Nasedám do vlaku směr Brno, kam jedu podpořit naši partnerskou organizaci Společně Brno na pietní akci obětem komunismu. Mám před sebou dva přestupy, těším se. Vlaky jsou plné výletujících školních tříd. Po prvním přestupu se ptám spolucestujících, zda jsem ve správném vlaku, chvíli si povídáme, cestu máme společnou. Před Kolínem se začne učitel rozčilovat nad politickou situací a říká do éteru, že ti, kteří neslouží vlasti nemají v politice co dělat. Kouká na mne, odpovídám, že ti, kteří tam jsou teď, jsou o své „službě“ určitě přesvědčeni. Učitel pokračuje a začíná své kolegyni představovat svoji vizi, jak by to všechno vyřešil. 99% politiků by postřílel, kdo by nesloužil vlasti by skončil stejně, všichni by museli povinně pracovat pro vlast a stát, nad vším by bděla armáda a policie, která by měla silné represivní pravomoci. Havla by vykopal a znovu usmažil… a bylo toho ještě mnohem víc…

Udělalo se mi zle, do hovoru jsem se nezapojovala, zvedla se a čekala až vlak zastaví. Učitel na mne mrknul a řekl, že mi přeje šťastnou cestu. Podívala jsem se na něho a řekla, že moc nevím, co mu na to říct, když jsem teď slyšela, co všechno říkal, že nemám slov. A začala jsem brečet, nešlo to zastavit. Od rána jsem vzpomínala na všechny oběti komunismu, jejich rodiny a děti. Na příběhy bezpráví po celém světě. Řekl mi, že se omlouvá že mne nechtěl urazit. Odpověděla jsem, že nejsem uražená, ale že učí naše děti… pak už nebylo nic, všichni kolem byli ticho, mlčky jsme vystoupili z vlaku a už se nepotkali.

Od té chvíle jsem nepřestala slzet. To, že zrovna v ten samý den byla jmenována vláda, která bude stát na hlasech komunistů, prostě nebyla náhoda. Na Náměstí Svobody před začátkem pietního setkání zněla z reproduktorů jména všech 248 popravených. Součástí události bylo pietní místo k uctění památky obětí komunismu a výstava fotografií připomínajících průběh komunistického režimu. Na pódiu se vystřídala řada významných osobností, z nichž pro mne nejsilnější slova pronesla paní Zdena Mašínová. Po Modlitbě pro Martu a v závěru české a slovenské hymně se konala mše svatá v kostele sv. Jakuba u příležitosti Dne památky obětí komunistického režimu. Nádherně ji celebroval Jan Hanák, kněz a dokumentarista.

Záznam z pietního shromáždění v Brně

Na Miladu Horákovou a všechny popravené, umučené, zastřelené, vězněné, perzekuované oběti se vzpomínalo po celé zemi. Lidé uspořádali mnoho spontánních událostí. Ty, o kterých nám napsali, jsou zveřejněny na webu, který provozujeme a kde se snažíme informovat o tom, co se právě kde koná - podpora síťování a nebo také na Občanském rozcestníku. Šlo o města Hradec Králové, Karlovy Vary, Ostravu, Turnov, České Budějovice (koncert za oběti komunismu, proti komunistům současným i budoucím), Dvůr Králové - Pochod pro Miladu Horákovou, Prahu - světla pro památku Milady Horákové a všech obětí komunismu, Liberec - Studentský Hydepark, Českou Lípu, Roudnici nad Labem a bezpochyby to není celý výčet.

Růže od nás – Společně to dáme – dobrovolníci – jsou na dvou místech. Alena Švejnohová uctila památku u pomníku obětem komunismu Olbrama Zoubka na Újezdě, kde byl v tu dobu největší věnec právě od prezidenta republiky - jak absurdní. Jana Plavec uctila památku Milady Horákové přímo ve vazební věznici Pankrác a za její krásný fotoreport ze srdce děkuji.

V předvečer vzpomínek na oběti komunismu bylo natočeno nádherné video na Kampě se studenty Aleny Švejnohové v rámci Příběhů bezpráví Člověka v tísni.

A jak dopadla cesta tam a zase zpátky? Moji víru v pravdu, naději a lásku posilnil zážitek z kostela sv. Jakuba. To koncentrované dobro v jednom místě v kostele plném lidí. A skoro každý měl připnutou placku Milionu chvilek pro demokracii, které jsme odpoledne s Mikulášem Minářem rozdávali na náměstí. Společně. Každá naše chvilka pro demokracii, každé naše snažení má smysl. Hodnoty, za které stojí bojovat, jsou dnes v nevýhodě a častokrát budí posměch a pohrdání. Tak ať. Já věřím, že je to snad jen dočasný stav, protože cestou z Brna do ráje jsem potkala samé skvělé lidi. Tímto zdravím do Nymburka a České Lípy. Nebojím se v případě, že právě teď a pořád budeme bránit demokracii.

A pan učitel? Doufám, že nic takového neříká svým žákům. Doufám, že to nebyl ředitel školy a doufám, že to byla prostě jen výjimka. Doufám.

EDIT: Ještě k té uplynulé středě doplním aktuální slova Karla Schwarzenberga, které přesně vystihují realitu dnešních dnů:
„Tato středa se stala mezníkem v dějinách Českých zemí. Skončila první Česká republika a začala republika druha. Při přechodu z první na druhou republiku Československou došlo k omezení demokracie, k opuštění odkazu Tomáše Garrigue Masaryka a jeho demokratických zásad. A všichni víme, že výsledkem tohoto vývoje byla zkáza, která se později za protektorátu a během čtyřicátých let úplně naplnila. Obchází-li někdo třeba berní zákon ve snaze zachránit svoje peníze před fiskusem, je tvrdě trestán. Nyní ale dochází k obcházení Ústavy České republiky, základního zákona našeho státu. Prezident republiky nejmenoval vládu navrženou premiérem, na což výslovně podle Ústavy nemá nárok, na rozdíl například od Rakouska či Polska. Samozřejmě nevíme, na čem se potichu s Babišem domluvili, ale tímto činem se naše republika mění z parlamentní demokracie v poloprezidentský systém. Ještě jednou opakuji, došlo k porušení Ústavy. Zdá se, že pro nás je důležitější, když někdo obchází daňové zákony, než že někdo porušuje základní zákon České republiky. Tak jako jsme za druhé republiky opustili Masarykův prvorepublikový odkaz, tak teď opouštíme zásady našeho nového státu a dědictví Václava Havla. Tím, že je nyní vláda závislá na hlasech komunistů se mění vše, co jsme od roku 1989 vytvořili. Míříme zpátky a do neznáma.
Všichni by si teď měli uvědomit, co se u nás děje. Je to mnohem závažnější počin než se obecně soudí a nejde jen o nějaké dohody mezi stranami a prezidentem, které nemají valnou důležitost. Není tak důležité, kdo vede Ministerstvo zahraničí, ale jak k tomu došlo. To je opravdu velká změna našeho státu. Staří Římané v těchto souvislostech říkali, nechť si konzulové, nejvyšší vedoucí zástupci státu, dají pozor, aby stát neponičili. U nás se to děje bez veškerých ohledů na ducha Ústavy."