Čeho se bojí Kubera
Senátor a teplický starosta Jaroslav Kubera spojil svou kariéru s mocným kmotrem ODS Štěpánem Popovičem, který tuneloval teplické firmy. Kubera přitom kryje schodky městského rozpočtu z dalších a dalších privatizací městského majetku.
Výrok ekonomky Ilony Švihlíkové: „S gaunery se nevyjednává, gauneři se trestají,“ vzbudil v senátoru Kuberovi obavy. Chráněn imunitou označil vystoupení za nacistické. Podívejme se, čeho se vlastně bojí.
Kubera je v ODS považován za hrdinu. Bez problémů vyhrává komunální i senátorské volby. Teplice jsou vydávány za město bez dluhů a Kuberovi se daří držet se dál od korupčních kauz. Podívejme se ovšem blíže na Jaroslava Kuberu a místo jeho působiště.
Lounský rodák, bývalý komunista a vedoucí obchodního oddělení národního podniku Elektrosvit patřil od osmdesátých let mezi teplickou smetánku. Teplice byly v té době proslulé vekslováním, prostitucí, čachry mezi tamními firmami a komunistickou nomenklaturou. Na tom se nic nezměnilo ani po roce 1989.
Jaroslav Kubera okamžitě nastartoval svou politickou kariéru a stal se tajemníkem městského úřadu v Teplicích. V roce 1994 pak byl zvolen do zastupitelstva a následně se stává starostou. Tím je až dones. Od roku 2000 je pak také senátorem.
Důležitým bodem Kuberovy kariéry je spojení s faktickým zakladatelem PPF, nenápadným, ale o to mocnějším kmotrem ODS, Štěpánem Popovičem. Tento perestrojkový prominent KSČ byl na konci osmdesátých let jmenován stranou do funkce ředitele závodu Sklo Union Teplice a posléze se stává i generálním ředitelem podniku. To byla po sametové revoluci nejlepší pozice k získání kapitálu i moci.
Popovičovi se podařily v té době dva neuvěřitelné tunely. Nejprve vyvedl ze Sklo Unionu výdělečné provozy a ty nechal velmi výhodně zprivatizovat zahraniční firmou Glaverbel (nyní skupina AGC). Za to zůstal v jejím vedení. Druhým geniálním tahem bylo založení Prvního privatizačního fondu s kamarády Kellnerem,Vinklerem, Maděryčem a Přerostem. Tomuto spolku Popovič ze státního podniku Sklo Unionu půjčil 40 milionů korun a za to se stal jako soukromá osoba – tedy nikoli jako zástupce půjčující firmy – členem představenstva PPF.
Jaroslav Kubera měl vždy podporu Štěpána Popoviče, což bylo v Teplicích, kde na Glaverbelu závisela ekonomika zásadní mírou, velmi důležité. Zběsilá Kuberova privatizace takřka všeho pomohla generovat v Teplicích rezervní fondy, kterými se kryje vysoký schodek rozpočtu města – ten se již několik let pohybuje na úrovni 30 procent příjmů.
Ovšem netransparentní privatizace a správa vodovodů, kanalizace a hromadné dopravy připravila Teplice o možnost žádat na nové investice příspěvek od EU. Tuto ostudu Kubera vydává za svůj úspěch – nepotřebujeme peníze od EU, máme na to za své.
Přilepšit si díky této privatizaci dokázala rodina Popovičů, která reálně vede a nejspíš i vlastní Lázně Teplice v Čechách a.s. Ty byly postupně převzaty dvěma subjekty. Nejprve to byla naprosto netransparentní firma Spanet B.V. se sídlem v Amsterodamu, k níž se následně přidala PPF investiční holding a.s. Zajímavé je, že Spanet B.V. a skupina PPF sídlí ve stejné budově na Strawinskylaan v Amsterodamu. Jedná se evidentně o strukturu, jejímž cílem je vyhýbání se placení daní, převod prostředků na netransparentní účty v daňových rájích a zajištění anonymity vlastníků. Jak upozorňuje B. Unger ve své zprávě pro nizozemské ministerstvo financí: „Nizozemí je daňovým rájem a proto je náchylné na praní špinavých peněz.“
PPF investiční holding a.s., kousek z konglomerátu PPF, u jehož zrodu Popovič stál, se transformoval do RAVIN HOLDING a.s., jehož vlastníkem je JR HOLDINGS Ltd. sídlící v dalším evropském daňovém ráji, na Kypru. Shodou okolností ve stejné budově, ve stejném patře a ve stejných místnostech jako advokátní kancelář Antis Triantafyllides & synové, která nabízí registraci zahraničních společností a tzv. daňovou optimalizaci. Na Kypru je nejen možné snižovat daně a výhodně ukládat peníze, ale přes instituci trustů také zajistit naprostou anonymitu vlastníků.
Po té, co Kubera s Popovičem v radě lázní podpořili převzetí dvěma naprosto nejasnými vlastníky, přesunul se Kubera nakrátko do dozorčí rady, kterou brzy opustil, aby mohl zájmy lázní prosazovat na radnici bez podezření ze střetu zájmů. Řízení lázní převzali Popovičové, senior je předsedou správní rady, syn Radek se stal generálním ředitelem. Vzhledem k napojení PPF a následných organizací na Popoviče zůstává otázkou, kdo stojí za firmou Spanet B.V. Kuberovi rozhodně leží zájmy lázní na srdci, a tak se i přes vysoké schodky v rozpočtu rozhodl zrušit lázeňský poplatek a zvýšit tak zisky lázní odtékající do zahraničí.
Společenství s bývalými nomenklaturní kádry a tuneláři, podivné privatizace a vysoké schodky financované prodejem takřka všechno, co město má, mohou představovat kostlivce v Kuberově skříni. Poslední jeho výmysl, že bude vracet kupcům pozemků 50 – 75 procent z nákupní ceny, pokud na něm postaví obytný dům, je další originální nápad, který nemá ve světě obdoby, a je evidentní, komu asi nejvíce prospěje. A s ohledem na zlé teplické jazyky, které tvrdí, že z každé úspěšné privatizace tečou i příjemné provize, není divu, že teplického senátora slova Ilony Švihlíkové o trestání gaunerů tak vylekala.
A to i v tak letargickém prostředí, jakým zatím jsou Severní Čechy, mé rodné Teplicko a zdejší obyvatelé, o kterých již v osmdesátých letech básník zpíval:
„Hluboké úvahy koňovi necháme,
Za byt a za stravu, za oděv děláme.“
Ale i ve stínu Krušných hor platí: „Všeho do času!“
PRO DENÍK REFERENDUM
Výrok ekonomky Ilony Švihlíkové: „S gaunery se nevyjednává, gauneři se trestají,“ vzbudil v senátoru Kuberovi obavy. Chráněn imunitou označil vystoupení za nacistické. Podívejme se, čeho se vlastně bojí.
Kubera je v ODS považován za hrdinu. Bez problémů vyhrává komunální i senátorské volby. Teplice jsou vydávány za město bez dluhů a Kuberovi se daří držet se dál od korupčních kauz. Podívejme se ovšem blíže na Jaroslava Kuberu a místo jeho působiště.
Lounský rodák, bývalý komunista a vedoucí obchodního oddělení národního podniku Elektrosvit patřil od osmdesátých let mezi teplickou smetánku. Teplice byly v té době proslulé vekslováním, prostitucí, čachry mezi tamními firmami a komunistickou nomenklaturou. Na tom se nic nezměnilo ani po roce 1989.
Jaroslav Kubera okamžitě nastartoval svou politickou kariéru a stal se tajemníkem městského úřadu v Teplicích. V roce 1994 pak byl zvolen do zastupitelstva a následně se stává starostou. Tím je až dones. Od roku 2000 je pak také senátorem.
Důležitým bodem Kuberovy kariéry je spojení s faktickým zakladatelem PPF, nenápadným, ale o to mocnějším kmotrem ODS, Štěpánem Popovičem. Tento perestrojkový prominent KSČ byl na konci osmdesátých let jmenován stranou do funkce ředitele závodu Sklo Union Teplice a posléze se stává i generálním ředitelem podniku. To byla po sametové revoluci nejlepší pozice k získání kapitálu i moci.
Popovičovi se podařily v té době dva neuvěřitelné tunely. Nejprve vyvedl ze Sklo Unionu výdělečné provozy a ty nechal velmi výhodně zprivatizovat zahraniční firmou Glaverbel (nyní skupina AGC). Za to zůstal v jejím vedení. Druhým geniálním tahem bylo založení Prvního privatizačního fondu s kamarády Kellnerem,Vinklerem, Maděryčem a Přerostem. Tomuto spolku Popovič ze státního podniku Sklo Unionu půjčil 40 milionů korun a za to se stal jako soukromá osoba – tedy nikoli jako zástupce půjčující firmy – členem představenstva PPF.
Jaroslav Kubera měl vždy podporu Štěpána Popoviče, což bylo v Teplicích, kde na Glaverbelu závisela ekonomika zásadní mírou, velmi důležité. Zběsilá Kuberova privatizace takřka všeho pomohla generovat v Teplicích rezervní fondy, kterými se kryje vysoký schodek rozpočtu města – ten se již několik let pohybuje na úrovni 30 procent příjmů.
Ovšem netransparentní privatizace a správa vodovodů, kanalizace a hromadné dopravy připravila Teplice o možnost žádat na nové investice příspěvek od EU. Tuto ostudu Kubera vydává za svůj úspěch – nepotřebujeme peníze od EU, máme na to za své.
Přilepšit si díky této privatizaci dokázala rodina Popovičů, která reálně vede a nejspíš i vlastní Lázně Teplice v Čechách a.s. Ty byly postupně převzaty dvěma subjekty. Nejprve to byla naprosto netransparentní firma Spanet B.V. se sídlem v Amsterodamu, k níž se následně přidala PPF investiční holding a.s. Zajímavé je, že Spanet B.V. a skupina PPF sídlí ve stejné budově na Strawinskylaan v Amsterodamu. Jedná se evidentně o strukturu, jejímž cílem je vyhýbání se placení daní, převod prostředků na netransparentní účty v daňových rájích a zajištění anonymity vlastníků. Jak upozorňuje B. Unger ve své zprávě pro nizozemské ministerstvo financí: „Nizozemí je daňovým rájem a proto je náchylné na praní špinavých peněz.“
PPF investiční holding a.s., kousek z konglomerátu PPF, u jehož zrodu Popovič stál, se transformoval do RAVIN HOLDING a.s., jehož vlastníkem je JR HOLDINGS Ltd. sídlící v dalším evropském daňovém ráji, na Kypru. Shodou okolností ve stejné budově, ve stejném patře a ve stejných místnostech jako advokátní kancelář Antis Triantafyllides & synové, která nabízí registraci zahraničních společností a tzv. daňovou optimalizaci. Na Kypru je nejen možné snižovat daně a výhodně ukládat peníze, ale přes instituci trustů také zajistit naprostou anonymitu vlastníků.
Po té, co Kubera s Popovičem v radě lázní podpořili převzetí dvěma naprosto nejasnými vlastníky, přesunul se Kubera nakrátko do dozorčí rady, kterou brzy opustil, aby mohl zájmy lázní prosazovat na radnici bez podezření ze střetu zájmů. Řízení lázní převzali Popovičové, senior je předsedou správní rady, syn Radek se stal generálním ředitelem. Vzhledem k napojení PPF a následných organizací na Popoviče zůstává otázkou, kdo stojí za firmou Spanet B.V. Kuberovi rozhodně leží zájmy lázní na srdci, a tak se i přes vysoké schodky v rozpočtu rozhodl zrušit lázeňský poplatek a zvýšit tak zisky lázní odtékající do zahraničí.
Společenství s bývalými nomenklaturní kádry a tuneláři, podivné privatizace a vysoké schodky financované prodejem takřka všechno, co město má, mohou představovat kostlivce v Kuberově skříni. Poslední jeho výmysl, že bude vracet kupcům pozemků 50 – 75 procent z nákupní ceny, pokud na něm postaví obytný dům, je další originální nápad, který nemá ve světě obdoby, a je evidentní, komu asi nejvíce prospěje. A s ohledem na zlé teplické jazyky, které tvrdí, že z každé úspěšné privatizace tečou i příjemné provize, není divu, že teplického senátora slova Ilony Švihlíkové o trestání gaunerů tak vylekala.
A to i v tak letargickém prostředí, jakým zatím jsou Severní Čechy, mé rodné Teplicko a zdejší obyvatelé, o kterých již v osmdesátých letech básník zpíval:
„Hluboké úvahy koňovi necháme,
Za byt a za stravu, za oděv děláme.“
Ale i ve stínu Krušných hor platí: „Všeho do času!“
PRO DENÍK REFERENDUM