Dnes prezentovaný nápad , aby vláda prosadila rozdělení veškerého loňského zisku společnosti ČEZ asi leckoho u nás potěší. Navenek to vypadá poměrně jednoduše a lákavě. Stát jako většinový akcionář prostě zvedne na valné hromadě ruku a namísto navrhovaných 56% půjde do dividend všechno. Erární kase z toho připadne něco okolo 70% k radosti a potěše občanstva. Pro někoho hezká myšlenka ale bude mít v praxi drobné skvrnky na kráse. Míním právní, k případným politickým nebo ekonomickým se nevyjadřuji, neb to není z mé profese. Zvenčí se může jevit, že když se vlastník rozhodne obrat svoji akciovou společnost o veškerý zisk, není boha, jenž by mu v tom mohl zabránit. I kdyby pak celá dividenda měla jít do vína a ženských a společnost bídně uhynout. V případě jednoho akcionáře tomu tak skutečně je, až na drobné výjimky, které netřeba rozebírat. Jinak je to ale tam, kde je akcionářů víc. Jako třeba v ČEZu. Za jistých okolností totiž nemusí stačit pouhá hlasovací většina. Jinými slovy, českému státu nemusí být nic platné, že má zmíněných cca 70 % akcí, pokud zbylí, tedy minoritní akcionáři, nebudou s takovým dělením souhlasit.
Jak řečeno, podle veřejných zdrojů ČEZ uvažoval o rozdělení 56% loňského zisku. Ze stejných zdrojů lze usuzovat, že zbytek měl sloužit k nějakým dalším investicím. Pravděpodobně k investicím, které vedení společností považuje za vhodné, žádoucí a perspektivní pro další rozvoj společnosti. Podle zákona má představenstvo obchodní společnosti svou působnost vykonávat s péčí řádného hospodáře. Tedy předpokládejme, že i záměr investovat 44 % zisku je záměrem řádného hospodáře. Naopak není třeba předpokládat, protože to je zcela jisté, že se nesouhlasící akcionáři najdou. A možná, že jich bude docela dost. Ty potvory Vám vlezou všude. A budou tvrdit, že rozhodnutí většinového akcionáře není rozhodnutím ve prospěch společnosti ale jen a pouze ve prospěch jeho kapsy, bez ohledu na zájem společností a možná i k její zhoubě. Problém je v tom, že už osm let máme v obchodním zákoníku zákaz zneužití většiny. To platí i pro hlasování na valné hromadě, přesněji zejména pro takové hlasování. Což v praxi znamená, že ani většinový akcionář si nemůže na valné hromadě prosadit, co si zamane. Přehlasovaný minorita, má-li zato, že se tak stalo při zneužití většiny, může napadnout usnesení valné hromady u soudu a domáhat se jeho zrušení s tím, že bylo vydáno v rozporu se zákonem. Pokud si navíc pospíší, a z vlastní zkušenosti vím, že jde-li menšinovému akcionáři o zpochybnění valné hromady, dokáže se pohybovat rychlostí jen o málo nižší než je rychlost světla, může stihnout i návrh na předběžné opatření. Opatření, kterým by soud společnosti zakázal rozdělit zisk, případně část zisku do té doby, než bude meritorně rozhodnuto o žalobě. Kdyži soud návrhu vyhoví, což opět lze docela odůvodněně očekávat, nastane prvá malebná situace celé kauzy. Společnost bude žalována o neplatnost usnesení, o které nestála a bude jí zakázáno vyplatit peníze, které ani vyplácet nechtěla. Má za této situace společnost napadnout předběžné opatření? A jak vehementně se u soudu má bránit, jestliže vedení společnosti mluví žaloba z duše? Jenže ve hře je většinový akcionář, který, když ho to popadne, může vyhubit celé představenstvo. Pročež lze předpokládat jistý odpor proti žalobě, byť nejspíš nic dramaticky vypjatého a od srdce. Totéž platí i pro zmíněné předběžné opatření. Pokud jde o něj, je jasné v čem je problém, peníze, jednou vyplacené dividendy, už za akcionářů nikdo nedostane, i kdyby po letech soud usnesení valné hromady zrušil. A bude-li žaloba alespoň trochu kvalifikovaně napsána, tedy bude-li dostatečně zpochybňovat rozumnost a věcnou důvodnost rozdělování všeho zisku oproti předchozí opatrnější variantně, pak se nejspíš soud v prvém stupni a případně tak po tři čtvrtě roce soud odvolací dobéřou závěru, že zablokování výplaty dividend nebo jejich části je na místě. V dnešních poměrech přichází první jednání ve věci samé v úvahu tak zhruba za rok, možná ještě o něco později, od podání žaloby. Výsledek sporu lze odhadovat obtížně. Silným argumentem těch, kteří by případně byli proti rozdělení celého zisku, by byl poukaz na to, že sama společnost původně uvažovala o rozdělení menšího objemu zisku. A zcela jistě by si žalobci v průběhu sporu obstarali důkazy další. Pravděpodobně odborné analýzy, či dokonce znalecké posudky osvědčující, jak nevýhodné a nebezpečné je rozdělit celý zisk. Zejména v tak nejisté a ekonomicky turbulentní době jako je ta dnešní. A vice versa strana žalovaná. Byť bez nadšení. Takže nelze hádat, jaké důkazy budou prováděny a jak dlouho řízení bude probíhat. Dle obecného odhadu, vycházejícího z průměrné délky řízení o zrušení usnesení valné hromady, by to mohly být tak tři ročky. Tedy suma sumárum od podání žaloby roky čtyři. Po celou tu dobu by pochopitelně zisk byl umrtven. Tedy ani dividendy, ani investice. Což může vést k sekundárním problémům, pokud v mezidobí nějaká nová valná hromada sporné usnesení nezruší ještě dřív, než se u soudu zjistí, zda bylo podle práva nebo ne.A pak, možná, v době, jejíž hospodářské poměry si nedokáže představit ani ten nejdivočejší ekonomický vizionář, dojde na výplatu anebo na přesun prostředků do investic. V každém případě, jestli se nepodaří sehnat souhlas všech akcionářů společností ČEZ, a troufám si tvrdit, že zcela jistě ne, pak těšit se na dělení celého zisku je asi stejně reálné, jako těšit se na porci z medvěda, který se ještě vesele prohání po lese. V tomto případě tedy medvěda elektrického.