Václav Urban

Seznamte se s živou pirátkou, ne se stylizovaným mediálním obrazem

08. 09. 2010 | 00:09

Přečteno 9104 krát

Včera udělala policie razii proti pirátům ve 14 evropských státech. Média budou plná stylizovaných obrázků pirátů, bude se o nich hovořit jako o zlodějích. Chtěl bych vám proto nabídnout rozhovor s jednou konkrétní pirátkou z masa a kostí, abyste si mohli zkorigovat mediální obraz se skutečnou realitou.

Anketní rozhovor s Evou Markvartovou, členkou České pirátské strany

Pirátka Eva Markvartová

Proč jsi se stala Pirátkou?

Už mě nebavilo jenom přihlížet tomu, co se kolem nás děje. „Pirátství“ mi dalo naději s tím něco udělat. Potěšilo mě, že se objevila strana, které se dá věřit, kde to lidé nedělají pro peníze, ale srdcem. Věnují této činnosti spoustu energie a dělají ji s nadšením a vírou, že něco konečně změní. Myslím, že piráti jsou dobrý začátek zásadní změny ve společnosti, která by tu doufejme měla brzy nastat. Je opravdu potřeba, aby se systém změnil – abychom my měli dohled nad těmi, co o nás za naše peníze rozhodují, a ne aby nás jen okrádali a pak řekli: „Žijeme si nad poměry, musíme šetřit!“ Každý ukradený milion chybí chudým, nemocným, postiženým, všem těm, kteří jsou závislí na pomoci z veřejných peněz. Málo se zdůrazňuje souvislost zlodějny s utrpením konkrétních lidí. A bohužel nikdy nevíme, kdy to bude někdo z nás, kdo se stane na této pomoci závislý...

Co je Tvým cílem v osobním životě?

Vím, že v této době je to dost nevýhodné, nepohodlné, problematické a téměř nereálné, ale ráda bych byla dobrým člověkem, něco dokázala poctivou cestou a zároveň někomu pomohla.

Co bys chtěla změnit ve společnosti?

Nesnáším aroganci, nafoukanost, lhostejnost, lži a povyšování.

Myslím, že jsme všichni stejní, akorát každý umí a dělá něco jiného a toho bychom si na sobě vzájemně měli vážit. Nejhorší je, když někdo jenom pomlouvá a kritizuje, ale přitom sám nedělá nic.

Co je pro Tebe ideální odpočinek?

Jak kdy, někdy je to procházka se psem, jindy se odreaguji na jumpingu nebo zumbě, taky ráda jezdím na lyžích (dříve jsem i závodila), jindy posedím s kamarády v hospodě nebo se jenom vyvalím k televizi a u ní pak dost často usnu (smích).

Jak by měl vypadat Tvůj ideální den?

To je zvláštní, že jsem nad tím asi nikdy nepřemýšlela. Beru den spíš tak, jak jde, a snažím se většinou všechen čas co nejlépe využít. Jediné, co si vždycky s oblibou říkám, je, že by bylo skvělé, kdyby měl alespoň 32 hodin a aby ráno ještě nebylo ráno… (smích).

Co Ti rozhodně nikdy nechybí v ledničce?

Asi máslo, to tam většinou vždycky zbyde (smích).

Čím jsi vždy chtěla být?

Zpěvačkou.

Oblíbená hračka v dětství?

Asi autíčka (smích). Hrávala jsem si jako malá nejvíce s bratranci, takže to byly spíš vždycky klučičí hry, ale aspoň jsem se naučila nebrečet hned při každém rozbitém kolenu. Nejlepší bylo, když jednou vymysleli, že si půjdeme hrát ven za dvoumetrový plot, jehož branka byla zamčená. Na jedné straně mě vysadili, ale už jim nedošlo, že mě na té druhé nikdo nechytá (smích).

Oblíbený předmět na ZŠ, SŠ, VŠ?

Tělocvik.

Co Tě rozesměje a co naopak naštve?

Rozesměje mě spousta věcí, řekla bych, že se směju poměrně často (smích). Někdy je to moje zábavná spolubydlící, jindy můj pes, někdy to jsou kamarádi a občas třeba i něco v televizi.

Naštve mě, když někdo lže, podvádí, ubližuje slabším nebo zvířatům. A co mě asi nejvíce dokáže rozlítit, jsou arogantní lidi, kteří si o sobě myslí, bůhví co nejsou. Paradoxně ti opravdu dobří lidé, kteří něco dokázali, si to o sobě nemyslí a i v tom spočívá jejich kouzlo a úspěch.

Oblíbený citát nebo životní krédo?

Třeba: „Člověk prochází přítomností se zavázanýma očima. Smí pouze tušit a hádat, co vlastně žije. Teprve později mu odvážou šátek z očí a on, pohlédnuv na minulost, zjistí, co žil a jaký to mělo smysl.“ Milan Kundera

Věřím, že všechno má svůj smysl, i když ho mnohdy nemůžeme najít...

Nejhorší zlozvyk?

Kouření nebo kousání nehtů (smích).

V jakém historickém období bys chtěla žít a proč?

Nad tím jsem nikdy nepřemýšlela. Myslím, že každé období má své pro a proti a měli bychom se spíš dívat na to, co žijeme dnes, a snažit se, abychom žili co nejlépe. A uvědomili si také sílu přírody, protože ač ji ničíme všemožnou „pokrokovostí“, ona se vždycky může vzepřít a ukázat nám, že je silnější než „my“. Měli bychom před ní mít respekt a chovat se k ní s úctou.

Na závěr bych moc chtěla poděkovat za tenhle rozhovor a zároveň případným čtenářům, kteří si ho přečtou.