Ano, mohlo by to být lepší, pokud systém svědomí má, musí být zčásti černé. Ale mohlo to také být mnohem horší. Tento systém není ideální, ale je v jakýchsi mezích přípustného neideálu. Jestli z nich vypadne, záleží na nás.
Říká se o nenávidějících, že to jsou lidé s komplexem méněcennosti. Možná to není charakteristika zcela přesná. Spíš bych řekl, že to jsou lidé s komplexem osudového nedocenění vlastní hodnoty.
Dnes se státy nedostávají na kolena cizím přičiněním či válkami – ale přičiněním vlastním, totiž dluhem. Nebankrotují státy či firmy, které nerostou, ale které jsou předlužené. Pokud máte firmu, která deset let neroste, ale řekněme drží se na stejném objemu výroby, k bankrotu není z tohoto titulu žádný důvod. Pokud by ovšem dotyčná firma byla hluboce zadlužená, podobný výpadek nepřežije. Podobně je to se státem. Bankrot znamená nebýt schopen splatit dluhy.
Ukázalo se, že virtuální realita internetu je zcela jiná než ta skutečná, že se kampaň nedá vyhrát jen jako happening, se slušností a elegancí. Bohužel. Pro někoho by to mohl být signál jit do politiky a vše začít stavět, dělat a vysvětlovat jinak, od začátku.