Psáno pro ČRo6

Ve Švédsku byl v roce 1766 přijat zákon o svobodě tisku, který obsahoval ustanovení, že občané mají právo nahlížet do vládních dokumentů. Ano, čtete dobře: v roce 1766. Mimochodem, otevřenost se netýká pouze vládních institucí. Veřejně přístupná je i celková výše příjmů každého občana. Když v roce 1990 jedna švédská firma nabízela české vládě, že takový systém implementuje u nás, zavládlo v sále zděšení.

Zbytek světa Švédsko následoval o hodně později. Zhruba ve stejné době, kdy Oldřich Kužílek protlačil svoji versi Freedom of Information Act, zákona na zpřístupňování informací. Je třeba říci, že se tím zasloužil o veřejný prostor. Přijali jsme ho o rok dřív, než Velká Británie. Poznamenejme na okraj, že to nedávno premiér Blair označil za největší chybu, kterou ve vládě udělal. Tedy žádné irácké tažení, ale povinnost informovat veřejnost. Prý vláda přišla o prostor pro nezávaznou diskusi.

Ukázalo se záhy, že se některé naše instituce brání zveřejňování informací jako čert kříži. Mezi standardní výmluvy patřilo, že se na ně zákon nevztahuje nebo že se jedná o tajemství. Když se ani jedna výmluva neujala, pokusili se zošklivit dotěrným osobám jejich zájem mastným účtem za poskytnuté dokumenty.

Naštěstí soudy, a zejména Nejvyšší správní soud, vytvořil svou judikaturou dost přesná pravidla, jak se instituce mají chovat. Dalo by se čekat, že se je po více než deseti letech zejména nejvyšší státní instituce naučí. Omyl. Když server Aktuálně.cz požádal Senát České republiky o přehled plateb, které senátoři a senátorky dostávají od státu, narazil. Senát si dal na čas a pak si naúčtoval bezmála 28 000 Kč (viz článek Stálo to 27 840 korun, ale příjmy politiků míří na síť).

Když se podíváme např. na stránky britského parlamentu, což mimochodem vřele doporučuji, http://mpsallowances.parliament.uk/mpslordsandoffices/hocallowances/allowances-by-mp/, protože tam uvidíme, jak vypadá účet za elektřinu v civilizované zemi, máme před sebou seznam všech bezmála sedmi set britských poslanců a přehled o příspěvcích, které dostávají proto, aby mohli plnit svou poslaneckou funkci. Podíváme-li se do jiných veřejných institucí, třeba BBC, najdeme u vedoucích pracovníků nejen přehled o platech, ale i o taxících a účtech za obědy, včetně naskenovaných originálních dokladů. Tak to vypadá v kdysi tajnůstkářské Anglii. Ano, měli tam skandál se zneužíváním poslaneckých náhrad. Ale předvedli, jak se to má zvládnout.

Senát zvolil jinou strategii. Místo aby už dávno tato data zveřejnil sám, vždyť zákon platí víc než deset let, naúčtoval si za žádost plný měsíční plat slušně placené administrativní síly. Přitom jde o data, která musí mít v účetnictví. Dosáhl tím nechtěného: veřejná instituce, která se potýká s důvěrou veřejnosti natolik, že volby do ní jsou až na samé hranici reprezentativnosti, kritikům poskytla parádní příležitost, aby dali najevo, co si o ní myslí. Je zbytečné, abych to opakoval, stačí se podívat pod článek.

Nevím, jestli se server Aktuálně bude se Senátem soudit. Na jejich místě bych to udělal, už jenom z výchovných důvodů. Nemá se čeho bát, soudy už v řadě případů odmítly uznat zjevně nepřiměřené náklady. Je jistě dobře, že předseda Senátu Štěch slíbil nápravu. Ale proč až za rok? Tyto informace mají být na webu průběžně. Doufejme, že vedení Senátu situaci urychleně napraví. Nebo jim na pověsti horní komory skutečně vůbec nezáleží?