Václav Krása

13. 09.

Asi jsem xenofobní.

Václav Krása Přečteno 4248 krát

V posledních měsících je pravděpodobně nejvíce užívaným slovem „xenofobní“, a to zásadně v negativním smyslu. To znamená, že xenofobní člověk je zlý, nepřející a ostatní lidé by se s ním neměli vůbec stýkat. Proto jsem přivítal slova pana profesora Cyrila Höschla, který ve čtvrtečních „Událostech a komentářích“, odborně vysvětlil, co znamená spojení slov „xenos“ a „fobie“ – strach z neznámého.
Každý živočich má strach z neznámého a lidé jej sdílejí také. Máme obyčejný strach před významnou událostí v rodině, před nemocí, z toho, aby se našim blízkým něco nestalo apod. Obava z neznámých věcí je přirozenou obranou, která pomáhá živočichům přežít neočekávané události. Samozřejmě, že existuje i patologická xenofobie jako psychiatrická diagnóza, ale to je jiná záležitost.
Obdobně strach z neznámého mají i větší společenství, která jsou charakterizována společným jazykem, historií, hranicemi územím apod., který jim také pomáhá přežít nepříznivé období. Mnoho politiků a bohužel většina médií používá však slovo xenofobní jako bič na občany, s tvrzením, že jsou vůči současné migrační vlně netolerantní a lpí pouze na svém blahobytu a pohodlíčku.
Celá diskuse je velmi zploštělá na počet imigrantů, kvóty a naší schopnost uživit a začlenit několik tisíc přistěhovalců z arabských zemí. Politici a média používají falešné argumenty, aby nás přesvědčili, jak blahodárné bude pro nás a naši společnost, když přijmeme několik tisíc těchto lidí. Jednou tvrdí, že migranti jsou vzdělaní, podruhé, že přicházejí z prostředí, kde byla civilizace, když u nás byla ještě doba železná, potřetí, že potřebujeme omladit společnost apod.
Pokud jde o vzdělání, věřím tomu, že někteří migranti mají vzdělání, ale protože neumí jazyk, neznají naše reálie, mohou jen velmi obtížně svoje vzdělání uplatnit. Úplně falešný je argument, že migranti jsou z oblastí, kde již před tisíciletími byla vyspělá kultura. Tady platí, ono známe „Historia, magistra vitae“. Žádná civilizace netrvá věčně. Historie nám ukazuje, že mezi jednotlivými civilizacemi není žádný kontinuální vývoj. Vždy po zániku jedné vyspělé civilizace došlo k obrovskému propadu úrovně života. Lze to ilustrovat na zániku „Říma“. Evropa navázala na antiku až po osmi nebo devíti stoletích. Proto dnešní Syřané a Iráčané nemají nic společného s Asýrií, Babylonií či Sumerskou říší.
V současné migrační krizi nejde až tolik o počet uprchlíků z arabských zemí, jako o to co tito lidé přinášejí do našeho civilizačního prostoru. Jejich mnoha generační zkušenosti, zvyky, způsob chování, ale i civilizační paměť jsou zcela odlišné od zkušeností a zvyklostí evropských národů. A právě to je ten základní problém. V poslední době se ukazuje, že přistěhovalci z muslimských zemí si přinášejí všechny atributy svojí civilizace a chtějí je prosazovat v novém prostředí. Je to logické, protože když to nebudou dělat, budou zcela vykořeněni, ztratí svojí historickou paměť a v dalších generacích může dojít k obrovské krizi identity s neblahými důsledky pro Evropu.
Naše země, Maďarsko, Slovensko, ale i Polsko jsou v současné době vnímány jako země s xenofobními tendencemi před imigrací muslimského obyvatelstva. Myslím si, že je skutečně pravda, že obyvatelé těchto zemí mají obavy z přílivu těchto lidí. Všechny tyto, poměrně malé národy, mají historickou paměť, kdy byly ve velkém ohrožení. Velká část Maďarska byla po několik století okupována Osmanskou říší, Slovákům hrozilo pomaďarštění, náš jazyk málem zahynul poněmčením a Polsko bylo dlouho rozděleno. Tyto zkušenosti je nutně vedou k nedůvěře a opatrnosti vůči všemu cizímu. Je to přirozený obranný mechanismus, (obava z neznámého - xenofobie), který všem těmto národům pomohl přežít nepříznivé doby. Je však s podivem, že především v naší zemi velká část elit a ještě větší část médií vůbec o této přirozené obavě nechce nic slyšet, neguje jí a každého, kdo se o ní zmíní, hned nálepkuje.
Tato skutečnost by si asi zasluhovala analýzu. Je to možná také tím, co jsem nedávno četl. Po třicetileté válce utekla z Čech téměř veškerá domácí šlechta. Tím jsme se stali tak trochu plebejským národem, který si však zachovává základní instinkty. Současné naše elity jsou potažmo tzv. rychlokvašky, nebo nejsou ryze domácí. Proto jim možná chybí schopnost vcítit se do myšlení většiny národa a nebát se hájit národní zájmy. Přenechávají tak prostor existencím, které si na tématu migrace budují politický program.
Není však pravda, že bychom nechtěli pomáhat potřebným. Migrace z Ukrajiny nám nevadí, protože tito imigranti přicházejí z civilizační oblasti podobné té naší. Nemáme problém s imigrací z Vietnamu. Jejich civilizační základ je jiný, ale oni neprosazují svůj způsob života v naší společnosti a velmi dobře se asimilují. U islamistů je však situace zcela jiná a naše i evropské politické elity před touto skutečností zavírají oči.
Islám je živé náboženství, které už mnoho let expanduje. I křesťanství si touto zkušeností prošlo, kdy bylo také šířeno ohněm a mečem. V islámském prostoru nyní probíhá náboženská válka, kterou Evropa zažila v 17. století. Politické chyby EU a USA destabilizovaly některé arabské země a uvolnily síly, které rozpoutaly nekontrolovatelné konflikty.
Z těchto důvodů je nepochopitelné chování Německa, Francie a Evropské komise, které svými politickými kroky podněcuje příliv dalších uprchlíků z rizikových regionů. Přinášejí nám nestabilitu, prosazují svoje náboženské a společenské normy v našem prostoru. Evropské země, které volně propouštějí tisíce migrantů svým územím, porušují základní ustanovení Schengenské smlouvy.
Je nezbytné také vnímat poslední kroky Evropské kroky, která de facto nařizuje členským zemím, jak mají postupovat v této krizi. K tomu nemá žádné oprávnění. Zdá se, že Evropská komise chce na krizi posílit svoje postavení. Je to nebezpečný trend, který by vedl k posílení moci evropské byrokracie a snížení úlohy volených orgánů, ale především zmenšení vlivu demokratických struktur členských zemí.
Jak dále v migrační krizi postupovat se již vyslovilo několik politiků, ale Německo, Francie, Evropská komise a někteří další nechtějí k řešení situace přistoupit a téměř pasivně přihlížejí na nekončící proud uprchlíků. Je zřejmé, že bez důrazného politického či silového zklidnění situace v bojujících oblastech, razantního boje proti pašerákům lidí, výrazné finanční a materiální podpory uprchlických táborů v Turecku, Libanonu a Jordánsku a přenesení azylového řízení mimo Schengenský prostor, nelze zastavit migrační proud. Je to tudíž na politicích a je s tím nepochybně spojena i jejich politická budoucnost.
Pokud nebudou výše uvedené kroky urychleně realizovány, potom mám obavu z toho, co v příštích letech čeká naší zemi i celou Evropu. Mám obavy z neznámého, tudíž jsem asi xenofobní.

06. 09.

O pomoc se žádá, ale nelze jí vynucovat.

Václav Krása Přečteno 4689 krát

Ve čtvrtek obletěla svět fotografie utopeného syrského dítěte na řeckém ostrově Kos. Každá smrt je strašná, a pokud jde o dítě, tak je to vždy velmi bolestné. V mediálním světě však platí jakési nepsané pravidlo, že fotky zemřelých dětí se nezveřejňují. Můžeme to sledovat např. u zpráv o dopravních nehodách, válečných konfliktech, apod.
Je legitimní otázkou, proč v tomto případě bylo toto pravidlo porušeno? Možná proto, aby v nás byl vyvolán pocit viny za jeho smrt, protože Evropané nedostatečně pomáhají migrantům v jejich cestě „za lepším životem“. Fotografie měla vyburcovat veřejné mínění ke změně postoje k migrační vlně a evropským politikům přidat další náboje do jejich kampaně na přerozdělovací kvóty a vytváření tlaku na „odbojné“ státy. Kdo sleduje poslední vývoj v mainstreamových médiích ve věci migrační vlny, musí nabýt přesvědčení, že zapadá přesně do popisu scénáře, jak manipulovat veřejným míněním, který je dobře popsán na http://aeronet.cz/news/jak-funguji-ceske-medialni-agentury-pro-pruzkum-verejneho-mineni-exkluzivni-vypoved-zamestnance-o-praktikach-spin-doctoringu-planovani-vysledku-pruzkumu-prefabrikace-volebnich-preferenci-ovlivnov/. Je zřejmé, že je potřeba ještě více vybičovat naše emoce, abychom přestali racionálně posuzovat celou situaci a ptát se proč se všechno děje.
Nikdo si nepoložil otázku, zda vůbec bylo nutné vystavovat dítě takovému nebezpečí? Kde je odpovědnost rodičů za život dítěte? Rodina utopeného dítěte přeplouvala z Turecka, což je bezpečná země a lidem, kteří utíkají před válkou, poskytuje bezpečí a základní prostředky na přežití a přečkání období nebezpečí. Stát se to u nás, tak budou rodiče dítěte pravděpodobně vyšetřováni, že vystavili dítě nebezpečné situaci a zbytečně ohrozili jeho život.
Dnes je zřejmé, že většina lidí z Blízkého východu utíká do Evropy především před chudobou. Je to určitě legitimní důvod, ale ten nezavazuje jednotlivé státy, aby takové migranty přijímaly. Ostatně Úmluva OSN o právním postavení uprchlíku rozlišuje uprchlíky na ekonomické, válečné a politické. Většina členských států zcela rezignovala před přísným rozlišováním, o jaké uprchlíky se jedná a dopouští se tím protiprávního jednání. Schengenská smlouva v čl. 5 stanoví, kdo může překročit vnější hranice společného prostoru. Do schengenského prostoru nesmí vstoupit žádná osoba bez dokladů a víza. Pokud to některá země umožní z humanitárních či jiných důvodů, nesmí tyto osoby pouštět do jiných členských zemí. Když Maďarsko zkusilo dodržovat Schengenskou smlouvu, tak pod tlakem EU a náporem migrantů, muselo rezignovat.
Je potřeba jasně říci, že nemáme žádnou povinnost vůči ekonomickým migrantům. Nejsme ani odpovědni za destabilizaci situace v Libyi, Sýrii a dalších arabských zemích. Ty státy, které se snažily importovat naše pojetí demokracie do těchto států, nesou velký díl odpovědnosti, ale tento fakt téměř žádný politik neřekne nahlas. Představa některých politiků, ale i medií, že se s utečenci podělíme o svoje bohatství a tím problém vyřešíme, je zcela mylná. Je tomu přesně naopak. Podle všeho tvoří utečenci především ti schopnější, kteří mají peníze na zaplacení cesty do Evropy. Evropané, bičováni médii si vůbec neuvědomují, že umožněním ekonomické migrace z arabských zemí velmi oslabují původní země, odkud imigranti přicházejí. Je to dobře popsáno v přednášce „Imigrace, světová chudoba a kuličky“. https://www.youtube.com/watch?v=Q9OHapuhzs4&feature=youtu.be.
V rámci této migrační krize je velmi poučné sledovat jednání špiček EU. Ačkoliv se již na summitu v dubnu 2015 členské země dohodly na společné akci proti převaděčům uprchlíků ve Středozemním moři, do dnešního dne se ani jedna akce neuskutečnila. Na červnovém summitu se evropské země shodly na zřízení azylových táborů ve vstupních zemích schengenského prostoru a zase nic. Ukazuje se, že Evropská komise a její orgány jsou, vůči emigrantské vlně, zcela paralyzovány. Nejsou schopny žádné akce. Přerozdělovací kvóty jsou čiré zoufalství. Čím více imigrantům umožníme pobyt v Evropě, tím více se jich dá z Afriky na cestu k nám. Pokud dostanou ekonomičtí utečenci azyl v Evropě, tak podle Úmluvy o právním postavení uprchlíků, mají právo požádat o azyl i pro svoje rodinné příslušníky. Co pojem „rodinný příslušník“ pro arabské migranty znamená, se můžeme jen dohadovat.
Současná migrační vlna není způsobena jen válečnými konflikty v některých zemích, ale také vysycháním oblast tzv. Sahelu, což je pás Afriky táhnoucí se od západu k východu pod Saharou a žije zde asi 60 mil. lidí. Proto je pro nás životně důležité, aby se země EU co nejdříve dohodly, jak těmto zemím pomoci na jejich území a jak zabránit pašerákům lidí v jejich činnosti. Pokud se tak nestane, začnou si nutně jednotlivé země chránit svoje území svými vlastními prostředky a podle svého rozhodnutí.
Současný stav, kdy se do Evropy valí statisíce migrantů, aniž bychom vůbec tušili co je to za lidi, je neudržitelný. Tito lidé jsou stále více přesvědčeni, že je naší povinností je přijmout, živit je a zajistit jim bydlení a práci. Dnes si již migranti svým počtem vynucují naší pomoc. Je potřeba jim však důrazně sdělit, že pomoc si nelze vynucovat.

Archiv článků: září 2015

Asi jsem xenofobní.

O pomoc se žádá, ale nelze jí vynucovat.

Blogeři abecedně