V posledních třiceti letech vídám často dlouhotrvající nezávazné vztahy se zamlčenou budoucností. Dvojice spolu žije nebo takzvaně chodí dlouhá léta, aniž muž sdělí, prozradí, počítá-li s partnerkou ve vzdálenější budoucnosti. Ostatně sám neví. Je to v tisícileté historii dvojic zakládajících rodinu nový, znepokojující element. Žena se muže na společnou budoucnost raději neptá, aby neslyšela: Když se ti náš svobodný vztah nelíbí, tak si svobodně odejdi. Jsou ženy, kterým to na čas vyhovuje, třeba proto, že se zatím spokojí s jedincem, který je jaksi k dispozici a přitom se rozhlížejí po lepším úlovku. Na tomhle hřišti se málokdy hraje poctivě, skryté kalkulace a tajná přání jsou běžné na obou stranách.

Muž takovým soužitím, kterým se nijak neváže, získá mnohdy stejné výhody a požitky, které by mu dopřálo klasické a konzervativnější manželství; sex na požádání, podporu v mnohém svém konání, vrbu, věrnou parťačku na výlety a cestování, často láskyplnou péči o něj i o sdílenou domácnost. Žena si po letech tohoto sexuálního kámošení rezignovaně řekne; je to lepší, než kdybych byla sama. A doufá, že se přece jen dočká se svým vyvoleným mateřství, nějaké životní jistoty, třeba i manželství, které ji víc chrání a dodává jistotu. Ale volně přifařený partner se k ničemu nemá, je s provizorním stavem spokojen. Léta ubíhají. Mine třicítka, pětatřicítka, čas se zrychluje, vysněné dítě chodí někde po houbách... blíží se čtyřicítka. To už je zlé, neboť proč by si měl mužský brát starou kámošku a riskovat s ní poškozené dítě, když kolem běhají mnohem mladší, jiskrné a neokoukané krásky?
Byla jsem svědkem vztahu dvou nevšedních jedinců. Ona byla novinářka ve významné pozici, on se pohyboval ve vysokých patrech politiky. Sdíleli spolu život po dlouhých patnáct let. Novinářka během té doby ztloustla, pas obtočila pneumatika ze sádla. Děti si údajně nemohli dovolit, pracovali na své kariéře. Ona sice chtěla být matkou, ale obávala se, že kdyby se mu s tím svěřila, přišla by o něj. Tak to bývá – žena, která začne mluvit před partnerem o touze po dítěti a stabilnějším vztahu se dostane do role pastičky, která běhá za myší. Jak říkají muži s pochechtáváním a navrhují postiženému; pryč od toho. Je to sice nespravedlivé, kruté a cynické, ale partnerka, která se po dlouhých letech omrzí a k níž muže nepoutá společné dítě, nemůže očekávat laskavé zacházení. Po oněch patnácti letech politik mou kolegyni náhle svižně opustil a během měsíce měl už náhradu, štíhlou, hezkou a o dost mladší dívku. Tu si za pár měsíců vzal a začali spolu plodit děti. Věc byla konečně jasná, chtěl se oženit, založit rodinu a mít děti, ale ne s obtloustlou postarší kuřačkou, která mu už šla poněkud na nervy. Taková věc se ovšem partnerce natvrdo neříká.
Psychologové radí, že předmanželské chození má trvat nejdéle dva roky. Také proto, že silnější city, říkejme jim klidně láska, mají prý přibližně dvouletou expiraci, pak začnou vytěkávat. Pokud si ti dva rozumí a je jim spolu dobře, láska se pomalu promění v erotické přátelství, partnerství. V té chvíli nebo raději o něco dříve je třeba vztah posunout dál a výš, třeba do rodičovství. Nebo se rozejít. Vyjma případů, kdy oba děti opravdu nechtějí a po nikom jiném netouží – pak je lhostejné, jakou formu soužití zvolí. Takové případy jsou ojedinělé, a vždy je za nimi nějaké ale. Žena chce být matkou téměř vždy. Muž, který má děti už z předchozího manželství, někdy řekne ne a ona na to přikývne. A láskyplnou péči, kterou jeho nová partnerka nemůže věnovat vlastnímu dítěti, s uspokojením inkasuje sám.
Mnohaletému nezávaznému chození se poněkud nepřesně říká přenošené manželství. Bývá po letech únavné a muž v něm sice z pohodlnosti setrvává, ale sní přitom mnohdy o novém, dynamičtějším vztahu s mladší, pohlednější nebo i bystřejší ženou. Pro jeho stávající partnerku je takový vztah nevýhodný, rozčilující a vlastně ponižující. Od muže slýcháváme v těchto případech cynické poznámky, někdy, zvláště před kamarády ventiluje, že se na něj ta jeho ženská nalepila a on teď neví, jak se jí zbavit.
Ženy, nedoufejte, že po mnohaletém nezávazném soužití či chození máte chlapa jistého, nečekejte, že s vámi bude chtít mít před prahem vaší čtyřicítky dítě. V těchto případech už nepomůže žádná rada. Vždyť i polovina manželství se po letech rozpadá, ale žena v manželství mívá a získá většinou do své péče děti a také nějaký majetek. O obé se při rozvodu strhne bitva, kterou ženy, mnohdy pomocí podpásovek, většinou vyhrávají, ale to už je jiná kapitola.
Je smutné pozorovat vyhořelé lásky po mnoha letech zamlčené budoucnosti, chtěná a přitom nenaplněná mateřství, pozdější opuštěnost.

Lze vlastně radit jen mladým ženám. Přemýšlejte, zjistěte, co byste od života chtěly, tedy kromě profese, která vás zajímá a příslušného studia. Samozřejmě můžete žít stylem pokus omyl, poznávat ty zvláštní bytosti, obměňovat je, zjišťovat, které jejich vlastnosti se vám líbí, a které byste naopak v delším závazném vztahu jen stěží snášely. Zamyslete se nad svým eventuálním mateřstvím. Kdy byste chtěly mít první dítě? Znalci biologie ženského těla důrazně radí; ideálně do pětadvaceti, nejpozději ale do třiceti. Schopnost ženy otěhotnět ze všeho nejvíc ovlivňuje její věk. Počet vajíček klesá již od narození a po třicítce dochází k výraznému zhoršení jejich kvality. Je výhodné s otcem dítěte utvořit rodičovský pár, to instinktivně ví i spousta zvířat, ptáků a také u lidí je to přirozený model chování, který chrání mláďata, zpříjemňuje všem život v hnízdě a různými zákony a výhodami pro sezdaný pár s dětmi chrání a podporuje především matku.
Dejme tomu, že najdete muže, s nímž je vám víc než příjemně, kterého obdivujete a on si vás cení. Nedovolte, aby se vaše opojná láska pod tlakem dlouhých let v soužití na psí knížku zdeformovala, ztratila sílu, abyste žily ve vztahu bez budoucnosti. Dva roky vzájemného poznávání jsou tak akorát. Neobávejte se milovanému včas naznačit, říci, že chcete mít děti a rodinu, ať zváží svoje priority. Pokud děti ještě dalších deset let mít nehodlá a všelijak na to téma vtipkuje nebo se vykrucuje, opusťte tuto slepou uličku. Klidně mu sdělte, že chtít děti a rodinu je normální a pokud on po tom netouží, tak se musíte rozejít. Někdy muž své názory přehodnotí, aby o vás nepřišel. Berte to tak, že přišel k rozumu a nezazlívejte mu předchozí cukání. Ale udělejte to, dokud jste ještě mladé a žádoucí. Když budete vědět, co od života chcete, vaše vůle z vás bude vyzařovat, nebudete jen bezmocně očekávat, co udělá partner, ale stanete se hybatelkou vztahu a vlastního života. Nevěřte na osud. Osud, to jste vy. Vaše vůle, touhy, rozhodnutí.
Kvalitního muže oslovuje, když má žena hlubší zájem o nějaký obor, v něčem se dobře vyzná, žije ještě něčím jiným než láskou a plány na rodinu. Aktivní a kvalitní ženy nečekají jen na to, co jim život, případně muž nabídne, zatímco si pěstí tvář a lakují nehty. Buďte tvůrkyněmi vlastního života bez ohledu na to, žijete-li zrovna ve vztahu s mužem či nikoli.
Počítejte ovšem s tím, že značná část mužů je z našeho pohledu jaksi divná, je mezi nimi mnohem větší variabilita než mezi ženami. My jsme si v mentalitě více podobné, míváme sociální a verbální inteligenci, jsme zvědavé na lidi kolem nás, umíme posunovat a korigovat vztahy, usilujeme, kromě žen s poruchami osobnosti, o sympatie okolí, smír a přátelství. Mezi muži je víc geniálních dříčů – ve vědě, muzice, technických oborech, věnují se svým zájmům a koníčkům s až nepochopitelnou vášní, ale také je, častěji než ženy, obtěžují a kosí choroby a devastují úrazy nebo sebevraždy. Také proto se dožívají v průměru o šest let nižšího věku. Na rozdíl od žen je mezi nimi víc lůzrů, narkomanů, bezdomovců, ale i milionářů. A taky sobců, choleriků, kariéristů, workoholiků, povýšenců, morousů a podivínů všeho druhu. Bývají ale také soucitní, přátelští, pečující, pracovití, hraví a štědří. A vděční za lásku rozumné ženy. Nezapomeňme na takzvané dobráky, nad nimiž mnohé ženy neprávem ohrnují nos. V každém případě má žena možnost vybraného muže v rodinném hnízdě kultivovat, přimět ho k aktivitě ve prospěch rodiny, k výkonu. Což nemusí činit pomocí agresivní manipulace spojené s oštěkáváním, stačí reciprocita požitků. Když táta spraví plot, vyřeší ucpaný odpad nebo zajistí dovolenou pro rodinu, dostane na talíř, co rád papá a ochotnou náruč v manželském loži.
Což ve vztahu bez jasné budoucnosti lze zřídkakdy, tam má muž většinou navrch, žena se mu hlavně snaží zalíbit, neboť je čekatelkou na jeho konečné rozhodnutí.