu pozadu za událostmi a odvážní lidé stíhali materiál dostat ven a ukládat videa i na další sítě – youtube nebo nebo instagram.

První z videí, které vzbudilo pozornost, byl zuřící vyčerpaný doktor z wu-chanské nemocnice, který volal svému nadřízenému, že situace je kritická a systém kolabuje. Verzi s anglickým překladem, která kolovala, jsem bohužel už nenašla. Vzhledem k tomu, jaký je v Číně systém a je zvykem naprostá úcta k nadřízeným, je výpovědní hodnota tohoto videa o to silnější.

Další urgentní sdělení, které jsem tehdy na twitteru zachytila, byl popis situace od zdravotní sestry, která tvrdila, že oficiální čísla o nakažených neplatí a že jeden člověk může nakazit mnohem více lidí, než úřady tvrdí. Varovala také před tím, že kolem Čínského nového roku se všichni lidé shlukují a možnost nákazy je mnohem větší. Vyzývala lidi, aby nechodili ven, do restaurací, neshlukovali se. Prosila veřejnost o to, aby věnovali nemocnicím jednorázové ochranné oděvy, masky, štíty, rukavice… Video bylo oficiálními médii označováno za fake.



Podobné svědectví poskytl i místní obyvatel, který rovněž zpochybnil oficiální čísla a popsal zoufalou situaci místních lidí i cenzuru informací a nehorázné chování úřadů v době epidemie. Také upozornil na nedostatek masek a ochranných prostředků a nesmyslná nařízení, která jdou proti sobě.



Padající muž a podivné kolapsy

Svět obletělo také video zachycující kolabujícího padajícího muže. A pak další a další podobná videa. Pamatuju si i na člověka jedoucího v autě, natáčejícího přikryté mrtvoly ležící po ulicích. A jejich postupné odklízení.

Náhlé kolapsy na ulicích zaznamenala celá řada místních samozvaných „pouličních reportéru“ a nebyla to hezká podívaná. Těchto videí samozřejmě výrazně ubylo, když Čína přidala další opatření - zákaz vycházení. Tahle část obětí pak zůstala velmi dobře skryta. Později se k zákazu vycházení přidala ještě další opatření – uzavírání čtvrtí s vyšším počtem nakažených a posléze i zatloukání nemocných lidí v domech, aby dodržovali karanténu.

Dlouho mi nebylo jasné, proč určitý (zřejmě naštěstí malý) počet lidí napadených virem náhle kolabuje, zatímco jiným virus sedá na plíce a dýchací cesty. Zahraniční vědci v různých zemích tento jev také zkoumali a já jejich studie četla, i když nejsem lékař a vnímala jsem to velmi laicky. Chtěla jsem vědět, co za tím je. Poslední studii, kterou vydali Thajci, jsem si přeložila a překlad pak poslala kamarádce lékařce, která k tomu napsala, že koronavirus dle této studie může přejít i přes Hemato encefalitickou bariéru a nelze tedy vyloučit poškození na úrovni CNS (centrální nervové soustavy).

Celou thajskou studii o tomto problému mohou lékaři studovat zde:
Coronavirus Can Also Attack The Nervous System, Causing Neurological Conditions And Even Viral Encephalitis

Jinou studii (The neuroinvasive potential of SARS-CoV2 may be at least partially responsible for the respiratory failure of COVID-19 patients) na stejné téma najdete ZDE

Čili máme tu virus, který je docela nevypočitatelný – u někoho zaútočí na CNS u jiného má lehké příznaky, ale pacient je přenašečem, u někoho způsobí těžký zápal plic, který může vést až k hospitalizaci na JIP a k umělé ventilaci. Šíří se divně – kašlem/kapénkami, dotekem, stolicí, močí, vydrží na površích až 9 dní dlouho a někteří vědci se dokonce domnívají, že zůstane ve vzduchu nějaký čas i poté, co nakažený opustí místnost. Navíc má v některých věkových skupinách vysokou úmrtnost a zahltí zdravotní systém velkou rychlostí.

Pouliční reportéři Fang Bin a QiuShi oba zmizeli, Čína je umlčela

Když zprávy o podivném viru začaly z Číny unikat na internet a místním lidem se vůbec nezdály statistiky obětí, které úřady poskytovaly, vydalo se pár odvážlivců na ulici a do nemocnic, kde natáčeli přeplněné chodby, pytle s mrtvolami, které ležely dlouhé hodiny mezi pacienty a také dramatické odvozy zemřelých do přeplněných márnic. Brzy byl vyhlášen zákaz pohřbívání a probíhaly rychlé kremace, takže se rodiny ani nemohly se zemřelými rozloučit.

Dva odvážlivci Fang Bin a QiuShi, kteří publikovali videa přímo z Wu-chanu, i když věděli, že velice riskují a které mnoho lidí na sociálních sítích napjatě sledovalo, bohužel po několika dnech natáčení zmizeli. Policie je zatkla a dál o nich do této chvíle není nic známo, i když jejich přátelé po nich pátrají, vyzývají úřady, aby sdělili, co se s nimi stalo a dokonce existuje i petice na jejich záchranu.


Save Independent Reporter CHEN Qiushi and Brave Wuhan Citizen FANG Bin






Že čínské statistiky nakažených a mrtvých mají trhliny, bylo nejspíš jasné všem, kteří sledovali videa na internetu, viděli desítky mrtvých balených do pytlů a zároveň to mohli srovnávat se zpočátku velmi pomalu rostoucí oficiálními počty úmrtí.

Docela husarský kousek se povedl redaktorům z The Epoque Times, kteří předstírali, že jsou vládní úředníci a snaží se zjistit, jestli krematoria nepotřebují posily. Zaměstnanec krematoria, ačkoliv měl přísný zákaz vyzrazovat přesné počty obětí, se nechal nachytat a v afektu prozradil nepříjemnou pravdu o 127 kremací za jediný den – a to bylo pouze v jednom z vícero krematorií ve Wu-chanu. I proto se v současné době dá počítat pouze se spolehlivými necinknutými počty mimo Čínu, například z Itálie. Nesmíme se divit, že čísla vypadají najednou tak hrozivě. Čína jednoduše lhala.



Pokračovnání: Vyšlo 17.3. 2020 Koronavirus 7. díl: Čína, Itálie, Francie, Španělsko a riskantní hra Britů, Němců a Švýcarů.



Všechny díly:

Vyšlo 3.3: 2020

Koronavir: nezabíjí strach, ale podceňování, ignorace, bagatelizace a především neinformovanost


Vyšlo 4.3. 2020 Koronavir část 2: Děláte to pro vašeho dědečka, babičku a všechny dlouhodobě nemocné


Vyšlo 7.3. 2020 Koronavirus část 3. V tomhle průšvihu jsme všichni společně

Vyšlo 8.3. 2020 Koronavirus 4. díl: Důležitý příběh Doktora Li Wenlianga

Vyšlo 11.3. 2020 Koronavirus 5. Díl: Opatření, ekonomické dopady a solidarita

Vyšlo 12.3. 2020 Koronavirus 6. díl: Plná krematoria a cenzura, aneb co se dělo v Číně v lednu a únoru


Vyšlo 17.3. 2020 Koronavirus 7. díl: Čína, Itálie, Francie, Španělsko a riskantní hra Britů, Němců a Švýcarů.

Vyšlo 28.1. 2020 Jak se vyznat v informacích o koronaviru? Známý v Číně mi popsal aktuální situaci.