Důvěra ve psí

13. 05. 2011 | 21:13
Přečteno 16470 krát
Psáno pro ČRo6

Důvěra veřejnosti v politický systém se pohybuje v mimořádně nízkých číslech. Podle CVVM vládě důvěřuje 21 % obyvatel, se současnou politickou situací je spokojeno 7 % spoluobčanů. Stěží si lze představit, že bychom mohli klesnout ještě hlouběji.
Často se klade otázka: jak z toho ven? Abychom na ni mohli odpovědět, musíme znát odpověď na otázku: jak jsme se sem dostali? Bez pravdivého pochopení geneze choroby nelze, obávám se, najít účinnou léčbu.

První léta po roce 1989 řídila stát umírněná část disentu. Pro ni listopad 1989 osvobodil celou společnost, včetně komunistů. Potrestat chtěla jenom ty členy KSČ, kteří porušovali svoje vlastní zákony. Konec konců, k tomu disidenty zavazovaly helsinské protokoly o lidských právech, na jejichž základě Charta 77 vznikla. Transformaci ekonomiky chtěli udělat cílenou privatizací se strategickými partnery, kteří by dokázali zaostalé české podniky přivést do konkurenceschopného stavu. Ne Valtr Komárek, ale ministr průmyslu Jan Vrba se svým týmem představoval alternativu ekonomické transformace proti Klausovi. Úspěchy Škody Mladá Boleslav ukazují názorně, kdo měl pravdu. Poznamenejme na okraj, že úspěch mívá mnoho otců: dnes se Václav Klaus nestydí tvářit jako ten, kdo má zásluhy o vstup VW do Škodovky. Naopak, dělal všechno proto, aby přímý vstup zahraničního kapitálu do českých podniků zastavil. Chtěl mít v kuponové privatizaci známé značky.

Liberální disidenti prohráli střet o vedení OF hned na podzim 1990. Klaus si byl vědom, že pokud OF nerozbije, bude jeho pozice jako čelního reformátora neustále ohrožena. Využil nespokojenosti manažerů a fórum rozštěpil. Kvůli tomu se první dva „ústavodárné“ roky proměnily na dlouhotrvající volební kampaň.

Klaus ke svému vítězství ve volbách 1992 použil dva nejsilnější motivační faktory každého převratu: touhu po zadostiučinění za minulá příkoří a touhu po moci a zbohatnutí. Program ODS se jmenoval „svoboda a prosperita“. Kdepak „pot a slzy“ slibované OF ve volbách 1990. Klaus obětoval volebnímu vítězství ekonomickou racionalitu transformace. Největší transformační zvěrstva se udála v letech 1992 – 1996, v čase, který dodnes mnoho komentátorů velebí jako zlatou éru ODS.

V té době také započal proces, jehož důsledky se potýkáme dnes. Útok na stát. Občanské fórum, po něm Občanské hnutí prosazovalo odborné, nestranické náměstky. Ne tak ODS. U Václava Klause nemohl být žádný náměstek, který by nebyl v ODS. Po volbách v roce 1992 se ten proces rozběhl na plné obrátky. Navíc po zrušení federace bylo třeba někam umístit poslance Federálního shromáždění, protože ODA zabila myšlenku Prozatímního senátu. Do vrcholných pozic státu se dostali zideologizovaní diletanti. Státní správa se zpolitizovala.

V moderní demokracii je efektivní státní správa nepostradatelná. Mezi ní a politikou musí existovat ostrá hranice: politik je komunikátor, v principu laik, jehož úkolem je přesvědčovat veřejnost o správnosti kursu, který jeho strana prosazuje. Ale praktické kroky k naplnění politických cílů mají připravovat experti státní správy. Služební zákon jim má zajistit, aby mohli odolávat politickým tlakům, které mají velmi často korupční pozadí. Kvalitní státní správy, např. kanadská, jsou stabilizátorem systému a ochranou proti korupci. Zrušení rozdílu mezi politikou a státní správou znamená, že stát řídí diletanti. Řídí ho bez dodržování elementárních pravidel na průhlednost, na pečlivou dělbu rolí. V zemi, kde ministři obsazují ministerstva po volbách svými známými, kde neexistují formální pravidla, jimiž by se chod ministerstev měl řídit, se vytváří podhoubí, v němž korupce kvete. Tento trend zde započal ihned po volbách v roce 1992.

Požadoval jsem na české vládě zákon o státní službě už v roce 1991. Vláda ho předložila v dubnu 1992, těsně před volbami. Vůbec se neprojednával. Nový návrh zásad zákona předložila ministerstvo spravedlnosti a ministerstvo práce a sociálních věcí do sněmovny v roce 1994. Zákon nebyl nikdy schválen.

Zákon o státní službě se objevil v roce 2002, v rámci přípravy na vstup do EU. Jeho účinnost však byla neustále oddalována, momentálně má být účinný od 1. ledna 2012. Lze však téměř s určitostí čekat, že buď bude opět odložena, nebo se celý zákon zruší a napíše se nějaká obezlička.

Co je výsledkem? Po dvaceti letech nemáme stát, ale trosky. Zatímco v civilizovaných zemích se volení politici omezují na nastavování kursu, u nás řídí stát. Řekl bych, že na ministerstvu financí experti upozorňovali pana ministra, že zásah do stavebního spoření je retroaktivní. Jestli ne, jde ještě o hlubší katastrofu, než bych čekal.

Protože jen málo spoluobčanů má představu o tom, jak se řídí stát, nevšímají si hrubých chyb, které politické reprezentace předvádějí. Jenže likvidace legislativ na ministerstvech po roce 1992 měla tragické následky. Při kontrolách před vstupem do EU experti konstatovali jasně: předlohy zákonů jsou nedokonalé, protože vládní legislativě chybí expertíza. Proto se zákony musejí neustále upravovat, jenže opravy dělají titíž právníci. Ke zlepšení nedochází. Když k tomu přidáme obrovskou moc vlivových skupin na parlament, která dokáže rozmazat i dobrou vládní legislativu, dostaneme výsledek: normy, podle nichž není možné vynucovat právo.

Vláda „rozpočtové odpovědnosti a boje proti korupci“ měla možnost s neblahým dědictvím něco udělat. Vydala se však na naprosto falešnou cestu. Ústavní soud ji napomenul, že nesmí přijímat retroaktivní normy. Místo, aby se omluvila, předseda vlády a prezident útočí na Ústavní soud.

Jak se předchází korupci? Omezuje se subjektivní rozhodování jak politiků, tak úředníků. Služební poměry – ať jde o armádu, policii, hasiče, či úředníky – mají přesně toto za cíl. Úředník, policista atd. se má starat o plnění zákona, ne o potěšení svého nadřízeného. Co dělá vláda boje proti korupci? Ruší mzdové tabulky a zvyšuje roli osobního hodnocení. To nejsou protikorupční, ale prokorupční opatření.

Totéž se děje v sociální oblasti. Např. zaměstnávání postižených se bude vázat na souhlas úřadů práce. Nikde přitom nejsou stanoveny podmínky, za jakých úřady musejí souhlas dát. Co je to jiného než poukázka na úplatky?

Německý zákon o státní službě říká: „Úředník slouží lidu, ne jedné straně. Musí svoje povinnosti plnit nestranně a spravedlivě a při výkonu svého úřadu mít na zřeteli obecné blaho.“ Konec citátu. Kdo u nás pečuje o blaho celku?

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy