Koho zastupuje ministr (školství): O zmatení zájmů

Z mnoha pohledů na odstoupení ministra školství Dobeše mi jako nejzajímavější vychází ten nejvíc na ráně: Dobeš odchází proto, aby se mohl podívat učitelům do očí. Slíbil jim peníze, nyní slib nemůže dodržet, a proto raději končí. Ponechme stranou moudrost takových „slibů“; asi bych se snažil nic neslibovat při pohledu na české školství a veřejné finance u nás a v Evropě, ale o to teď nejde.

Nevyslovená premisa Dobešova stavu je tato: zastupuji učitele. A i když z mé osoby mají srandu, taky rektory a profesory. Hájím jejich zájmy. Nechci být k ministrovi nespravedlivý, užil si své a třeba tomu tak není, ale spíš bych řekl, že je. Podobně je na tom celá řada dalších „odvětvových“ ministrů. Šéf „rezortu spravedlnosti“ má na starosti soudce. A tak dále. A co teprve „náš“ eurokomisař Štefan Füle? Inu přece zastupuje – nás!

Zmatení zájmů je obecně rozšířené. Pravděpodobně pochází z málo vyvinutého občanství. Byli a jsme občané, přerušovaně, jen pár desítek let. Stovky a stovky let jsme byli poddaní a ti nahoře nás řídili. Je těžké teď najednou umět dobře řídit je, ty nahoře.

Koho tedy zastupuje ministr školství? Rozhodně ne učitele, nebo aspoň nikoliv v tom obyčejném smyslu („aby si přilepšili“). Ministr školství má na starosti vzdělanost země, což je podle mého názoru v této éře zdaleka nejdůležitější národní zájem. Musí tedy umět vyrovnávat a vážit celou řadu dílčích zájmů a z těch dílčí je zase zdaleka nejdůležitější zájem dětí a studentů na kvalitním vzdělání. Měl by tedy nejvíc hájit jejich zájmy (znovu: nejde o čtyři měsíce prázdnin, ale o to děti a studenty co nejlépe vybavit k tomu, aby dokázali naplnit svůj přirozený potenciál a uplatnit ho v životě). S tím sice platy učitelů mohou souviset, ale jen ve fungujícím vzdělávacím systému. Takový nemáme.

Politickou Brangelínou jest nám Merkozy

Abraham Lincoln by se dnes americkým prezidentem nestal. Zřejmě by neměl šanci ani na nominaci, ať republikánskou, čili od své vlastní strany, nebo demokratickou.

Je to, jak tušíte, odhad. Lincolna nikdo z nás neviděl, nesledoval v debatě, televizních zprávách, na mítinku, natož na youtube vmáčklého mezi Sachou Baronem Cohenem a Čtvrtníčkem. Se solidní měrou jistoty můžeme však předvídat, že Lincolnova nefešácká vizáž, solženicynský vous a vážný výraz by v obrázkovém dnešku nezabraly.

Posledním nesličným prezidentem byl Reagan, měl ale šarm a dar výřečnosti. Od jeho druhého zvolení zanedlouho uplynou tři dekády, čili politicky vzato pár světelných let.

Fajn, prizmatem Brangelíny je politika rokenrol pro ošklivce, ale odtud až potud. Politickou Brangelínou jest nám nyní Merkozy.

Více »