Text vypracoval Matěj Pastír

Vzhledem k možnému riziku ruské invaze na Ukrajinu se USA spolu s několika dalšími členskými státy NATO snaží zaujmout vůči Rusku pevný a jednotný postoj. Několik zemí NATO včetně České republiky se za tímto účelem rozhodlo pomoci Ukrajině zasláním dodávek zbraní a munice. K tomuto rozhodnutí se však dosud nepřipojili všichni, zejména Německo otevřeně odmítlo dodat zbraně na Ukrajinu. K posunu došlo, když 27. ledna německá vláda oznámila svůj záměr poslat na Ukrajině 5000 přileb s možností dodávek dalšího obdobného vojenského materiálu. Toto oznámení však pravděpodobně neuspokojí potřeby Kyjeva, který tváří v tvář možné ruské invazi dává přednost dodávkám zbraní. Neochota Německa následovat linii NATO ohledně Ukrajiny tak vyvolala vlnu kritiky, například starosta Kyjeva Vitalij Kličko nazval přístup Německa k ruské hrozbě vtipem. Nesouhlasný postoj Německa k dodávkám zbraní se také projevil, když Německo odmítlo Estonsku povolit vývoz zbraní německé výroby na Ukrajinu.

Německo svůj postoj zdůvodnilo tím, že zopakovalo svůj závazek k diplomatickému řešení konfliktu, přičemž Nils Schmidt, mluvčí německých sociálních demokratů, řekl: "Francie a Německo jsou mediátoři konfliktu a myslím, že není příliš vhodné, aby mediátor posílal zbraně na Ukrajinu, jedné ze stran konfliktu, protože se snažíme podporovat diplomatické řešení." Německá zahraniční politika dále formulovala názor, podle něhož by další vývoz zbraní jen dále destabilizoval situaci a ztížil tak možnost konflikt vyřešit pomocí diplomacie.

Německý postoj k otázce dodávek zbraní má však i jiné, hlubší důvody. Prvním z nich je historické dědictví druhé světové války a z ní vyplývající pacifismus v německé společnosti; vývoz zbraní a munice je v Německu dlouhodobě předmětem kontroverzí, přičemž německé veřejné mínění je v otázce dovozu zbraní na Ukrajinu rozdělené. Současná německá vládnoucí koalice se navíc zavázala omezit vývoz zbraní do konfliktních zón, což je i částečně reakcí na nepopulární rozhodnutí bývalé vlády uzavřít kontroverzní zbrojní dohodu s Egyptem.

Dalším významným důvodem je stále přetrvávající vliv Ostpolitik z dob studené války. Ostpolitik v minulosti představovala politiku normalizace vztahů mezi západním Německem a jeho sousedy na druhé straně železné opony. Ostpolitik ve vzájemných vztazích s Ruskem prosazuje dialog a budování hospodářských vazeb. Vliv Ostpolitik na dnešní německou zahraniční politiku lze vidět v otázce kontroverzního plynovodu Nord Stream 2, jehož otevření by v praxi znamenalo možné vyřazení Ukrajiny jako tranzitní země pro dodávky zemního plynu z Ruska do Německa a znamenalo by i další zvýšení závislosti Německa na ruských energiích.

Ať už jsou tyto důvody oprávněné, nebo ne, rozdílný přístup Německa omezuje schopnost NATO vystupovat vůči Rusku jako jednotný blok, čehož ruská propaganda dokáže využít šířením narativů, že Západ je slabý, nejednotný a neschopný Rusku čelit v případě agrese. Tento obraz pak bohužel negativně ovlivňuje důvěru veřejnosti, zejména na Ukrajině, v alianci. Je proto zásadní, aby všechny členské státy NATO zasadily o společný přístup k Rusku a uchránily tak alianci před ruskými pokusy o její podkopání.

Zdroje:
https://carnegieeurope.eu/2022/01/26/why-germany-is-undermining-nato-unity-on-russia-pub-86279
https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/nemecko-rusko-ukrajina-kritika-zbrane-scholz-nord-stream-2-putin-swift-usa_2201280705_eku
https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/estonsko-vyvoz-zbrani-na-ukrajinu-blokuje-nemecko_2201212255_ern
https://www.bbc.com/news/world-europe-60155002
https://www.theguardian.com/world/2022/jan/30/olaf-scholz-germany-ukraine-strategy-ghosts