Ve většině voleb jsem více méně přesně odhadl, kdo bude vítězným žralokem. I plus mínus velikost voličského sousta, které ukousne. Tyto predátory jsem nikdy nevolil. Mám smysl pro vyvažování.
Už zase budeme hrát hokej s Rusy. Pravda, od Nagana nejsou vrcholné turnaje tolik vrcholné. Ovšem trvá vzpomínka, jak v mnohých z nás byl hokej jakýmsi politickým ventilem. Náhradní válkou. Kupodivu to má delší tradici než legendární zápasy se „sbornou“ v roce 1969. Když v roce 1938 naši reprezentanti porazili v Praze na hokejovém MS v souboji o třetí místo Německo 3:0, sepsal Jaroslav Seifert na svoje poměry slátaninu; tendenční novinovou, byť srdcem zcela jistě upřímnou, jak se pušky proměnily v hokejky. A jak jsme to Němcům nandali. Srovnávat tu agitku s pozdějším Torzem naděje Františka Halase z téhož roku, nelze. (Však taky už byly jiné podmínky, jiný úděl, jiný svět…)
„Kůň bronzový kůň Václavův/ se včera v noci třás´/ a kníže kopí potěžkal/ Myslete na chorál/Malověrní/Myslete na chorál!“