Tomáš Klvaňa

28. 05.

Televizní fotbal je mizerná opera

Tomáš Klvaňa Přečteno 2656 krát

Ranní fejeton ČRo1 Radiožurnálu, vysíláno 28. 5. 2009

Pokud má fotbal genotyp, jeho významným rysem je operní kvalita. Nebo to není genotyp, ale fenotyp: opernost není fotbalu vrozená, nýbrž vypěstovaná prostředím. Možná, že v roce 1911 nebylo po opeře ve footballe ani stopy. V roce 2009 jsou často televizní fotbal a špatná opera k nerozeznání.

Včera, před finále Ligy mistrů, pustili pořadatelé na trávník ze řetězu kýč kýčů, „olympijské“ taneční představení vrcholící zpěvem Andrey Bocelliho, nezastupitelného účastníka těchto seancí. Můj anglický televizní komentátor jeho zpěv ocenil jako skvělý. Aspoň, že fotbalu rozumí.

Televizní fotbal se, stejně jako opera, točí okolo vypjatých emocí: teatrální gesta; dospělí muži chovající se jako děti; děti napodobující v ochozech kreace a slovník dospělých mužů chovajících se jako děti. Chybí vám sopránové divy? Ale kde! Některé hvězdy zastanou jejich šatnový part bez chyby. Člověk se nemůže divit, že komentátor občas řekne něco, co by normálně neřekl.

Operní vlastnosti fotbalu si televize dávno všimla, a proto musíme protrpět úchvatné zpomalené záběry dech beroucích akcí s hudebním podkresem nebohých Aid, Turandotů a Rigolettů.

Televizní fotbalové představení se od dobré opery nenaučilo cit pro míru, střídání tempa a práci s emocemi. V dobré opeře jsou vypjaté emoce prostředkem, jsou zvládnuté režisérem, libretistou, autorem i dirigentem.

Nikoho takového v televizním fotbale nenajdete. Snad kdyby rozhodčí coby vážně se tvářící autorita pískal na basovou píšťalku. Jenže, aby ho bylo slyšet v chorálovém prostředí stadionu, zřejmě by mu v televizi musel pomoci playback.

21. 05.

„Británie, Británie, zkorumpovaný ostrove…“

Tomáš Klvaňa Přečteno 3190 krát

Ranní fejeton ČRo1 Radiožurnálu, vysíláno 21. 5. 2009

Britská média přiživují skandál, jehož zatím poslední obětí je předseda Dolní sněmovny. Bylo to poprvé po více než třech stovkách let, kdy musel šéf této parlamentní komory nedobrovolně odejít. Tehdy, před třemi sty lety, byl jeho nectěný předchůdce ústavně odvolán pro „vysoký zločin a prohřešek“ zvaný úplatkářství.

Dnešní skandál zdaleka takových hlubin nedosahuje, i když to z hlasitých reakcí veřejnosti nevypadá. Nejsou to úplatky, spíš podivná a na ostrovech nečekaná ušmudlanost.

Britští poslanci mají k platu nárok na jakési přídavky, určitou formu kapesného. Teoreticky je mohou užít na leccos, v praxi se však předpokládá, že jde o výdaje přímo spojené se službou voličům. Jenže se ukázalo, že ono leccos může být opravdu – leccos: poplatky za vyčištění bazénu, nebo peníze na zahradníka. Jeden poslanec si dokonce nechal proplatit během tří let asi 18 tisíc liber za stravu. Nakolik ona souvisí s jeho výkonem funkce, zatím nedoložil, i když by to jistě byla zajímavá ústavně-biologická disputace.

U svých odpoledních pint piva si nyní Londýňané stěžují, že poslanci jsou na prachy, a že je zajímá jenom, jak si vyztužit bankovní konta. Přes všechnu malost současného skandálu je to zjevný nesmysl.

Znám zblízka několik parlamentů, kam se lidé nechávají zvolit, aby zbohatli, zpravidla proto, že to neumí jinak. Při pohledu do útrob těchto parlamentů se člověku často může přitížit. Jeden z nich, palác nedaleko slavné řeky, mi právě přišel na mysl. Temže se ale ta řeka určitě nejmenuje…

14. 05.

Konec papírových novin

Tomáš Klvaňa Přečteno 3556 krát

Ranní fejeton ČRo1 Radiožurnálu, vysíláno 14. 5. 2009

Listujete novinami? Nebo jen prolétnete titulky na počítači? Případně, snad kvůli zachování zdravého rozumu, nesledujete zprávy vůbec?

Pokud patříte k první skupině a pocit z listování deníkem si vychutnáváte se s snídaní, užívejte intenzívně. Dlouho nemusí být k mání, neboť konec papírových novin nebude daleko.

Ve světě probíhající vlna bankrotů zasahuje i opravdové historické instituce. Nejnověji se spekuluje o zavření věhlasného Boston Globe.

Papírové deníky zaspaly dobu, vydavatelé se včas nepřizpůsobili nástupu internetu. Z jistého pohledu jim strnulost nemůžeme zazlívat. Moderní noviny vznikly na počátku 17. století a kopírují vznik kapitalismu, systému, který je na šíření informací závislý.

Dobu bez novin nikdo nezažil. Za normální se považuje noviny kolem sebe všude mít. Ten stav však vůbec normální není. Papírové noviny jen plnily funkci, kterou velmi zjednodušeně nazvěme přenosem informací k nejrůznějším účelům. Jinak to dřív ani nešlo. Jenže středověcí písaři si také mysleli, že opisování knih tu přece vždycky bylo, a tedy jistě i bude. To jim vydrželo až do vynálezu knihtisku, který jejich řemeslo udělal nepotřebným. Mediální expert Clay Shirky a zástupy dalších si myslí, že přesně totéž se nyní děje s papírovými deníky.

Jejich případný zánik nebude znamenat konec žurnalistiky, jen její radikální proměnu, která právě probíhá. Na internetu dnes může být novinářem, aspoň teoreticky, každý, kdo k němu má přístup.

Ale to už je jiný příběh.

09. 05.

Obama jednoznačně podpořil protiraketovou obranu

Tomáš Klvaňa Přečteno 7810 krát

Prezidentův rozpočet počítá s radarem v Česku a interceptory v Polsku

Kdyby prezident Barack Obama chtěl výrazně redukovat investice do protiraketové obrany Spojených států a spojenců, těžko by hledal příhodnější chvíli, než je dnešní. Rozpočtový deficit a národní dluh Spojených států se vznesly do stratosféry, osud ekonomiky je v tomto roce stále nejasný, války v Iráku a Afghánistánu jsou výrazným politickým a fiskálním břemenem a tlak zleva na radikální snížení rozpočtu Agentury pro protiraketovou obranu nepolevuje.

Obama však udělal pravý opak. V právě představeném návrhu federálního rozpočtu potvrdil, že budování obrany proti balistickým raketám je i jeho prioritou.

Prezident navrhuje rozpočet zmíněné agentury ve výši 7,8 miliard dolarů. To je sice o 1,2 miliardy méně než rozpočet současný (celkový návrh rozpočtu Pentagonu je 534 miliard, o 4 procenta víc než nyní; návrh federálního rozpočtu je ve výši 3,4 bilionu dolarů), nižší částka však neznamená opuštění programu.

Podle analýzy Missile Defense Advocacy Alliance, organizace propagující protiraketovou obranu, se Obama chce soustředit na tyto priority:

• Posílit obranu proti raketám krátkého a středního doletu prostřednictvím systémů THAAD, SM3 a Aegis
• Zdokolit tyto systémy, aby byly s to spolehlivě zneškodňovat rakety v jejich vzestupné fázi a zavést vesmírné monitorování a sledování raket (STSS)
• Testovat. Do roku 2015 plánuje Obama kolem 37 testů
• Financovat naváděcí radar v Česku a interceptory v Polsku (v závislosti na ratifikaci smluv)
• Snížit plánovaný počet interceptorů v silech na pevnině Spojených států z 50 na 30

K uvedené sumě je nutné připočítat 400 milionů dolarů na systém armádních střel Patriot.

Když jsem v Kongresu neformálně mluvil s některými republikány, bylo z jejich reakcí cítit skepsi o budoucnosti protiraketové obrany, stal-li by se prezidentem Obama. Testoval jsem vždy insidery otázkou: "Co bude s protiraketovou obranou, když se jednoho dne probudíme do prvních dnů Obamovy vlády?" Jeden kongresman mě přerušil a (řekl bych, že ani ne příliš v žertu) odtušil: "V takovém případě se všichni stěhujeme do České republiky..."

Tuto skepsi jsem nesdílel. Obama byl pro mě – na rozdíl od mnoha zapálených konzervativců – věrohodným, racionálním politikem. I proto jsem se loni v listopadu radoval z jeho zvolení.

Vyhodnocení možných hrozeb ze strany Íránu a Severní Koreje nejsou z prstu vycucanou ideologií, jsou reálným kalkulem. Stačí se podívat na vývoj několika posledních měsíců, zejména vypuštění íránského satelitu a severokorejskou „balistickou střelbu“ přes Japonsko. Obama – přesně jako Bush před ním – říká, že pominou-li ony hrozby, nebude třeba vyvíjet ani protiraketovou obranu. Ruskému prezidentu Medveděvovi zdůraznil, že pokud se Írán vzdá vývoje jaderné zbraně, nebude evropského pilíře obrany třeba a údajně ho v dopise vyzval, aby se o takový vývoj v Teheránu sám zasadil.

Přesto je Obamův rozpočtový návrh pro mě osobně úlevou. Ano, hrozby v následující dekádě jsou reálné, američtí daňoví plátci do systému investovali už hodně přes sto miliard dolarů, protiraketovou obranu podporovali všichni prezidenti od Reagana bez výjimky, ale v politice se nejednou dějí divné věci. Obama mohl věc sunout do ztracena, omezit se jen na část vývoje protiraketových systémů, mohl se vymlouvat na krizi a spoléhat na zlepšené vztahy s Moskvou. Zachoval se jako státník: vzal na sebe odpovědnost.

Žádná česká vláda se nyní nemůže vymlouvat a „čekat, jak to dopadne v Americe.“ Buď značně nepopulární, ale zásadní projekt české účasti v Parlamentu prosadí, nebo jej přímo či nepřímo odmítne. Bude to však rozhodnutí otevřené, jak má být – se zřetelnou odpovědností za výsledek.

07. 05.

Technologické catenaccio moci

Tomáš Klvaňa Přečteno 3619 krát

Fotbal, politika a loajalita

Ranní fejeton ČRo1 Radiožurnálu, vysíláno 7. 5. 2009

Je lepší volit politické strany, nebo fotbalové kluby? V dnešní době na tom skoro nezáleží.

Když bývala Sparta železná, Slavia sešívaná a politiku diktovala pětka demokratických stran, byla loajalita snadným úkolem. Večer se člověk pomodlil za Káďu či Pláničku. Národní tým měl svoje světlé chvilky (třeba v Římě v roce 1934), nebo slabší (po Mnichovu 1938), hrálo se však podle daných pravidel věrnosti a zrady, kterým každý rozuměl.

Z fotbalu i politiky se staly profese. Ne úplně jako lékařská či soudcovská profese, ale přesto mají své systémy a mašinérie, svoje techniky i technologie, své hvězdy a nosiče vody. A zlé muže. To hlavně.

Přestupuje se tam, kde jsou lepší podmínky. Někdy jsou to přestupy jasně dané, transparentní, jak se říká. Tehdy je obnos na stole řádně spočítán. Jindy jsou přestupy méně průhledné. O obnosu se spekuluje a přeběhlíci – pardon – přestupující významně mlčí. Hrají ale spolehlivě, podle očekávání.

Václav Havel kdysi navrhl, že by se u nás prezidentkou mohla stát Madeleine Albrightová. Hned mě napadlo, že to není špatná myšlenka: koupíme Madlenku na levé křídlo, a pak už jen posílit obranu několika desítkami gripenů.

V Americe přestoupil seniorní senátor Specter od republikánů k demokratům. Někteří konzervativci se pohoršují nad jeho zradou. Mám při slovech zrada a věrnost pocit, jako bych četl román o Ivanhoevi.

V technologickém catenacciu moci si na takové říkanky už dávno nehrajeme.

Archiv článků: květen 2009

Televizní fotbal je mizerná opera

„Británie, Británie, zkorumpovaný ostrove…“

Konec papírových novin

Obama jednoznačně podpořil protiraketovou obranu

Technologické catenaccio moci

Blogeři abecedně