Politický kapitál a vlnící vlny reforem

… aneb o vlastních gólech, přihrávkách opozici a o tom, proč se reforma vlní ve vlnách

Nevím, proč si vláda vystřílela svůj cenný politický kapitál na daních. Je to nepochopitelné z několika důvodů. Zaprvé, že se ji podařilo vystřílet si kapitál právě na snižování daní. To je velké umění, protože snižování daní všem, což měl být původní záměr, je přece velice líbivé téma, které musí všechny jedinci a rodiny přivítat. Nicméně chaotičností, vnitřní rozhádaností nad konkrétní podobou snižování a špatnou komunikací to nakonec dopadlo spíše tak, že si vláda dala vlastní gól.

Zajímavý byl také samotný intelektuální a vyjednávací postup. Místo toho, aby se vláda shodla na koncepci a obecném filozoficko-národohospodářském rámci, vrhla se rovnou na detaily typu sazba a slevy na dani. Což je přesně školácká chyba ve vyjednávání. Nejprve se sluší zpracovat analýzu a shodnout se na obecných a širších záležitostech (např. všichni chceme, aby klesla daňová zátěž o x% bodů, aby z toho státní kasa vyšla tak a tak, chceme, aby se vysoko-příjmovým skupinám snížily daně o z%, středně a nízko-příjmovým o tolik a tolik, atd.). Když se jednou vyjednavači shodnou na tomto, jsou detaily typu sazba daně a slevy účetním detailem, který mohou řešit experti na úrovni státní správy. Jak se však zdá, stalo se to přesně naopak. Vyšší smysl reformy se vytratil v záplavě účetních reforem a kompromisů.

Zadruhé je těžko pochopitelné, proč se vláda nevěnovala důležitějším tématům. Daně u nás sice nejsou v pořádku a mají mnoho chyb, ale to tak platí všude a těžko najdete jediný stát, kde jsou lidé spokojeni s jejich daněmi. Nicméně náš daňový systém každopádně není něčím, co bije na poplach. V žádném případě ne tolik, jako ostatní oblasti, které si o reformu říkají, spílají po ni, již několik let. V daních není zakopaná časovaná bomba, která se má již brzy sepnout, jako je tomu v důchodovém systému. Reforma daní nezlepší vzdělanost našeho národa, bez které budeme za chvíli stát opodál evropského hospodářského dění. Reforma daní nevyřeší korupci, neurychlí soudy atd. Proč tedy tolik námahy, když vám nakonec nikdo ani nezatleská a vy to víte?

Zdá se mi totiž, že lidé nechtějí po politicích slevy, těch mají v supermarketech dost a větších; lidé chtějí po politicích vládnutí. Pokud politici státnicky nevládnou, nedávají národu jasnou vizi do budoucna a neprovádějí kroky, které zlepšují správu věcích veřejných, daňovými úsporami to nedoženou.

A konečně zatřetí: proč si snižování daní nenechala vláda před volby? Proč tak spěchala, kdo jí honil? Z jakého strategického důvodu rozsekávat reformní opatření do několika etap, notabene pokud nejprve chcete provést ty líbivé a až posléze ty méně populární? Když už se tedy chce reformu vlnit ve vlnách, rozumné by bylo provést to přesně naopak.

O co logičtější je investovat politický kapitál z voleb minulých do bolavých reforem, které přijdou hned po volbách a pak je získat před volbami zpět nížením daní? Navíc, kdo z nás si pamatuje, jaké změny v daňové a sociální oblasti se odehrály před 3 lety? Nikdo, nebo málokdo. Podobně i nyní: za 3 roky si tyto současné změny u voleb nikdo pamatovat nebude. Proč se tedy neučinily ty nepříjemné nyní a s těmi sladkými se nepočkalo těsně před volbami? Je to další přihrávka protistraně. Proč nešlo říci: nyní dva roky budeme škrtat, šetřit a provádět tvrdé reformy – a až se nám to povede, snížíme poté výrazně daně? To by bylo nejen taktičtější, ale navíc by to bylo zodpovědnější směrem k veřejných financím.

Neriskoval by se totiž tak velký výpadek. Respektive daně by se daly snížit až na základě dobrého vývoje veřejných financí a na základě úspor. Naopak je to riskantní.
Navíc toto období je výjimečné i z dalšího důvodu: nejenže vláda měla silný politický kapitál z voleb, za zády na změny nedočkavý národ, ale navíc nyní nemá v blízkosti žádné populární volby, které by ji mohly ohrozit. Měla na svou práci o hodně více času (nemusela se věnovat kampani) a klidu (nemusela se bát, že ji lidé za reformu ihned potrestají). Takové období bez voleb, senátních, krajských či do evropského parlamentu, to je vzácná věc, která bývá dopřána málokterým vládám. Přitom víme, že právě takové volby v poločase mohou zlomit premiérům vaz. Nic z toho však vláda nevyužila.