Ústavní reformy v Rusku.

Nejtěžší úkol Vladimíra Putina

Václav Žák

Vladimír Putin řídí ruskou politiku dvacet let - s výjimkou čtyř let, kdy byl premiérem - z pozice prezidenta. V době, kdy do úřadu nastupoval, bylo Rusko zbankrotovaným mrzáčkem. Kde kdo očekával, že se zakrátko rozpadne. Mořily ho nejen stále ostřejší konflikty mezi centrem a provinciemi, ale bylo téměř nemožné odlišit podnikání od trestné činnosti. O uzavřených obchodech zhusta rozhodovala síla ozbrojených ochranek jednotlivých podnikatelů (rusky kryša=střecha).

Není divu, že se v takovém prostředí liberální ekonomické reformy devadesátých let proměnily v noční můru a drancování země. Putin zkrotil jelcinovské oligarchy a nastartoval úspěšné ekonomické reformy, které Rusku zajistily po více než 10 let sedmiprocentní růst HDP. Vertikálu moci ve vztahu k provinciím se mu však podařilo plně postavit až na konci druhého funkčního období. Jenže po návratu do Kremlu v roce 2012 vertikála sice úspěšně fungovala, ale dynamika rozvoje země narazila na limity dané zahraniční politikou a slabostí právního státu.

S blížícím se rokem 2024, kdy Putinovi skončí poslední prezidentské období se pochopitelně stále častěji objevovaly spekulace, co přijde potom. Vyřešit uspokojivě problém nástupnictví v případě ruského systému, ve kterém prezident udržuje v chodu síť mocenských vztahů mezi byznysem, silovými ministerstvy a službami, je snad ten nejtěžší úkol, který Putina čeká. Prostě z režimu udělat stát a postavit instituce.

V porovnání s ikonickými postavami ruských dějin - Ivanem Hrozným, Petrem Velikým či Stalinem je nepochybně nejliberálnějším vládcem Rusi, ovšem jeho prestiž by hodně utrpěla, kdyby se po jeho odchodu rozpoutala občanská válka a Rusko rozpadlo.

V posledních dnech začal dostávat poněkud určitější kontury scénář, jak tomu předejít. Jde zatím samozřejmě pouze o nástin, který se může podařit nebo zpackat, ale obecná tendence je zřejmá. Putin si uvědomuje, že tak dlouhé vládnutí moc opotřebovává. Ve své řeči o stavu země navrhl ústavní reformy. Chce omezit výkon prezidenství pouze na dvě funkční období.Chce významně posílit roli dolní komory (Dumy) tím, že zavede kancléřský systém. Předsedu vlády bude volit Duma, a premiér si jmenuje ministry, které také zvolí Duma, prezident je bude jmenovat. To podstatně posílí význam politických stran, které zatím stojí ve stínu prezidentské administrativy. Na rozdíl od Německa však prezidentovi zůstane právo premiéra i ministry odvolat, bude moci jmenovat nejvyšší představitele obrany a bezpečnosti, zůstane mu starost o vojenské záležitosti a vynucování práva. Na první pohled to vypadá jako vyvážený pokus posílit parlamentarismus bez rizika ztráty státní moci. Ovšem silný prezident proti silnému parlamentu může znamenat konflikty.

Po jeho řeči vláda podala demisi, aby prezidentovi rozvázala ruce.

Putin postupoval “po staru” a jmenoval nového premiéra, kterého Duma obratem schválila.
“Inženýr ekonomie Michail Mišustin je jménem, které prakticky nikomu nic neříká nejen v zahraničí, ale ani v Rusku samotném "prohlásil komentátor Českého rozhlasu. Čtenář Financial Times se dověděl, že to je člověk, který dokázal reformovat výběr daní v Rusku tak, že do 90 vteřin od koupě má centrální daňová zpráva k dispozici doklad. Získal si tím celosvětový obdiv všech expertů z branže. Výběr daní se zdvojnásobil. (Jak mne upozornil jeden čtenář vzrostl za jeho období od roku 2010 ze 7,7, bilionu rublů na 22,3 bilionu - tedy trojnásobil) Podle stejných novin je Mišustin mimořádně schopný manažer, kterého respektuje jak Putinovo okolí, tak liberální ekonomové. S ročním platem 2,5 milionu dolarů patří mezi nejlépe placené ruské úředníky.

Kdo chce vidět, jak ruský berňák funguje, může se podívat https://www.youtube.com/watch?v=UrA2hLQrHAU

Podle názoru některých expertů má dokonalý přehled o stavu ruské ekonomiky a může přispět k realizaci základních úkolů, které prezident před vládu postavil: zvýšit životní úroveň a vypořádat se s hrozivým demografickým vývojem. Za předpokladu, že to nejsou úkoly nesplnitelné.

Pochopitelně se většina komentátorů zabývá spekulacemi, jestli reformy nejsou jenom pláštíkem pro manévr, aby Putin mohl zůstat u moci doživotně, přitom se nemusel zabývat denní operativou. To stávající informace neumožňují posoudit. Zavedení kancléřského systému v kombinaci se silným prezidentem spíš napovídá tomu, že se Putin snaží o obnovu dynamiky ruského politického systému. Doufejme, že to Rusko zvládne. Bez rizika to není.