Jedním z hlavních témat současnosti je určitě korupce. Je vnímána především jako selhání politiků či úředníků při nejrůznějších výběrových řízeních. Domnívám se však, že dnes již nejde jenom o vlastní výběrová řízení. Zásadní problém spatřuji v činnosti, kterou jsem si sám pro sebe nazval „systémovou korupcí“. Systémovou korupci spatřuji v projektech, které jsou koncipovány jenom proto, aby určité subjekty či skupiny subjektů, realizovaly projekty, které jsou zbytné nebo, které lze realizovat organizačně i věcně zcela jiným způsobem. Samozřejmě, že je nutné u takovýchto projektů ošetřit také otázku výběrových řízení, aby vymyšlený projekt realizoval předem dohodnutý subjekt. Vlastní výběrová řízení u takových projektů však nemají ten hlavní korupční potenciál, ale zásadní je, aby byla prosazena myšlenka a vlastní realizace zbytného projektu. To je ten hlavní korupční potenciál. Jedná se zpravidla o projekty s vysokými výdaji z veřejných zdrojů.
Jedním z největších takovýchto projektů je, dle mého názoru myšlenka zavedení Karty sociálních systémů. Je to systém, který byl schválen zákony v rámci tzv. sociální reformy v letošním roce a postupně bude zaváděn v následujících letech. Je vysoce sofistikovaný a jeho přínos pro iniciátory tohoto systému není okamžitý, a tudíž není ani dnes postižitelný. Odhalení skutečných důvodů prosazování Karty sociálních systémů pomohla spíše náhoda, kdy se najednou objevily informace o firmě iDTAX s. r. o. Tato společnost produkuje elektronické účtenky pro sociálně slabé. Jejími zakladateli byli dnešní ministr práce a sociálních věcí pan Jaromír Drábek a jeho I. náměstek Vladimír Šiška. Po nástupu do funkcí „prodali“ iDTAX. Dnes firmu vlastní akciová společnost Vítkovice, která má, jak je v ČR v takových případech zvykem, akcie „na doručitele“.
O co vlastně jde u Karty sociálních systémů? Všichni občané v hmotné nouzi, osoby se zdravotním postižením, lidé odkázaní na péči jiných osob, nezaměstnaní, ale i maminky na mateřské dovolené či rodiny s dětmi, by napříště měli státní příspěvky dostávat jen na speciální platební kartu, tzv. Kartu sociálních systémů. O rok později by se počet držitelů karty mohl rozšířit i o všechny typy důchodů. Nový systém je prezentován tak, že přinese značné úspory. Vůbec se však neuvádí obrovské vstupní investice a především dlouhodobé transakční náklady.
Systém Karty sociálních systémů vytváří prostředí pro dlouhodobé příjmy pro předem určené subjekty. Prvním subjektem je Česká spořitelna a. s., která vyhrála výběrové řízení na vydávání karet a vedení plateb. Karty by měla resortu dodávat zdarma. Stát sice nebude vítězovi nic platit, ale ten bude benefit získávat jako procento z plateb uskutečněných prostřednictvím karty. Takže například poskytovatelé sociálních služeb nedostanou celých sto procent příspěvku na péči. Lze odhadnout, že ročně by mohli přijít o částku dvou set až tří set milionů korun. V době, kdy se neustále dotace do této oblasti snižují, to je zásadní problém. Pokud by se však podařilo prosadit, že systém bude spravovat, prostřednictvím karet také výplatu důchodů, je benefit pro vybranou banku obrovský. Tato banka by během roku spravovala objem asi 450 mld. Kč, tedy více než jednu třetinu státního rozpočtu. To samozřejmě přináší obrovské zisky pro Českou spořitelnu. Procenta bance poplynou i za nákupy zboží prostřednictvím karty a nadstandardní služby, které může držitelům v neomezené míře nabízet.
Při jednáních o Kartě sociálních systémů se sice podařilo jejím odpůrcům (mezi něž se řadím), že karty nebudou, kromě hmotné nouze, povinné, ale to je jen otázka času. Myslím si, že již v roce 2012 bude snaha, aby zákon byl změněn a karty byly povinné pro všechny, kteří jsou příjemci sociálních dávek. Zisk pro iniciátory této myšlenky je závislý na množství osob, které bude obsluhovat.
Druhým benefit z Karty sociálních systémů bude pro firmu, která bude umět elektronicky sledovat, co si příjemci za sociální dávky kupují. Zákon o hmotné nouzi stanoví povinnost nakupovat z dávek hmotné nouze pouze prostřednictvím karty. Elektronický systém bude umět vyhodnotit, zda příjemci dávek si nekupují zboží zatížené spotřební daní – tedy alkohol a cigarety. Po vyhodnocení nahlásí, že konkrétní majitel karty si koupil například pivo apod. Je samozřejmé, že se nabízí myšlenka, že tento systém by mohla spravovat společnost iDTAX, jejíž vlastníci nejsou známi.
To ale není všechno. Přechod na kartu a s ním spojené sjednocení agendy z obcí na úřad práce vyžaduje i vznik nového informačního systému. Dosud totiž nejsou jednotlivé dávkové agendy schopny spolu komunikovat. Resort například umí poměrně rychle vysypat z rukávu, kolik lidí bere jednu konkrétní dávku, ale už není schopen rychle spočítat, kolik příjemců státních příspěvků u nás je, protože jedna a tatáž osoba může být příjemcem několika různých sociálních dávek.
MPSV ČR proto chce, aby vznikl tzv. Jednotný informační systém práce a sociálních věcí, který bude shromažďovat obrovské množství dat nejen o potřebných (a později i o důchodcích), ale i o obchodnících či poskytovatelích služeb. Jeho úkolem bude rovněž autorizovat platby z karet. Vznik takového softwaru jistě nebude levnou záležitostí. Výdaje půjdou i na správu dat, jejich ochranu, na čtečky karet. Suma proklamovaných úspor se tak ve světle dalších informací rozplývá ve zisků různých firem.
Je to dokonalý, zákonem ošetřený systém, kdy dochází k obrovskému přesunu kompetencí státu na soukromé subjekty, které samozřejmě na něm patřičně finančně vydělávají. V době, kdy je nezbytné hospodařit velmi obezřetně s veřejnými zdroji, byl vytvořen systém, který bude profitovat na rozdělování veřejných prostředků. Vše zaplatí příjemci dávek, protože kromě první finanční transakce, která bude bezplatná, u všech ostatních budou příjemci dávek platit poplatky. Je to systémová korupce a ovládnutí dalšího veřejného prostoru finanční oligarchií. Obávám se, že systém Karty sociálních systémů byl vymyšlen účelově, bez skutečné snahy řešit společenské problémy.