Václav Krása

17. 12.

Politik se může mýlit, ale nesmí vědomě lhát.

Václav Krása Přečteno 4228 krát

Hospodářské noviny v úterý 16. prosince uvedly v článku „Julínkovy poplatky se budou měnit“ velmi zajímavé číslo. K 6. prosinci bylo podle VZP jen 5300 lidí, kteří překročili strop pěti tisíc korun za rok, který měl být pro každého ochranou proti nadměrným výdajům. I když se připočtou pojištěnci, kteří překročili limit z ostatních pojišťoven, je jisté, že jich nebude ani zdaleka deset tisíc.

Zajímavé jsou i další údaje. Ukazuje se, že lidé díky poplatkům nemarodí méně, ale naopak. „Podle statistického úřadu letos výdaje za zdravotnictví rekordně stouply a lidé celkem zaplatí přes 35 miliard, o třetinu víc než loni. Nejen kvůli poplatkům, ale i díky tomu, že chodí méně k lékaři a levné léky si kupují ze svého.“ (HS 16.12.08). Limit nechrání proto, že se do něj počítá jen nejlevnější doplatek na lék od firmy, která prodává léčivou látku pod konkrétním názvem. Na většinu léků je však velký doplatek, který se do limitu nepočítá. Dále se do ročního limitu nepočítají poplatky 60 korun za den v nemocnici a poplatek 90 korun za pohotovost.
Jedním z hlavních argumentů při spuštění reformy zdravotnictví – zavedení poplatků ve zdravotnictví bylo, že pětitisícový limit bude chránit chronicky nemocné a lidi, kteří mají nízké příjmy a výdaje na zdravotnictví by je mohly nepřiměřeně zatěžovat. Pan ministr T. Julínek a další představitelé ministerstva zdravotnictví uváděli, že bude 150 až 250 tisíc lidí, kterým budou zdravotní pojišťovny, po překročení limitu, vracet peníze. Ti „chudší“ z nás měli zaplatit maximálně pět tisíc korun ročně. Již tehdy jsem prohlásil, že uváděná čísla nejsou správná, a že systém poplatků je nastaven tak, aby právě ti nejvíce nemocní zaplatili do systému nejvíc. Odhadl jsem, že pojišťovny vrátí finanční prostředky maximálně 50 tisícům lidí.

Považuji za nezbytné připomenout tuto diskusi v souvislosti s aktuálními údaji o počtu lidí, kteří překročili zmiňovaný limit. Ukazuje se jak neseriózně pan ministr Tomáš Julínek a ostatní představitelé ministerstva jednají s občany této země. Pracovníci ministerstva museli již tehdy mít propočítáno, že většině pojištěncům zdravotní pojišťovny nebudou žádné finanční prostředky vracet. Kdo se trochu orientuje v systému zdravotnictví tak musel již tehdy vědět, že systém zdravotních poplatků je nastaven špatně a vůbec neodpovídá evropskému standardu. Svědčí to o jednom, pan ministr zdravotnictví a jeho lidé vědomě občanům lhali. Domnívám se, že politik se může mýlit, ale neměl by nikdy vědomě lhát. Pokud se toho dopustí, měl by na svou funkci rezignovat.

Obdobnou lží je tvrzení, že poplatky způsobily, že je více peněz na léčbu onkologicky nemocných pacientů. Je to klasická ukázka podprahového působení na občany. Když někdo uslyší „onkologický pacient“ tak si ihned představí dramatické onemocnění a vůbec si neuvědomí, že ho někdo obelhává. Zdravotní pojišťovny mají desítky miliard korun přebytků na svých fondech a kdyby byl jakýkoli nedostatek finančních prostředků na onkologickou léčbu tak je možné tyto prostředky použít. Peníze z poplatků nejdou na žádnou léčbu, ale jsou použity na mzdy a režii zdravotnických zařízení. Neseriózní argumenty svědčí o neserióznosti toho kdo je používá a také o neserióznosti věci, kterou jimi obhajuje.

01. 12.

Změna podle Pavla Béma

Václav Krása Přečteno 4545 krát

Národní rada osob se zdravotním postižením ČR má rozvinutou strukturu a tak jedná o problematice osob se zdravotním postižením nejen na celorepublikové úrovni, ale také na úrovni krajské. Takže občas jednáme s představiteli státu, ale častěji s vrcholnými představiteli jednotlivých krajů, protože řada kompetencí v této oblasti je dnes záležitostí regionální politiky.

V Praze dnes řešíme dva základní problémy, a to systém dotací pro poskytovatele sociálních služeb a dopravu osob se zdravotním postižením speciálními mikrobusy. Protože se již delší dobu nedaří v těchto věcech postoupit, usilujeme již několik měsíců o schůzku s primátorem Prahy Pavlem Bémem. Se sekretariátem pana primátora si dopisujeme již od srpna.

Na začátku listopadu se předsedkyni Pražské krajské rady osob se zdravotním postižením ing. Janě Hrdé podařilo domluvit se sekretariátem pana Béma schůzku na začátek prosince s tím, že schůzky se vedle paní Hrdé zúčastním také já, jako předseda Národní rady osob se zdravotním postižením ČR. Po týdnu bylo paní Hrdé oznámeno, že schůzka se překládá na 17. prosince a pan primátor se sejde pouze s ní, a nechce, abych se schůzky účastnil já. Paní Hrdá logicky tuto podmínku odmítla s argumentací, že jsem byl demokraticky zvolen za představitele lidí se zdravotním postižením, a tudíž nevidí důvod pro takovou podmínku. Poté byla schůzka ze strany pana primátora zrušena.

Musím říci, že s takovým přístupem jsem se ještě nesetkal. Jsem přesvědčen o tom, že politik musí respektovat skutečnost, že občanské iniciativy mají demokraticky zvolené představitele a je jeho údělem, ale i povinností s nimi jednat. Nerespektování tohoto pravidla svědčí o povýšeneckém smýšlení o neschopnosti komunikace.

Ve svojí práci se zcela běžně setkávám s ministry, hejtmany krajů, vysokými představiteli statní správy, samosprávy, podnikatelských struktur a občanských iniciativ. V Praze je řada neřešených problémů, které tíží komunitu lidí se zdravotním postižením. Bohužel musím konstatovat, že komunikace s vedením Prahy je nejhorší ze všech regionů. Je to smutné konstatování vzhledem komu, že nejvyšší představitel Prahy se prezentuje jako hlasatel změny. Pokud způsob komunikace pana Béma je znamením oné změny, tak nám bůh, ale hlavně ODS, buď milostiv.

Archiv článků: prosinec 2008

Politik se může mýlit, ale nesmí vědomě lhát.

Změna podle Pavla Béma

Blogeři abecedně