Když jsme v červnu s Luckou Tomanovou zakládaly skupinu Pacientů s Covid 19, věděly jsme, že to bude psychicky velmi náročná práce a boj s větrnými mlýny. Tušily jsme, že budeme číst velmi smutné příběhy lidí, kterým zemřeli blízcí a příbuzní. Nedá se na to připravit… A je to opravdu strašné.


Co jsme ale nečekaly je, že zbytek společnosti se postaví k těmto lidem zády a bude stále tvářit, že se nic neděje. Lhát si, že covid neexistuje, není tak vážný a že je to nějaká nafouklá bublina a že se to přehání. A že jim v tom budou přizvukovat i lékaři věhlasných jmen. To už je vážně horor. A na psychiku snad ještě větší nápor. Ignorace utrpení jiných většinovou společností mě denně šokuje i po tolika měsících. Zvláště proto, že vím, jaká je pravda a mohu to skutečně dokázat. Navzdory lidem typu Hnízdil, Žaloudík, Pollert, Pirk, Ledecký, Basiková, Csáková a dalším bytostem z nějaké cizí bezohledné cynické planety, kde si nepřeju žít ani minutu.

Vidím kolem lidi, kteří jsou „unaveni z opatření“ a chtěli by „normálně žít.“ Ano, všichni bychom chtěli normálně žít a jsme unaveni. Nicméně mnozí lidé už bohužel nikdy normálně žít nebudou. A to zejména proto, že máme naprosto neschopné vedení státu a bohužel i velkou část opozice a nikdo z nich jasně nevysvětluje, jak závažná nemoc Covid 19 je a jak snadno zabíjí – především rizikové skupiny. Nikdo důsledně nevysvětluje trvalé následky a nebezpečí, v jakém skutečně všichni jsme.

Lidé pak mají pocit, že jim „stát něco zakazuje“ a „že musí stihnout dojít na pivo nebo na výstavu, než se to zavře.“ Když čtu denně velmi vážné a smutné příběhy pacientů a v kontrastu s tím vidím v televizi dědečka tlačícího se v hypermarketu nebo stojícího se stovkami lidí ve frontě na jakousi výstavu, který říká, že to „musí stihnout, než to zavřou.“ Opravdu mě mrazí. Jak je možné, že dědeček, babička, ale ani spousta lidí, které osobně znám a považovala jsem je za rozumné, nechápe, že to není vláda, která je chce omezovat, ale že jde o jejich zdraví a životu nebezpečný virus? Něco je tady opravdu moc špatně.
Je na čase, aby promluvili skuteční lidé. Možná pak pochopíte, proč mám takový vztek na to, jak se to v Česku vyvíjí. Takhle to vypadá ve skupině Pacienti s COVID 19 v ČESKU a na SLOVENSKU.

Žádné výmysly, skuteční lidé. Skutečné příběhy. Neuvádím jména, ale ve skupině samozřejmě tito lidé jména uvedli. A toto je jenom zlomek z příběhů lidí, kteří se zapojili do skupiny, která má k dnešku 7 700 členů.