Minulý rok jsme jako daňová poplatníci přispěli do stranických kas částkou 496 mil. Kč. Pro vysvětlení: státní příspěvek na činnost politických stran a hnutí činí ročně šest miliónů korun pro každou stranu, která ve volbách přesáhla tříprocentní hranici. Za každou další i započatou 0,1 procenta hlasů dostane strana a hnutí ročně 200 tisíc Kč. Získá-li strana a hnutí více než pět procent hlasů, příspěvek se nezvyšuje a strana či hnutí obdrží 10 miliónů Kč. Strany k tomu dostávají i příspěvek na mandáty: 855 tisíc za křeslo v Parlamentu a 238 tisíc za zastupitele kraje či hlavního města Prahy.



Jak ukázaly výroční finanční zprávy za rok 2012, příspěvek ze státního rozpočtu tvořil i loňský rok největší podíl z jejich celkových příjmů.



Z údajů v tabulce vyplývá, že nejštědřejšími přispěvateli do kasiček politických stran jsme skutečně byli my, daňové poplatníci. Markantně je to vidět zejména u VV, kde příjmy od daňových poplatníků činily celých 94% příjmů strany. Smutnou skutečností je, že dominantní politické stany jsou „až po uši“ zadlužené.
Mají laskaví čtenáři pocit, že:

1. za zaplacených 496 mil. Kč dostali od politických stran adekvátní protihodnotu?
2. vesměs samy zadlužené politické strany sestaví vládu, která bude schopná snížit veřejný dluh a vyvézt zemi z krize?

Pravděpodobně se shodneme na tom, že ne. Pro většinu daňových poplatníků politické strany žádným velkým přínosem nejsou, spíše naopak. Vzniká tak oprávněná otázka: „co s nimi“? Politologové „radí“: „kultivujte je, vstupujte do nich, případně si založte novou“! Zda se ČSSD podařilo kultivovat za více než jedno a čtvrt století její existence a komunisty, za téměř sto let, nechť posoudí čtenář sám. Vstupovat do nich a „měnit je zevnitř“? Kolikrát jsem to už slyšel? U zavedených stran se nováček dostane (když už), tak jen na (zpravidla) nevolitelné místo na kandidátce. Volitelné si musíte „vysedět“ a hlavně přesvědčit vedení o své naprosté loajalitě a schopnosti pro stranu zajistit finance. Založit si novou stranu / hnutí? Na to potřebujete řádově desítky milionů, stejně tak jako na volební kampaň. Je to - a Ústavou zcela záměrně vytvořený - začarovaný kruh. Rozetneme jej, nebo i nadále budeme vyhazovat peníze oknem? V éře otroctví si nikdo nedovedl představit život bez otroků. Skutečně si dnes laskavý čtenář nedovede představit život bez politických stran?