Václav Krása

11. 10.

Co to vlastně jsou ty „Evropské hodnoty“?

Václav Krása Přečteno 4942 krát

Zastánci přijímání imigrantů neustále tvrdí, že je nezbytné, abychom pomohli utečencům, protože jejich odmítnutím bychom popřeli základní evropské hodnoty. Přiznám se, že této argumentaci příliš nerozumím. Nevím, zda se Evropa stala tím čím je proto, že strpěla, aby kdokoliv, bez dokladů, překročil hranice cizího státu a tvrdil, že je povinností onoho státu se o něj postarat. Tito „sluníčkáři“, mají asi na mysli solidaritu. Vůbec si však nepřiznají, že jednou ze základních hodnot evropské civilizace je důraz na zákonnost, dodržování pravidel a nezneužívání systémů.
Solidarita je nepochybně velkou hodnotou, ale nesmí být zneužívána. Z probíhající migrační vlny je však stále více zřejmé, že se ve velkém počtu případů nejedná o případy, které si zaslouží naší pomoc a sounáležitost. Tito lidé ve většině utíkají z bezpečných zemí s představou, že je naší povinností se o ně postarat. Ti, kdo dnes přicházejí na evropský kontinent, nemají pocit sounáležitosti se zdejším kulturním dědictvím ani ho mít nechtějí. Přinášejí s sebou kulturu, jež se s naším kulturním prostředím nutně dostane do konfliktu. Přesto je po nás tato sounáležitost vyžadována.
Je nezbytné nahlas říkat, že arabští běženci považují naše hodnoty, jako jsou rovnoprávnost žen a mužů, nepřijatelnost trestu smrti, mrzačení lidí jako trest za porušení zákona, tolerantnost k ostatním náboženstvím, svobodu slova a další, za slabost. Za velkou hodnotu považujeme demokracii a svobodu volby, která nikdy v arabských zemích nebyla, tudíž neví co to je.
Místo hrdosti na hodnoty, zvyklosti, úsilí, jež nám zajistily ve všech smyslech bohatý život, podléhá Evropa stále více ideologii, která již nerozlišuje kulturní a sociální vymoženosti podle dosažené úrovně. Je to tzv. multikulturalismus, který chce smazat rozdíly mezi jednotlivými kulturami a společenstvími. Co z nás však zbude, když nebudeme hrdí na vlastní duchovní dědictví, na naší národní historii, na naši kulturu?
Jednotlivé evropské země mají tisíciletou historickou kontinuitu, kterou multikulturalisté relativizují a národní identitu nepovažují za hodnotu samu o sobě. V Evropě jsme se naučili, po mnoha krvavých válkách, spolu hovořit a dojednávat společné věci i přes národní a historické odlišnosti. To však neznamená, že na tyto odlišnosti budeme absentovat. To by byla zásadní chyba. Je však jisté, že právě národní a historické odlišnosti považují někteří politici za překážky svých vizí.
Podle všech signálů se zdá, že sociálním inženýrům v Bruselu se velmi hodí současná uprchlická krize. Možná, že jí chtějí využít k dalšímu potlačení národních identit, rozředit arabskými utečenci naše hodnoty a historické souvislosti. Evropa by potom nebyla společenstvím států a národů, ale byla by společenstvím lidí bez kořenů, národního a historického ukotvení. Taková společnost by se lépe ovládala, a byla by asi výhodná pro nadnárodní korporace, protože by nemusely přizpůsobovat svoje zboží jednotlivým národním specifikám.
Tomuto procesu velmi pomáhá tzv. politická korektnost, kdy se bojíme nazývat věci pravými jmény, abychom se protistrany nějak nedotkli. Je to další naše slabost, kterou vhodně využívají multikulturalisté k prosazení svých zájmů. Je to jedno z největších nebezpečí pro svobodu jednotlivce a ochranu národních zájmů.
V rámci politické korektnosti se bojíme například říci, že mnozí k nám neutíkají ze strachu nebo z bídy, protože Alžírsko, Libye, Irák či Sýrie nejsou žádné chudé země. Mohly by být nebo už byly značně bohaté z prodeje ropy. Proč tedy většina z těchto států je na tom tak špatně? Není to proto, že tam vládne arabská společenská kultura? A nyní přicházejí do Evropy a přinášejí s sebou tutéž kulturu. Bojíme se říci, že kultura, která neuznává rovnost pohlaví, víry, ale uznává mrzačení a zabíjení lidí, není naší kulturou.
Muslimové se svého způsobu života nikdy nevzdají, což je mnohokrát prokázáno. Je tudíž povinností celé euroatlantické civilizace bránit pronikání jejich způsobu života do našeho prostředí.

04. 10.

Vládní podraz.

Václav Krása Přečteno 2824 krát

dle informací, které byly zveřejněny v médiích, neschválila vláda, na svém jednání o návrhu státního rozpočtu na rok 2016, navýšení prostředků kapitoly MPSV ČR o 1 mld. Kč určených na zvýšení příspěvku na péči pro závislé osoby. Následně prohlásila paní ministryně Michaela Marksová, že stáhne projednávání novely zákona o sociálních službách, který kodifikuje zvýšení příspěvku na péči.
Poslední jednání o zvýšení příspěvku na péči se uskutečnilo dne 21. července 2015. Jednání se účastnili premiér, ministryně práce a sociálních věcí, ministr financí a já za NRZP ČR. Jednání bylo složité. Ministryně práce a sociálních věcí představila návrh na zvýšení příspěvku o 10 % od 1. července 2016. Ministr financí vyslovil názor, že je možné zvýšit příspěvek maximálně o 5 % a na tomto návrhu setrval. Důrazně jsem uvedl, že nižší valorizace příspěvku na péči pod 10 % je pro nás nepřijatelná, protože příspěvek na péči nebyl od roku 2007 valorizován. Na závěr jednání uložil předseda vlády ministryni Marksové, aby připravila variantní návrh zvýšení příspěvku na péči od 1. 7. 2016 o 5 % a o 10 %. Na základě tohoto rozhodnutí připravila paní ministryně novelu zákona o sociálních službách, kde právě probíhá proces vypořádání připomínek a zákon by měla projednat vláda.
Rozhodnutí vlády o nezvýšení příspěvku, kdy se o této věci jednalo od začátku letošního roku, nelze nazvat jinak než podrazem na pečující rodiny. Přitom ministři dobře vědí, že situace těchto rodin je rok od roku horší. Nikdo se o jejich problémy nezajímá. Příspěvek na péči nebyl nikdy valorizován. Tyto rodiny se propadají do stále větší bídy.
Co vede členy vlády, že jsou tak bezcitní vůči této skupině lidí? Je to asi jedině povědomí o tom, že tyto rodiny nejsou schopny se účinně bránit, vyvolat demonstrace a výrazně změnit volební průzkumy. Jinak si to nedovedu představit.
Pokud tomu tak skutečně je, potom je situace opravdu špatná. V takovém případě vláda nevládne ve prospěch lidu, ale jen ve prospěch silných lobbistických skupin. Kdo má silnější lokty, kdo může více přinést voličských hlasů, ten je pro členy vlády důležitý. Rozhodnutí vlády ještě ukazuje na jeden aspekt. Tady se jasně ukázalo, jaké postavení ve vládě má ministryně Marksová, když si nedokázala obhájit tuto jasnou potřebu. Totéž platí o předsedovi vlády. Svým rozhodnutím, aby paní ministryně připravila variantní návrh valorizace příspěvku na péči, souhlasil s jeho zvýšením. Jak je vidět, pan Babiš mu to zakázal a pan premiér vzal svoje slovo zpět. To je velká bída!

Archiv článků: říjen 2015

Co to vlastně jsou ty „Evropské hodnoty“?

Vládní podraz.

Blogeři abecedně