Dvacátého devátého ledna to bude přesně rok od mého prvního opatrného článku o koronaviru. Celkem jsem jich dosud napsala pro různá média (aktuálně, sme.sk, seznam.cz, Reportér) na toto téma přes 30.


tohle je ten první článek: Jak se vyznat v informacích o koronaviru? Známý v Číně mi popsal aktuální situaci.


Hlavy v písku

Řeknu vám, být „falešnou jasnovidkou“ je pěkná otrava, zvláště když narazíte na novou skutečnost tak nějak omylem a trochu dřív než zbytek a ona není pěkná a příjemná a děsí… Proto vás lidi za informace, které se jim snažíte včas předat a varovat, považují za někoho, kdo je straší, libuje si v negativních zprávách nebo vám jen tak nadávají do hysterek… Je to smutné, jak už není společnost schopná čelit realitě a raději strčí hlavu do písku a myslí, že se to nějak vyřeší za ně. No, nevyřešilo…

Poučení: Když Čína náhle uzavře 11 milionové město a spolupracuje s WHO, je už většinou pozdě

Přesně před rokem mě na twitteru zaujaly desítky velmi podivných autentických videí z Číny, ve kterých lidé padali jen tak na ulicích a dusili se kašlem a dušností v naprostém zmatku v přeplněných nemocničních chodbách, lékaři křičeli a plakali bezmocí nad pacienty, kterým nedokázali pomoct, sami padali vyčerpáním, oblečeni do skafandrů a prvních nekvalitních ochranných pomůcek, které narychlo sháněli, a to celé nehezky rámovaly záběry z přeplněných márnic se žlutými pytli a snahami Číny přísně trestat každého, kdo se snaží dostat informace o reálném stavu věcí ven.

Když Čína, známá tutláním informací, sdělila světu, že uzavírá 11 milionové město Wu-chan do karantény a neprodyšně uzavřela silnice ven a začala spolupracovat s mezinárodní komunitou a WHO. Bylo jasné, že je sakra zle. Takhle se totiž Čína nechová, pokud už dávno není megaprůšvih. Doktor Li Wenliang, který se snažil včas svět varovat, byl umlčen a posléze na Covid 19 zemřel. Pouliční reportéři Fang Bin a QiuShi jsou stále nezvěstní.

To sem nepřijde, vy hysterky

Protože jsem v jádru skeptik a cynik, nejsem ráda poslem špatných zpráv, nelibuji si v tom, nesnáším hysterii a paniku, mám tendenci spíše nebrat věci moc vážně, trvalo mi pár dní, než jsem sama sobě připustila, že se to opravdu děje a že se z Číny na nás valí něco, co naše životy změní od základu. A že máme jen dny na to, tomu zabránit.

Rozhodla jsem se tedy o tom napsat, i když mi reakce byly předem úplně jasné… „Nestraš, to sem nikdy nepřijde, je to daleko, běž se projít ven, bude ti líp…“

Pro první článek jsme spíše šťastnou náhodou - získala tehdy zdroje i přímo v Číně, lidé, kteří mi mohli dosvědčit, co se děje, posílali mi fotky a monitorovali dění.

Když mi to celé došlo, nebyl to příjemný pocit. Viděla jsem, že Česko na tyto informace vůbec není připravené a na jakoukoliv zmínku o záhadném viru z Číny bude reagovat velmi podrážděně a odmítavě.

První popírači a promořovači z řad lékařů

Objevili se první falešní „odborníci“, popírači, kteří se nějaké obyčejné chřipky přece nebojí… a to bohužel i z řad lékařů a vedle nich stála neschopná, bezradná, pomalá užvaněná Babišova vláda, která měla pocit, že se to nějak, někde daleko přežene a není potřeba cokoliv dělat. Jen stačí opakovat, že jsme skvěle připraveni a vybaveni. Úrodu tohoto hloupého a naivního chování, a bohužel se to týkalo i velké části opozice, bohužel sklízíme i dnes.

V největší beznaději, kdy jsem měla pocit, že jsem snad sama proti celému světu, se mi ozvala kamarádka novnářka Lucka Tomanová, která psala články pro Reflex, a společně jsme si pak začaly vyměňovat články a studie a informovat o tom, co se skutečně děje a snad jsme i našimi texty trochu přispěly k tomu, že ČR nakonec v první vlně zareagovala včas a zavřela včas školy a posléze přišel i lockdown.

První vlna

První vlnu epidemie se tak podařilo zvládnout na jedničku. Bohužel lidé v Česku, přes opakované apely a vysvětlování, nepochopili, čemu jsme se vyhnuli, a pustili se do zuřivého popírání a ignorace všech opatření. Měli pocit, že jim někdo lhal… a že byli doma zavření zbytečně. Vládě se nedařilo jim vysvětlit opak. Jen ustupovala tlaku ekonomické lobby. Smutný pohled.

Pacientská skupina

V červnu jsme s Luckou trochu z beznaděje založily Pacientskou skupinu – abychom mohly dokázat, že Covid 19 není žádný hoax a že pacienti existují. Již tehdy jsme četly texty o závažných po-covidových komplikacích. Začínaly jsme s pár desítkami nesmělých členů, kteří se báli o potížích mluvit, bylo to tehdy velké stigma. Dnes máme ve skupině skoro 11 000 lidí a denně i 50 nových příspěvků od pacientů, kteří se potřebují poradit.

Jedna chyba za druhou

Léto 2020 bylo úplný úlet a s nástupem dětí do škol v září se s jednou chybou vlády za druhou Česko začalo z žebříčku premiantů rychle propadat, až na současné dno.

Připadalo mi po celou dobu dost nefér, že mě – jinak klidnou požitkářskou osobu, která za normálních okolnosti miluje život, cestování a optimismus a nemá absolutně žádné sklony k hysterii - neustále – po celý rok – někdo místo vnímání informací, které jsem poskytovala, osočoval z paniky a seděl si na uších. A to i poté, co se 100x ukázalo, že jsme se – my opatrní - nemýlili ani v jediném varování a odhadu, v tom co přijde.

Od Žaloudíka, přes Pekovou, Hnízdila, Pollerta, Balíka, Pirka, Berana, Klause… až ke Šmuclerovi.

Omluvy samozřejmě nečekáme. Jen nás často šokuje, že lidé, kteří po celou dobu plácali naprosté nesmysly a jejich „teorie“ se ukázaly zpětně jako zcestné, se stále beze studu pohybují ve veřejném prostoru, jakoby nic… (Druhá vlna přišla a po ní i třetí, vir do Vánoc nezmizel, promoření a herd immunity nejsou reálné a nefungují, ve školách i školkách se nákaza šíří, úmrtnost je v Česku obří proti jiným rokům, s chřipkou se covid srovnávat vůbec nedá, Švédská cesta nefunguje, reinfekce jsou reálné, imunita nevydrží, protilátky klesají a isoprinosine není zázračný lék, lidé trpí long covidem a následky atd. Mohla bych pokračovat hodiny.)

Nejhorší na světě (Best in Covid)

Dnes, po roce, patříme, co se týče zamoření touto novou nemocí, k nejhorším zemím na světě, a v některých kategoriích – počet úmrtí na milion obyvatel – jsme dokonce mezi prvními. To není dobrá vizitka. Podceňovat epidemii se nevyplácí. Stálo nás to zbytečně 16 000 životů a zdaleka nejsme na konci.

Průšvih jménem očkování

Je naprosto úžasné, že se vědcům podařilo vyvinout v tak krátké době vakcínu. Škoda, že nežiju v nějaké rozumné zemi, která se připravila včas a objednala dostatečný počet dávek. Očkování je v ČR úplně stejný beznadějný průšvih, jako byly všechny předchozí fáze rozjeté epidemie. Nepřipravenost (ministr zdravotnictví Blatný si ještě v prosinci myslel, že očkovat se začne až příští léto, přestože my ostatní, jsme měli informace o přípravách z Izraele už od září a upozorňovali jsme na to), zmatek, bláboly, popírání, korupce…

S jistými obavami se dívám na jednotlivé mutace s vyšší úmrtností a nakažlivostí a také na výskyt syndromu multisystémové zánětlivé odpovědi spojené s covidem-19 u dětí (PIMS-TS), který už je i v ČR. Lépe se o tom jen četlo, když to bylo daleko…

Už nic nezkazit

Nebyl to zrovna dobrý rok. A bohužel ani tento se zatím nejeví jako o moc lepší. I když já – s vírou ve vědu - se stále k očkování upínám a pevně doufám, že bude na mutace stačit nebo půjde některé vakcíny doupravit a mutacím přizpůsobit a že už naše vláda (jako poslední krok, před jejím finálním říjnovým koncem) konečně pohne zadkem, sežene očkovací látky a svěří očkování praktikům a krajům. A dál už se pokusí do voleb jen nic nekazit. Snad si voliči budou pamatovat, jak strašně to tu vláda ČSSD, ANO s podporou komunistů pohnojila. A kolik životů nás to stálo.

Už abychom byli naočkovaní, covid byl nemocí, která vymizí, nebo proti které se tu a tam přeočkujeme nejnovější vakcínou, které je dostatek a je pokoj, a mohla jsem psát zase o úplně jiných věcech a skupinu pacientů můžeme přejmenovat třeba na open air post-covidový mejdan. Jak já se těším…



P.S. Právě jsem si přečetla, že se k naočkování přednostně - jako lékař - zaregistroval i přední zlehčovač, odmítač roušek a zastánce promořování Roman Šmucler. Tomu říkám vrchol ironie. A takhle si tu žijeme.