Za komunistů jsem si vždycky říkal, že „až se to otočí“ (v což jsme si ale ani netroufali doufat), dostanou se na vedoucí místa ve vládě i jinde odborníci a nebude záležet na příslušnosti ke Straně. To, že se mi tahle (asi naivní) naděje nesplnila, patří k mým několika málo velkým zklamáním z polistopadového vývoje.
Dnes bych si dovolil jen rekordně krátký přípodotek inspirovaný současným bojem našeho p. presidenta za věc svobody proti environmentalistickým nepřátelům trhu a různým Al Gorům.
V tisku (především v Hospodářských novinách) se v poslední době objevilo několik článků o zřejmě zásadní reformě organizace a financování českého výzkumu a vývoje (VaV), jejíž návrh připravuje vládní Rada pro VaV. Ačkoli zatím žádný oficiální návrh zveřejněn nebyl, leccos se proslýchá, protože na návrhu samozřejmě pracuje řada lidí z akademické obce.
Musím přiznat, že mě úplně nadchla možnost, že by se příštím prezidentem stal Václav Pačes. Znám ho už více než dvacet let jako výborného vědce a hlavně opravdu „fajn člověka“, velkorysého, přímého, přátelského.
Dnes promluvím opět na zcela nevědecké téma, a tedy neodborně a amatérsky, takže asi dám příležitost k obvyklým kultivovaně formulovaným výtkám mnoha diskutujícím.
Minulý týden jsem se po týdnu stráveném v zahraničí na konferenci vracel domů. V letadle jsem se po týdnu abstinence dostal opět k českým novinám (MFD). Bylo to jako osvěživý doušek čersvé vody.