Ačkoli to mnozí u nás neradi slyší, nový francouzský prezident to řekl bez obalu a správně.
Nedávno jsem zde zveřejnil první díl této zamýšlené minisérie; setkal se jako vždy s nadšeným přijetím Pepy Řepy i dalších diskutujících mých příznivců.
Nyní tedy díl druhý.
********************
Loňský výsledek britského referenda o opuštění EU jsem od počátku považoval za tragédii. Odpůrci EU zvítězili jen malým rozdílem a zjevně do značné míry proto, že nebyli informováni o důsledcích případného odchodu z EU. Hlavní britské politické strany se v předvolební kampani vyjadřovaly převážně pro setrvání v EU. Toto bylo i stanovisko tehdejšího premiéra Camerona a ministryně vnitra Mayové. Vzhledem k tomu, že výsledek referenda nebyl pro vládu právně závazný, doufal jsem, že se politici zachovají racionálně a alespoň odloží rozhodnutí do doby, než budou vyjasněny všechny aspekty případného odchodu z EU a nakonec se rozhodnou, že neuposlechnou problematického „hlasu lidu“. Spoléhal jsem na to, že Britové jsou racionálním národem. Nicméně nestalo se – politici z obou hlavních stran řekli, že vůle lidu musí být respektována, i kdyby to mělo zemi jakkoli těžce poškodit.
Před sedmi lety jsem tady publikoval jakýsi souhrn svých politických názorů ve formě programu fiktivní nové politické strany .
Rozhodl jsem se nyní provést něco podobného v trochu jiné formě; níže tedy stručně uvádím (asi i sám pro sebe) své názory na některé aktuální otázky.